Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 C 299/2021-112

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Pražákem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 11 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ve výši 8,05% ročně

z částky 2 200 Kč od 21. 6. 2017 do zaplacení,

z částky 2 200 Kč od 21. 7. 2017 do zaplacení,

z částky 2 200 Kč od 21. 8. 2017 do zaplacení,

z částky 2 200 Kč od 21. 9. 2017 do zaplacení,

z částky 2 200 Kč od 21. 10. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 902 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Opatrovníkovi žalované se přiznává odměna za výkon funkce opatrovníka ve výši 6 128 Kč.

IV. Státu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ve výši 8,05% ročně z částky 2 200 Kč od 21. 6. 2017 do zaplacení, z částky 2 200 Kč od 21. 7. 2017 do zaplacení, z částky 2 200 Kč od 21. 8. 2017 do zaplacení, z částky 2 200 Kč od 21. 9. 2017 do zaplacení, z částky 2 200 Kč od 21. 10. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 902 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. III. Opatrovníkovi žalované se přiznává odměna za výkon funkce opatrovníka ve výši 6 128 Kč. IV. Státu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.

1. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně (spol. spol. právnická osoba) se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tak, že její právní předchůdkyně – právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovanou dne 13. 6. 2016 smlouvu o členství číslo (dále jen„ smlouva“). V této smlouvě se žalovaná zavázala hradit členské poplatky za služby fitness centra, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 200 Kč. Ve smluvních podmínkách byla žalovaná upozorněna na skutečnost, že nevyužívání služeb ji nezbavuje povinnosti hradit členské poplatky. Žalovaná členské poplatky nejprve hradila řádně, avšak následně přestala. Konkrétně tak zůstala dlužna za období od července 2017 do listopadu 2017. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku nejprve na původní žalobkyni – spol. právnická osoba, o čemž žalovanou vyrozuměla oznámením o postoupení pohledávky. Následně byla pohledávka postoupena smlouvou na žalobkyni.

2. Žalovaná prostřednictvím opatrovníka navrhla žalobu zamítnout. Kromě neexistence pravomoci českých soudů namítala absenci aktivní legitimace žalobkyně. Konkrétně sporovala postoupení pohledávky z původního věřitele na spol. právnická osoba Dále namítla, že neuzavřela samotnou smlouvu o členství, neboť není jasné, zda byla osoba uvedená ve smlouvě řádně identifikována. Upozornila také na rozpor české a anglické jazykové verze smlouvy ohledně pasáže o ukončení členství. Ve výpovědní době nebyly žalované navíc podle jejího tvrzení poskytovány žádné služby, což je v rozporu se synallagmatickým charakterem smlouvy. Délka výpovědní doby je pak podle žalované, s ohledem na to, že je cizí státní příslušnicí, nemravnou. V neposlední řadě pak žalovaná měla za to, že na ukončení členství je třeba aplikovat ustanovení o spolku, pročež mělo být z důvodu neplacení členských příspěvků členství žalované ukončeno okamžitě. Z těchto důvodů žalovaná dospěla k závěru, že žalobkyně nemůže mít nárok na požadované plnění.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav.

4. právnická osoba a žalovaná spolu dne 13. 6. 2016 uzavřely smlouvu o členství číslo jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky členství. Na základě této smlouvy se žalovaná zavázala za služby poskytované jí z titulu„ členství v klubu“ hradit pravidelné měsíční členské poplatky ve výši 2 200 Kč Smlouva byla uzavřena s účinností ode dne 13. 6. 2016 na dobu neurčitou. Ve smlouvě, která měla charakter formuláře, měla žalovaná možnost zvolit si variantu smlouvy na dobu určitou s vymezením konce čerpání služeb. Ve smluvních podmínkách bylo výslovně uvedeno, že povinnost platit členské poplatky platí i v případě nevyužívání služeb. Smlouva byla uzavřena zároveň ve dvou jazykových mutacích, a to české a anglické. V anglické jazykové verzi na formuláři chybí ustanovení o tom, že členství zaniká řádnou písemnou výpovědí člena klubu nebo společnosti s účinností ke konci kalendářního čtvrtletí (tj. k 31. 3., 30. 6., 30. 9. a 31. 12.), pokud je doručena druhé smluvní straně nejpozději do konce prvního měsíce daného kalendářního čtvrtletí, jinak s účinností k poslednímu dni následujícího kalendářního čtvrtletí. Toto ustanovení je nicméně uvedeno v anglicky psaných smluvních podmínkách (bod V. písm. a/). (Zjištěno ze smlouvy o členství a smluvních podmínek členství).

5. Žalovaná řádně nezaplatila členské poplatky počínaje platbou na měsíc červenec a konče měsícem listopad 2017 právnická osoba, žalovanou vyzvala k úhradě dluhu ve výši 11 000 Kč (Zjištěno z upomínky – email).

6. Dne 11. 5. 2018 postoupila společnost právnická osoba pohledávku za žalovanou na právnická osoba, s. r. o., coby postupníka. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy).

7. Dne 11. 3. 2019 bylo žalované spolu s předžalobní výzvou k plnění odesláno oznámení společnosti právnická osoba o postoupení pohledávky. (Zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 3. 2019, předžalobní upomínky a podacího archu).

8. Dne 5. 11. 2019 postoupila právnická osoba, s. r. o. coby postupitel žalovanou pohledávku na žalobkyni coby postupníka. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy).

9. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle , přičemž provedl všechny důkazy účastníky označené. Žalovaná nenavrhla ani nepředložila důkazy žádné. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů. Žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka zpochybňovala skutečnosti plynoucí z listin provedených k důkazu, avšak neposkytla žádnou konkrétní verzi skutkových událostí, tedy svou obranu v tomto směru nijak nesubstancovala. Po skutkové stránce tedy soud konkrétně neměl pochybnost o tom, že smlouva byla uzavřena s žalovanou, jak je označena v žalobě, neboť ta byla identifikována zcela dostatečně jménem, příjmením, datem narození a emailem. Argument žalované, že tyto údaje jsou pro identifikaci žalované nedostatečné, se jeví lichým, neboť je přinejmenším v rozporu s běžným chodem věcí a zvyklostmi. To platí tím spíše, že žalovaná po určitou dobu příspěvky řádně platila, což žalovaná nijak nesporovala. Na tom nic nemění skutečnost, že se žalovaná svůj pobyt v ČR dle veřejnoprávních předpisů nahlásila příslušným úřadům až později. Proto soud veškeré provedené důkazy hodnotil jako věrohodné a pravé.

10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. právnická osoba uzavřela s žalovanou smlouvu, v níž se žalovaná zavázala pravidelně měsíčně platit 2 200 Kč, na základě čehož byla oprávněna čerpat služby fitcentra. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s výpovědní dobou ke konci kalendářního čtvrtletí s tím, že výpověď musí být doručena nejpozději do konce prvního měsíce předmětného čtvrtletí. Žalovaná přestala platit měsíční příspěvky počínaje platbou na měsíc červenec 2016. Na úhradu dluhu byla žalovaná upomínána. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na spol. právnická osoba, což původní věřitelka žalované písemně oznámila. Tato společnost následně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

11. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následujícím způsobem.

12. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaná je italskou občankou. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Tu určil dle čl. 5 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť služby měly být poskytovány v ČR. K tomu, že je ve věci dána pravomoc českých soudů, se navíc již vyjádřil i odvolací soud (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2021, č. j. -94) a na jeho závěry soud tedy pro stručnost odkazuje. Rozhodným ve věci je podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) právo české, neboť tak bylo sjednáno.

13. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle a násl. , (dále jen „o. z.“), když na ni byla předmětná pohledávka (postupně) postoupena. Námitka žalované, že nebyl prokázán řetězec onoho postupování pohledávky z původního věřitele přes spol. právnická osoba na žalobkyni, je nedůvodná. Již za účinnosti právní úpravy , , (dále jen obč. zák.) se totiž v judikatuře Nejvyššího soudu ustálil takový výklad ustanovení obč. zák. (nově o. z.), podle kterého k závěru o změně v osobě věřitele zcela postačovalo skutkové zjištění o tom, že postupitel postoupení pohledávky dlužníku oznámil (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. , ze dne 11. 2. 2010 sp. zn. ze dne nebo ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. ). Od tohoto závěru není důvodu se odchýlit ani v režimu závazkového práva účinného od 1. 1. 2014, a to s přihlédnutím k tomu, že podle o. z. platí, že dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. V nyní posuzovaném případě bylo zjištěno, že původní věřitelka, tj. spol. právnická osoba oznámila žalované písemně na adresu, kterou žalovaná uvedla ve smlouvě jako svou korespondenční, že pohledávka byla postoupena na spol. právnická osoba Okamžikem této notifikace se tedy žalovaná mohla zprostit svého závazku jen plněním postupníkovi, pročež jen postupník se stal osobou, které svědčí aktivní věcná legitimace.

14. Námitka žalované, že osoby, které notifikaci za postupitele podepsaly, neměly údajně oprávnění za něj jednat, je nedůvodná. Oznámení o postoupení pohledávky obsahuje zcela jasné označení postupitele v záhlaví a podpisy dvou osob jednajících za tuto společnost jakožto zaměstnanců. Oznamování o postoupení pohledávky lze nepochybně podřadit pod takovou činnost, jejíž vyřizování prostřednictvím zaměstnanců právnické osoby se veřejnosti jeví jako obvyklé ve smyslu § 166 odst. 1 o. z. Notifikace postoupení pohledávky, odeslaná v březnu 2019, navíc časově navazovala na emailovou upomínku odeslanou původní věřitelkou v listopadu 2018. V tomto směru tedy soud uzavřel, že žalovaná nepochybně oznámením o postoupení pohledávky nabyla dobrou víru o tom, že postupitelem označená třetí osoba (spol. právnická osoba) je novým věřitelem. Jak uvádí komentářová literatura, tato dobrá víra musí být chráněna i v případě, že k postupu pohledávky na označenou osobu vůbec nedošlo nebo že je neplatný a dlužník o tom nevěděl. Postupitel je pánem pohledávky; je-li z jeho strany dlužníkovi cese řádně oznámena, nemůže debitor cessus o pravdivosti obsahu notifikace pochybovat (viz Dvořák, Bohumil. In: Hulmák, Milan a kol. V. Závazkové právo. Obecná část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 742.). Pokud jde o v pořadí druhé postoupení, z provedeného dokazování pak bylo zjištěno, že spol. právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žádnou konkrétní námitku ve vztahu k tomuto druhému postoupení pak nevznášela ani sama žalovaná.

15. Pokud jde o nárok samotný, soud po právní stránce uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena inominátní smlouva (smlouva o členství) podle ust. § 1724 a násl. a § 1746 odst. 2 o. z. V této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby fitcentra, specifikované ve smlouvě, a žalovaná se zavázala za tyto služby platit formou pevného měsíčního poplatku. Žalovaná však svou povinnost ze smlouvy řádně neplnila, když neplatila řádně a včas. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má nárok na požadované plnění za dobu trvání smluvního vztahu.

16. Úvaha žalované o tom, že její povinnost platit platby předmětné měsíční zanikla již samotným neplacením, je nesprávná. Žalovaná se mýlí, kvalifikuje-li vztah s právní předchůdkyní žalobkyně jako korporační vztah spolku a jeho člena dle § 214 a násl. o. z. Podle § 555 odst. 1 o. z. se totiž právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Není proto bez dalšího rozhodné, jak byla smlouva označena či pojmenována, když z jejího obsahu zcela jasně a srozumitelně plynou práva a povinnosti stran, jež jsou nepochybně obligačního charakteru. Konkrétně šlo o poskytování služeb fitcentra za úplatu. Ze samotné skutečnosti, že smlouva byla nazvána smlouvou„ o členství“, nelze usuzovat, že by se snad žalovaná jejím podpisem stala členem právnické osoby (spolku), jak se v řízení snažila tvrdit. Jako přinejmenším nepřiléhavou se tato úvaha jeví mj. i z toho důvodu, že spol. právnická osoba není, pokud jde o právní formu, spolkem, nýbrž akciovou společností.

17. Žalovaná dále s poukazem na synallagmatický charakter závazků namítala, že ve výpovědní době jí nebylo nabízeno žádné protiplnění. Tato úvaha žalované je rovněž mylná. Smluvní vztah v případě výpovědi totiž dle § 1998 odst. 2 věty první o. z. zaniká až uplynutím výpovědní doby. Do té doby mají obě strany práva a povinnosti, které vyplývají z této smlouvy. I po dobu plynutí výpovědní doby tedy žalovaná byla oprávněna (stejně jako předtím) čerpat veškeré služby fitcentra podle smlouvy.

18. Konečně jako zcela nedůvodné soud posoudil i další námitky žalované stran tvrzené nemravnosti uzavřené smlouvy s poukazem na dlouhou výpovědní dobu. Konkrétně žalovaná poukazovala na to, že výpovědní doba byla sjednána (v krajním případě) až jako pětiměsíční, a po žalované jakožto cizímu státnímu příslušníkovi a spotřebiteli nelze takto dlouhé setrvání ve smluvním vztahu spravedlivě požadovat. S tím podle soudu nelze souhlasit. V první řadě je třeba podtrhnout, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalovaná mohla namísto závazku na dobu neurčitou s výpovědní dobou zvolit variantu čerpání služeb na dobu určitou. Kromě toho na pětiměsíční výpovědní době, která byla zcela jasně a srozumitelně (§ 1811 o. z.) uvedena ve smluvních podmínkách (byť v anglické verzi nikoliv přímo ve formuláři smlouvy samotném), nespatřuje soud nic, co by zakládalo v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 1813 o. z. Výpovědní doba je jednak stanovena zcela rovnoměrně pro obě strany a jednak lze její délku v případě obdobných závazkových vztahů, u nichž se předpokládá jistá dlouhodobost, považovat za zcela adekvátní a nijak překvapivou. Tím méně pak lze souhlasit s žalovanou v tom, že by se smlouva protivila dobrým mravům ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. Závěrem lze ještě dodat, že pro věc zcela irelevantní byla argumentace žalované, která poukazovala na to, že výpověď z její strany by podle smluvního ujednání byla účinná pouze v případě splnění všech jejích závazků. Žalovaná totiž netvrdila a tím méně prokázala, že by sama jakoukoliv výpověď ze smlouvy učinila.

19. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Žalobkyni vznikl kromě práva na úhradu členských poplatků i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ve smyslu ust. o. z. a prováděcího nařízení. Proto soud žalobě v celém rozsahu výrokem I vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná dle

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 902 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby) a z částky 1 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v  a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci (replika k vyjádření, vyjádření k odvolání žalované a účast na jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 8. 2021 náhrada 4 769,04 Kč za 564 ujetých km v částce 3 369,04 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle při průměrné spotřebě 5,66 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle ) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 14 × 30 minut v částce 1 400 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 489,04 Kč ve výši 2 412,70 Kč. Pokud jde o aplikaci a. t. v tomto případě, soudu je z úřední činnosti známo, že řízení o totožných pohledávkách jsou zahajována na ustáleném vzoru.

21. Výrokem III. soud rozhodl tak, že opatrovníkovi žalované, který je advokátském, přiznal odměnu, a to za tři účelné úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření ve věci a účast na jednání). Vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 9 odst. 5 a. t. stanovující mimo jiné tarifní hodnotu pro výpočet odměny opatrovníka ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, bylo v této části zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. (ÚS 3279/2019), vzal soud za tarifní hodnotu v souladu s § 8 odst. 1 a. t. částku 11 000 Kč. V souladu s § 6 odst. 1, § 7 a § 12a odst. 1 a. t. pak určil sazbu odměny ve výši 1 232 Kč za každý z těchto úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. Kromě toho opatrovníkovi žalované náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. Soud tak přiznal opatrovnici celkem 4 596 Kč. Soud opatrovníkovi naopak nepřiznal odměnu za úkon spočívající v odvolání proti usnesení o místní nepříslušnosti. Jak plyne z obsahu spisu, Obvodní soudu pro Prahu 2 vyslovil svou místní nepříslušnost a zamítl námitku nedostatku mezinárodní pravomoci, kterou za žalovanou vnesl opatrovník. Odvolání žalované, podané opatrovníkem, bylo částečně odmítnuto a ve zbytku pak bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. I s přihlédnutím k odůvodnění usnesení odvolacího soudu lze uzavřít, že nedůvodné odvolání proti rozhodnutí o vyslovení místní nepříslušnosti nelze považovat za účelný úkon v řízení. Opatrovník svým rozhodnutím se proti zjevně správnému rozhodnutí odvolat docílil toliko navýšení nákladů řízení, které nese sama žalovaná, což zjevně není pro žalovanou cílem kýženým. Skutečnost, že v dané věci je dána pravomoc českých soudů lze pak u opatrovníka, coby práva znalého advokáta, předpokládat, neboť je v dané věci zcela nabíledni. Z tohoto důvodu soud procesní podání opatrovníka posoudil pro účely rozhodnutí o jeho odměně jako zcela neúčelné. Odměna a náhrada hotových výdajů bude opatrovníkovi po právní moci rozsudku vyplacena prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 4.

22. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto výrokem IV podle tak, že státu právo na náhradu nevzniklo, neboť jediným nákladem byla odměna opatrovníka žalované a dále náklady na překlady písemností pro potřeby doručování do ciziny. Tyto náklady pak nese stát (shodně viz Putna, Mojmír. In: Drápal, Ljubomír a kol. I, II. 1.vydání. obec: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 996.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.