Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 100/2021-39
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 40 504,06 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 40 504,06 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17 809,71 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 34 296,41 Kč od datum do zaplacení ve výši 10 %, se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 40 504,06 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17 809,71 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 34 296,41 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky 40 504,06 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru číslo která byla mezi účastníky uzavřena dne datum. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to bankovním převodem na účet uvedený žalovaným ve smlouvě. Žalovaný se zavázal takto poskytnutý úvěr vrátit žalobkyni spolu s úrokem, a to ve 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 990 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Postupně přestal žalovaný hradit splátky úplně a z tohoto důvodu přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni datum Celkem žalovaný uhradil žalobkyni na jistině úvěru částku ve výši 5 703,59 Kč a na úrok celkem částku ve výši 42 186,41 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení jistiny ve zbývající neuhrazené výši 34 296,41 Kč, dále nedoplatku na splatném úroku do dne datum v kapitalizované výši 17 809,71 Kč, smluvní pokuty ve sjednané sazbě 0,1 % denně z dlužné jistiny 34 296,41 Kč od datum do datum v kapitalizované výši 6 207,65 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od datum do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, přestože mu byla zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně se z účasti na nařízeném jednání omluvila, žalovaný se k nařízenému jednání bez včasné a důvodné omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav:
5. Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru PRONTO půjčka číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 111,33 % ročně. Úvěr se žalovaný zavázal splatit formou 30 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 990 Kč, vždy do 12. dne v měsíci počínaje prosincem 2018. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 119 700 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, splátkovým kalendářem). Jistina úvěru byla dne datum zaslána na účet žalovaného č. bankovní účet, který uvedl ve smlouvě o úvěru (prokázáno potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady, smlouvou o úvěru). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru pronto půjčka. V těchto podmínkách bylo mezi stranami mj. ujednáno oprávnění žalobkyně požadovat při prodlení žalovaného s jakoukoliv úhradou splátky dle smlouvy poplatek za odeslanou upomínku ve výši 450 Kč. Dále při prodlení žalovaného s úhradou byť i části kterékoli jednotlivé měsíční splátky úvěru byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 499 Kč a po zesplatnění dlužných částek pak smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení (prokázáno smluvními podmínkami ke smlouvě o spotřebitelském úvěru). Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, k úhradě dlužných částek byl opakovaně vyzýván upomínkami (prokázáno upomínkami č. I, II, III ze dnů datum, datum a datum). Žalobkyně z důvodu nesplácení úvěru zesplatnila celý úvěr ke dni datum (prokázáno dopisem žalobkyně ze dne datum). Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil na jistinu celkem částku 5 703,59 Kč a na úrok celkem částku 42 186,41 Kč. Další částky zaplatil žalovaný na smluvních pokutách a poplatcích za upomínky. Žalovaný byl k úhradě zbylé dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou (prokázáno výzvou k plnění před podáním žaloby ze dne datum).
6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejné pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala. Žalobkyně se z jednání nařízeného na den datum omluvila a nemohla tak být o této skutečnosti poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř.
14. Dřívější úprava obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyně ex offo s tím, že porušení povinnosti věřitele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele zakládá i v případě nové úpravy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.
15. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to jednak na základě údajů a dokladů poskytnutých žalovaným a jednak prostřednictvím náhledu do Bankovního registru klientských informací, Nebankovního registru klientských informací, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně si rovněž vyžádala výplatní pásku žalovaného za září 2018, kdy čistá mzda žalovaného za tento měsíc činila 28 633 Kč. Z výpisů z BRKI a NRKI bylo patrné, že žalovaný má vynikající úvěrovou historii, když své závazky hradil vždy řádně a včas. S ohledem na výši splátky úvěru 4 000 Kč bylo vzhledem k jeho příjmu přes 28 000 Kč čistého měsíčně patrné, že žalovaný bude schopen tyto splátky platit. Žalobkyně ke svým tvrzením přiložila uvedenou výplatní pásku žalovaného, dále úvěrovou zprávu z NRKI – BRKI ze dne datum a výpis z centrální evidence exekucí rovněž ze dne datum.
16. Z výplatní pásky žalovaného za září 2018 vyplývá, že jeho čistý příjem za tento měsíc činil 28 633 Kč. Z výpisu z centrální evidence exekucí vyplývá, že ke dni datum nebyly k osobě žalovaného evidovány žádné exekuční tituly. Z úvěrové zprávy NRKI – BRKI ze dne datum vyplývá, že v době uzavírání smlouvy o úvěru se žalobkyní již měl žalovaný osm existujících splátkových kontraktů. Těchto osm kontraktů splácel měsíčními splátkami v souhrnné výši 16 538 Kč a celkem mu zbývalo k úhradě na těchto závazcích 1 622 354 Kč. Sedm z těchto závazků bylo uzavřeno ve stejném roce jako smlouva o úvěru, která je předmětem tohoto řízení, osmý závazek pak představovala hypotéka.
17. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně soud hodnotí jako nedostatečné. Soud konstatuje, že žalovaný měl sice měsíční příjem přibližně ve výši 28 000 Kč čistého, který by mu sám o sobě měl bez obtíží stačit k úhradě měsíční splátky úvěru ve výši 3 990 Kč, avšak žalobkyně se nedostatečně zabývala výdaji žalovaného, přičemž zejména nevzala v potaz jeho vysoké úvěrové zatížení dalšími osmi již existujícími závazky. Žalovaný v době uzavírání smlouvy již měsíčně hradil splátky svých závazků v souhrnu částkou 16 538 Kč, v součtu s úvěrovou smlouvou uzavřenou se žalobkyní (splátka 3 990 Kč) pak výše jeho měsíčních splátek celkově dosahovala téměř částky 20 000 Kč. Při příjmu žalovaného cca 28 000 Kč měsíčně pak bylo zcela zjevné, že v tomto případě bude existovat enormní pochybnost, zda bude žalovaný schopen splátky úvěru řádně hradit. Soud dále uvádí, že žalobkyni nebyla navíc vůbec známa výše skutečných běžných výdajů žalovaného a jeho hospodaření. Žalobkyně nezjišťovala jaké výdaje má žalovaný na bydlení, energie, stravování, ošacení, dopravu, telefon apod., neobstarala si výpis z jeho účtu, přestože žalovanému jistinu úvěru na účet poskytla a bylo jí tak známo, že žalovaný bankovní účet má. Takové posouzení úvěruschopnosti nelze hodnotit jako provedené řádně a s odbornou péčí.
18. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy byla splněna její zákonná povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzala v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet.
19. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení pouze peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Naproti tomu na vrácení dalších plnění z absolutně neplatné smlouvy žalobkyně právo nemá. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně vyplatil z titulu smlouvy o úvěru žalovanému částku 40 000 Kč, žalovaný na úvěr zaplatil 47 980 Kč (dle žalobkyně na jistinu a úrok) a další částky pak na smluvních pokutách a poplatcích za upomínky. Z uvedeného vyplývá, že jistina úvěru byla již zcela uhrazena. Soud tak z uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok I. rozsudku).
20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci byl procesně zcela úspěšný žalovaný, kterému však v průběhu řízení nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.