Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 94/2021-152

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, a dále s úrokem ve výši 0,1% denně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dále s úrokem ve výši 0,1% denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka spolu s příslušenstvím. Uvedla, že elektronickou cestou se žalovaným dne datum uzavřela smlouvu číslo jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému ve výši částka, který byl žalovanému vyplacen. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, navýšený o úrok v souhrnné výši částka, splatit v 72 měsíčních splátkách po částka, splatných vždy k 15 dni kalendářního měsíce. V souvislosti se sjednáním předmětné smlouvy si pak měli účastníci k žádosti žalovaného sjednat též doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu„ podpora“, a to opět cestou elektronické komunikace s tím, že poplatek sjednaný za tyto služby měl být hrazen spolu s měsíčními splátkami, a to částka za inkasní službu a částka za službu„ podpora“. Žalovaný neuhradil měsíční splátku v celkové výši částka splatnou dne datum ani přes upomínky žalobkyně. Následně žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Na žádnou z výzev, včetně předžalobní upomínky, žalovaný nijak nereagoval. Vzhledem k uvedenému žalobkyně požaduje úhradu shora uvedené částky sestávající z jistiny, úroků, smluvní pokuty a úroků z prodlení. Žalovaný dosud uhradil celkem částka. V průběhu řízení žalobkyně dále doplnila, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně zkoumala, a to na základě dotazníku, porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů a lustrací v příslušných evidencích.

2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se nedostavil.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně je osobou oprávněnou k poskytování spotřebitelských úvěrů (z výpisu ze seznamu poskytovatelů spotřebitelského úvěru). Dne datum strany v elektronické podobě podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě verifikační platby s tím, že na jejím základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši částka. Tuto částku se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách a dále spolu s úhradami na sjednané doplňkové služby na základě smlouvy o inkasní službě a smlouvy o podpoře; tyto služby byly sjednány spolu s úvěrovou smlouvou (z úvěrové smlouvy, vč. příloh – formulář pro standardní informace, tabulka umoření, vzorec pro výpočet nákladů, smlouva o inkasní službě a o podpoře, dotazník k posouzení bonity žadatele, souhlas se zpracováním osobních údajů, z e-mailové korespondence mezi účastníky řízení, z potvrzení o verifikační platbě (výpis odchozí platby a výpis o bezhotovostním příjmu) a z povolení inkasa). Dle ujednání stran byla jistina úvěru žalovanému vyplacena tak, že částka částka byla převedena na účet žalovaného a částka částka byla započtena oproti nákladům žalobkyně na zpracování úvěru (z úvěrové smlouvy, z e-mailu s pokynem pro uzavření smlouvy, z výpisů z účtu o provedených úhradách a z potvrzení o úhradě úvěru).

4. Na předmětný úvěr žalovaný řádně nehradil stanovené splátky, a to ani přes upomínky žalobkyně, žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (z upomínek a podacích lístků, z předžalobní upomínky, vč. zesplatnění a podacího lístku).

5. Dále soud zjistil, že se žalobkyně před uzavřením smlouvy zabývala úvěruschopností žalovaného. Z dotazníku, který je součástí smlouvy, obsahoval informace, že žalovaný byl v době jejího uzavření bezdětný, svobodný, zaměstnaný jako dělník na dobu neurčitou. Nevlastnil žádný majetek, příjmy měly činit částku částka a náklady na život byly uvedeny ve výši částka. Soud zjistil, že doklad totožnosti žalovaného byl platný, žalovaný neprocházel insolvenčním rejstříkem ani centrální evidencí exekucí a z nebankovního registru vyplynulo, že je úvěrovatelný (z dotazníku, z registru neplatných dokladů, z výpisu z nebankovního registru, z výpisu z insolvenčního rejstříku, z výpisu z centrální evidence exekucí, z občanského průkazu, z rodného listu). Dále soud zjistil, že za měsíc březen 2020 žalovaný obdržel od svého zaměstnavatele na výplatu mzdy částku částka (z výplatní pásky za měsíc březen 2020). V měsíci dubnu tvořily jediné významnější příjmy žalovaného mzda od zaměstnavatele ve výši částka a další úvěr ve výši částka, přestože měl žalovaný v daném měsíci příjem v celkové výši kolem částka, hospodařil se zůstatkem – částka; vedle uvedeného měl žalovaný uzavřeny ještě další dva úvěrové účty se svou bankou (z výpisu z účtu žalovaného za období datum - datum).

6. Ze znaleckého posudku o podmínkách úvěru, zprávy Člověka v tísni, auditní zprávy produktu – spotřebitelského úvěru, certifikátu a zprávy obec národní banky nezjistil soud žádné relevantní skutečnosti, neboť se jedná o y, které nebyly schopny blíže objasnit stav věci. Podmínky úvěru, jejich přiměřenost a platnost si navíc soud posuzuje sám v rámci právního hodnocení věci.

7. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal se žalobkyní u s názvem smlouva o úvěru, podle níž měl čerpat úvěr v celkové částce částka, a to tak, že částka částka byla převedena na účet žalovaného a částka částka byla započtena na náklady žalobkyně vzniklé s úvěrovou smlouvou. Žalovaný nehradil sjednané splátky, na předžalobní upomínku nereagoval.

8. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval , (dále jen „ “), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne datum je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí zkoumala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvádí, že řádně zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že žalovaný uvedl rozhodující údaje o své bonitě v dotazníku, který tvoří přílohu úvěrové smlouvy a tyto informace srovnala s doloženými listinami. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila a zbavila se své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle , (dále jen „ “), v jakém směru má doplnit důkazy za situace, kdy soud doplnění žaloby shledal nedostatečným.

15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. Soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti dále soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

16. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy řádně a s odbornou péčí prověřena, a to zejména z důvodu nezkoumání jakýchkoliv jeho výdajů, a dále s ohledem na skutečnost, že z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný v uplynulém měsíci hospodařil s mínusovým zůstatkem. Je sice pravdou, že žalovaný disponoval relativně vysokým příjmem, tento příjem však byl tvořen vedle mzdy rovněž dalším úvěrem ve výši částka. Nadto měl od své banky žalovaný ještě další dva úvěrové produkty. Přestože žalovaný disponoval příjmem okolo částka, hospodařil se záporným zůstatkem ve výši částka, měl tedy rovněž vysoké náklady. Z uvedeného lze dovodit, že žalovaný své hospodaření i přes čerpání jiných úvěrů nezvládal a závěr žalobkyně, který následně ohledně finanční situace učinila, a sice že žalovaný nemá žádné závazky a je úvěruschopný, je dle názoru tohoto soudu zcela zjevně účelový. V podrobnostech k tomu soud dále uvádí následující.

17. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, konkrétně pak výdajů žalovaného, tyto nebyly v předmětné věci nijak doloženy ani objektivizovány. Pokud žalobkyně vycházela z celkových měsíčních výdajů žalovaného ve výši částka, kterou odečetla od jeho příjmů ve výši částka, nemohl soud tento postup považovat za řádné prověření výdajů, resp. finanční bilance žalovaného. Výdaje ve výši částka jsou stěží v předmětné věci použitelné za situace, kdy žalobkyně předkládá výpis z účtu žalovaného, který svědčí o nepoměrně vyšších výdajích. Zdejší soud reflektuje, že výklad ustanovení § 86 a 87 ZoSÚ by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má ale být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání (či dokonce insolvence), ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení. Paušální výdaje částka na měsíc přitom uvedenému neodpovídají. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmá úplná absence ověření výdajů žalovaného ze strany žalobkyně, vedou k závěru, že provedené„ hodnocení klienta“ bylo pouze účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

18. Argumentace žalobkyně v tom smyslu, že přezkoumala úvěruschopnost do té míry, do které je to možné na ni spravedlivě požadovat a že žalovaný takové údaje poskytl, nemůže obstát. Dle názoru soudu je zcela zjevné, že instituce, která poskytuje úvěr, má dostatečné nástroje k tomu, aby potřebné doklady (ohledně podstatných příjmů ale i výdajů) od spotřebitele získala. Je to totiž právě instituce, která poskytuje peníze a disponuje tedy tím, co spotřebitel žádá a potřebuje. Je nasnadě, že pokud si instituce od spotřebitele vyžádá konkrétní jí specifikované podklady (v podstatě ve všech případech stejné či totožné), bude aktivita na spotřebiteli, aby tyto podklady úvěrové instituci doložil pod„ sankcí“ neobdržení prostředků. Převážná aktivita je tedy na spotřebiteli a na úvěrové instituci v zásadě pouze to, aby předložené doklady odborně posoudila a vyhodnotila schopnost spotřebitele úvěr splatit. Zcela zjevně tedy není potíž potřebné doklady zajistit, jak uvádí, žalobkyně, nýbrž je odborně vyhodnotit tak, aby z nich schopnost spotřebitele splácet vyplynula. Povinnost prověřovat pravdivost prohlášení a nespoléhat se na údaje uváděné spotřebiteli vyplývá též ze skutečnosti, že se mnohdy jedná o osoby v bezvýchodné situaci či osoby, které nad svou finanční situací nemají odborný náhled. Právě z uvedených důvodů proto ZoSÚ stanoví povinnost prověřovat úvěruschopnost poskytovateli úvěru, jakožto odborníkovi působícímu na trhu s úvěrovými produkty.

19. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o výše citovaný nález Ústavního soudu, dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Prostý gramatický výklad dovozující pouhou relativní neplatnost uzavřené smlouvy by znamenal jednak popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak by vedl k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. Uvedené přitom potvrzuje i důvodová zpráva k ZoSÚ, v níž je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno:„ (s ) tanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány i ve shora citované judikatuře. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.) (ke všemu uvedenému srov. rozhodnutí SDEU ze dne datum, věc C číslo).

20. Závěrem soud podotýká, že podmínky, za kterých byla smlouva uzavřena, rovněž soud shledává lichevními a poškozujícími spotřebitele do té míry, že je příkře narušena rovnováha stran v neprospěch spotřebitele. S přihlédnutím k počtu souvisejících ujednání (které ve svém souhrnu tvoří skrytý zcela zjevně lichevní úrok), sankcím a způsobu sjednávání smlouvy, včetně její textace (zhuštěný text psaný drobným písmem vysoce odborným jazykem), která je pro spotřebitele stěží srozumitelná a lze pochybovat o tom, že spotřebitel vůbec chápe podstatu sjednaných doplňkových a inkasních služeb, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou i z dalších důvodů spadajících pod ustanovení Vedle uvedeného je soudu z úřední činnosti známo, že doplňkové a inkasní služby sjednává žalobkyně se spotřebiteli automaticky a lze tak pochybovat o tom, že spotřebitelé vůbec mají reálnou možnost jejich sjednání ovlivnit. Ujednání jsou tak do té míry v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem, že platnost takové smlouvy nelze žádným způsobem udržet.

21. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 87 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § číslo o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku částka (částka si okamžitě srazila na úhradu nákladů), a žalovaný na tuto částku uhradil celkem částka, zbyla mu tedy povinnost žalobkyni vydat částku částka. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od doručení první upomínku ze dne datum. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně smluvní pokuty, poplatku za úvěrovou smlouvu a příslušenství sestávajícího z úroků (vše má oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné). Shora uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle

22. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu, protože procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).