Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 249/2020-73
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 40 855,45 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 568 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 37 287,45 Kč, úroku ve výši 54,51 % ročně z částky 32 083,45 Kč od 27. 11. 2019 do 14. 7. 2020, z částky 31 787,97 Kč od 15. 7. 2020 do 18. 8. 2020 a z částky 29 510,97 Kč od 19. 8. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 38 139 Kč od 27. 11. 2019 do 15. 5. 2020, z částky 35 862 Kč od 16. 5. 2020 do 14. 7. 2020, z částky 33 585 Kč od 15. 7. 2020 do 18. 8. 2020, z částky 31 308 Kč od 19. 8. 2020 do 28. 2. 2021 a z částky 27 740 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 568 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 37 287,45 Kč, úroku ve výši 54,51 % ročně z částky 32 083,45 Kč od 27. 11. 2019 do 14. 7. 2020, z částky 31 787,97 Kč od 15. 7. 2020 do 18. 8. 2020 a z částky 29 510,97 Kč od 19. 8. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 38 139 Kč od 27. 11. 2019 do 15. 5. 2020, z částky 35 862 Kč od 16. 5. 2020 do 14. 7. 2020, z částky 33 585 Kč od 15. 7. 2020 do 18. 8. 2020, z částky 31 308 Kč od 19. 8. 2020 do 28. 2. 2021 a z částky 27 740 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 8. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 5. 4. 2018 smlouvu o úvěru číslo na základě které mu poskytla peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit žalobkyni úrok v efektivní úrokové sazbě 70,41 % ročně, to vše v 36 měsíčních splátkách po 2 277 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, došlo k automatickému zesplatnění celého zůstatku úvěru ke dni 25. 11. 2019. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 29 510,97 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 547,45 Kč.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listin y nazvané návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru soud zjistil, že tuto uzavřeli účastníci dne 5. 4. 2018 (žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele). Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet č. bankovní účet částku 40 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 70,41 % ročně v celkem 36 měsíčních splátkách po 2 277 Kč splatných vždy
do každého 21. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 81 972 Kč. Pro níže vyložený právní názor soud z této listin y žádná další skutková zjištění nečinil. Z přiložené listin y nazvané předsmluvní formulář soud zjistil, že se jedná o standardní evropskou informaci o spotřebitelském úvěru, která obsahuje informace o parametrech úvěru, jeho splácení, sankcích atp. Z listin y nazvané prohlášení klientů se pak podává, že žalovaný byl seznámen se zněním všech dokumentů, povinnými informacemi, je si vědom výše úroků, nenachází se v úpadku a nemá dluhy.
4. Z dopisu ze dne 9. 4. 2018 soud zjistil, že žalobkyně jím žalovanému oznámila, že úvěr podle návrhu ze dne 5. 4. 2018 schválila. Dopis obsahuje shrnutí parametrů poskytovaného úvěru a jeho součástí byl dále splátkový kalendář,
ze kterého vyplývá, která část splátky připadá na úroky a která na jistinu. Z přiložené dodejky se pak podává, že žalovanému byl tento dopis doručen 11. 4. 2018.
5. Z listin y nazvané doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu soud zjistil, že dne 6. 4. 2018 žalobkyně žalovanému převodem na účet vyplatila 40 000 Kč.
6. Z listin y nazvané karta klienta soud zjistil, že žalobkyně od žalovaného eviduje úhrady v celkové výši částka a dále, že žalovaný hradil jednotlivé splátky velmi nepravidelně, přičemž v prodlení se ocitl hned s třetí splátkou. Splátky 11, 12 a 13 mu byly odloženy, splátky 17, 18 a 19 uhradil s téměř třičtvrtěročním zpožděním a dále již nezaplatil ničeho.
7. Z listin y nazvané hodnocení klienta soud zjistil, že tuto listin u vyplňoval zprostředkovatel úvěru. Ten zde zaznamenal, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem částka, je svobodný a jeho jedinými výdaji je životní minimum částka, náklady na bydlení u rodičů ve výši částka a další splátky žalobkyni (ze smluv číslo a číslo) ve výši částka. I s počítanou rezervou (částka) pak žalovanému měsíčně zbývají volné zdroje ve výši částka.
8. Z pracovní smlouvy a jejích dodatků soud zjistil, že žalovaný byl od 6. 5. 2014 zaměstnán u právnická osoba s.r.o., a to nejprve na dobu určitou a od 16. 11. 2015 na dobu neurčitou.
9. Z výplatní pásky žalovaného za leden 2018 soud zjistil, že žalovaný měl hrubou mzdu částka, prémie částka, příplatky částka, náhradu za dovolenou částka a náhradu za svátek částka, čistá mzda (převod na účet) pak činila částka.
10. Z výplatní pásky žalovaného za únor 2018 soud zjistil, že žalovaný měl hrubou mzdu částka, prémie částka, příplatky částka a náhradu za dovolenou částka, čistá mzda (převod na účet) pak činila částka.
11. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc leden 2018 soud zjistil, že celkové příjmy žalovaného činily částka a výdaje částka. Uvedený měsíc žalovaný začínal se zůstatkem částka a končil se zůstatkem částka. Nejednalo se přitom
o nějaké mimořádné výdaje, spíše mnoho drobných výdajů, mezi kterými ční sázky na iFortuně celkem ve výši částka a dále splátky z předchozích úvěrů u žalobkyně ve výši částka.
12. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc leden 2018 soud zjistil, že celkové příjmy žalovaného činily částka a výdaje částka. Uvedený měsíc žalovaný začínal se zůstatkem částka a končil se zůstatkem - částka Ani zde se nejednalo
o nějaké vysoké mimořádné výdaje, avšak i zde vyčnívají sázky na iFortuně, tentokráte již ve výši celkem částka a dále splátky z předchozích úvěrů u žalobkyně ve výši částka.
13. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že k dotazu na rodné číslo žalovaného jej tento registr 3. 4. 2018 v 13:4 0:17 hodin ztotožnil.
14. Z výpisu lustrace nebankovního registru klientských informací soud zjistil, žalovaný zde má nízké CBS skóre, což znamená vyšší riziko, výraznější limitaci úvěru, případně jeho zamítnutí.
15. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky soud zjistil, že žalobkyně má od 11. 5. 2018 povoleno poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení, což je
pro projednávaný případ zcela bez významu, když smlouva byla uzavřena 5. 4. 2018.
16. Z žádosti žalovaného ze dne 25. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaný žalobkyni požádal o odklad tří splátek z důvodu, že v zaměstnání podal výpověď.
17. Z dopisu ze dne 27. 3. 2019 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila, že v souladu se smlouvou došlo k odkladu tří splátek. Z přiloženého splátkového kalendáře se pak podává, že se jednalo o splátky 11, 12 a 13.
18. Z dopisu ze dne 22. 10. 2019 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
19. Z dopisu ze dne 21. 11. 2019 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
20. Z dopisu ze dne 25. 11. 2019 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalovanému, že jelikož se dostal do prodlení delšího 65 dnů, stal se celý zůstatek úvěru ze smlouvy číslo tímto dnem splatným a vyzvala jej k okamžité úhradě 38 139 Kč.
21. Z dopisu ze dne 5. 8. 2020 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení celkem 42 543,09 Kč s příslušenstvím nejpozději do 15 dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.
22. Z podacího archu ze dne 6. 8. 2020 soud zjistil, že toho dne žalobkyně zasílala žalovanému zásilku č. RR číslo 4 CZ 279.
23. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek soud žádná skutková zjištěné nečinil, neboť to bylo pro projednávaný případ nevýznamné.
24. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci
dne 5. 4. 2018 (žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele) uzavřeli smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku 40 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 70,41 % ročně v celkem 36 měsíčních splátkách po 2 277 Kč splatných vždy do každého 21. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem
se tak žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 81 972 Kč. Žalobkyně dne 6. 4. 2018 sjednané peněžní prostředky poskytla. Žalovaný nejprve řádně splácel, avšak již se třetí splátkou se dostal do prodlení, následně k jeho žádosti byly odloženy splátky 11, 12 a 13 a od 20. splátky již neuhradil ničeho. Celkem tak zaplatil jen 36 432 Kč. V důsledku uvedeného mu žalobkyně nejprve adresovala dvě upomínky a následně oznámení, že jelikož se dostal do prodlení delšího 65 dnů, stal se celý zůstatek úvěru ve výši 38 139 Kč ke dni 25. 11. 2019 splatným. Při uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán u právnická osoba s.r.o. na dobu neurčitou, přičemž za leden 2018 měl hrubou mzdu částka, prémie částka, příplatky částka, náhradu za dovolenou částka a náhradu za svátek částka, čistá mzda (převod na účet) pak činila částka a dále za únor 2018 měl hrubou mzdu částka, prémie částka, příplatky částka a náhradu za dovolenou částka, čistá mzda (převod na účet) pak činila částka. Před uzavřením uvedené smlouvy žalovaný žalobkyni (resp. zprostředkovateli) předložil výplatní pásky za uvedené měsíce, pracovní smlouvu včetně dodatků a výpis z účtu
za leden 2018. Zprostředkovatel pak ohledně výdajů žalovaného vycházel z životního minima, nákladů na bydlení ve výši částka a nákladů na splátky předchozích úvěrů u žalobkyně ve výši částka. Žalobkyně sama pak žalovaného prověřila v registru SOLUS a nebankovním registru klientských informací, kde bylo zjištěno nízké CBS skóre, což znamená vyšší riziko, výraznější limitaci úvěru, případně jeho zamítnutí.
25. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
26. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle
odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
27. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
28. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl
po právu plnit sám.
29. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry
a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry,
byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
30. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, s čímž se nespokojila a osobu žalovaného lustrovala v nebankovním registru klientských informací, registru SOLUS a příjmy žalovaného ověřila dodatkem k pracovní smlouvě a výplatními páskami. Přitom dospěla k závěru, že žalovaný má čistý měsíční příjem částka, pravidelné výdaje jen částka a splátky žalobkyni ve výši částka
a měsíčně mu tak zbývá částka. Předně k příjmům žalovaného je třeba uvést, že žalobkyně dospěla k mylným závěrům o jejich výši. Žalovaný předložil výplatní pásky za leden 2018, kdy jeho čistý příjem činil částka a únor 2018,
kdy jeho čistý příjem činil částka. Z těchto údajů při uzavírání smlouvy zprostředkovatel učinil závěr, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem částka. K tomu je třeba poznamenat, že aritmetický průměr obou příjmů je jen částka, nicméně tento údaj nikterak nevypovídá o pravidelnosti takového příjmu, neboť z obou výplatních pásek vyplývá, že příjem žalovaného byl v uvedených měsících značně navýšen příplatky a prémiemi, tedy nenárokovými
a nepravidelnými složkami mzdy. Z toho lze usoudit, že skutečně pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného musel být nižší. Dále ohledně výdajů zprostředkovatel úvěru počítal jen s údajem o životním minimu (pro rok 2018 podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. ), aniž zjišťoval skutečné výdaje žalovaného, stejně jako výdaje na bydlení, přičemž dalšími výdaji se vůbec nezabýval, ačkoliv měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného za leden a únor 2018, ze kterých vyplývá jednak špatné hospodaření žalovaného (utratil více, než činily jeho příjmy), ale především problém se sázkami. Spolu s nízkým skóre v nebankovním registru klientských informací pak uvedené budí dojem, že žalobkyně neměla v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalovaného poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažila. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít,
že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
31. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 36 432 Kč a k vydání tak zbývá již jen 3 568 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána
na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho vzniku,
je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť
z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 27. 2. 2021 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 28. 2. 2021, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 1. 3. 2021 do prodlení.
32. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 3 568 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 1. 3. 2021 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší,
než tam uvedené třídenní.
33. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 37 287,45 Kč, úroku ve výši 54,51 % ročně z částky 32 083,45 Kč od 27. 11. 2019 do 14. 7. 2020, z částky 31 787,97 Kč od 15. 7. 2020 do 18. 8. 2020 a z částky 29 510,97 Kč od 19. 8. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 38 139 Kč od 27. 11. 2019 do 15. 5. 2020, z částky 35 862 Kč od 16. 5. 2020 do 14. 7. 2020, z částky 33 585 Kč od 15. 7. 2020 do 18. 8. 2020, z částky 31 308 Kč
od 19. 8. 2020 do 28. 2. 2021 a z částky 27 740 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
34. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.