Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 78/2021-44
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 600 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 8 600 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zbývajícího rozsahu, tj. co do požadované částky 7 400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 305,69 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 689,78 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč
od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 ve výši 8,5 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 1 400 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 600 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 8 600 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zbývajícího rozsahu, tj. co do požadované částky 7 400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 305,69 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 689,78 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 ve výši 8,5 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 1 400 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni
16 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 305,69 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 689,78 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,5 %, a s úrokem 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 7. 4. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ anonymizováno“), a žalovanou.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. V řízení byl listinnými důkazy prokázán následující skutkový stav:
1/ anonymizováno coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů a žalovaná podepsali dne 7. 4. 2017 Smlouvu o anonymizováno úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytla anonymizováno žalované
10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit anonymizováno za poskytnutí této částky úrok ve výši 1 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku 17 400 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. V čl. 1 smlouvy byla uvedena roční procentní sazba nákladů (RPSN) 195 % (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 4. 2017).
2/ S žalovanou byla před uzavřením smlouvy vyplněna karta zákazníka za účelem posouzení její úvěruschopnosti. Žalovaná v této souvislosti uvedla a svým vlastnoručním podpisem stvrdila, že její nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, má partnera, se kterým bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje na částečný úvazek, nemá žádné jiné půjčky u anonymizováno, má zápůjčku/úvěr u anonymizováno, kde splácí 948 Kč měsíčně z celkové dlužné částky 6 000 Kč. Její příjmy činí 15 628 Kč z hlavní pracovní činnosti, výdaje jsou pak tvořeny celkem částkou 12 898 Kč (výdaje na bydlení 6 950 Kč, osobní výdaje 5 000 Kč, splátky úvěrů 948 Kč), použitelný příjem 2 730 Kč, jako dokumenty k ověření byly zaškrtnuty výplatní pásky a pracovní smlouva (prokázáno kartou zákazníka – žádost o zápůjčku).
3/ Žalovaná uhradila anonymizováno po uzavření smlouvy do podání žaloby celkem 1 400 Kč (tvrzení žalobkyně).
4/ anonymizováno dne 29. 11. 2019 uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019, odeslaným žalované na adresu uvedenou ve smlouvě dne 13. 12. 2019. Žalobkyně zaslala žalované dne 1. 5. 2020 předžalobní upomínku ze dne 30. 4. 2020, žalovaná však na předmětnou pohledávku do podání žaloby již ničeho dalšího neuhradila (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky a informací o zpracování osobních údajů ze dne
29. 11. 2019, podacím lístkem hybridní pošty ze dne 13. 12. 2019, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek, výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 4. 2020, podacím lístkem hybridní pošty ze dne 1. 5. 2020).
5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní.
6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“).
8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. anonymizováno a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z.
a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které anonymizováno poskytla žalované částku
10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit anonymizováno za poskytnutí této částky úrok ve výši 1 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku 17 400 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč anonymizováno vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.
16. Soud dospěl k závěru, že anonymizováno zkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Prokázala zkoumání příjmové stránky úvěruschopnosti žalované, zkoumání výdajové stránky se však soudu jeví jako nedostatečné (nájemné 6 950 Kč je na pražské poměry podezřele nízké, žalobkyně nepředložila kopii nájemní smlouvy, ani jiné dokumenty sloužící k ověření finanční situace žalované). O tomto by však soud musel žalobkyni poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. při jednání, což by však bylo s ohledem na další závěry soudu popsané níže nehospodárné. Soud proto konečný závěr o splnění či nesplnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nečiní, neboť má za to, že je předmětná smlouva absolutně neplatná z jiných důvodů.
17. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.
18. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 195 %. Bez odměny za hotovostní inkaso splátek činí RPSN 72 %. Z databáze příjmení se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v srpnu 2017 9,72 %. Ve smlouvě byla tedy více než 20násobná RPSN (resp. 8násobná – odečteme-li odměnu za hotovostní inkaso a poplatek) oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. (srovnej judikatura Nejvyššího soudu, podle které není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), nikoli 8 či 20násobkem.
19. Ani v případě, že by smlouva nebyla neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy, by žalobkyně neměla právo na úhradu administrativního poplatku a odměny za hotovostní inkaso splátek, neboť by ujednání je zakotvující bylo nutné shledat za ujednání nepřiměřená, zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Poplatek za administrativní činnost je ve smlouvě vymezen zcela neurčitě, soudu je přitom z jeho úřední činnosti známo (z řízení o obdobných žalobách podávaných totožnou žalobkyní k vymožení pohledávek postoupených na žalobkyni příjmení), že tímto poplatkem anonymizováno přenáší na spotřebitele své provozní náklady, jež si jiní poskytovatelé úvěrů běžně hradí sami ze svého zisku (z úroků za poskytnutí úvěru), např. náklady na založení a vedení zákazníka v interním systému, založení klientského účtu na webovém portálu, náklady na provedení uvítacího telefonátu ze strany společnosti, náklady na odeslání uvítacího dopisu společně s evidencí splátek, na vystavení duplikátu evidence splátek či kopie smluvní dokumentace v případě její ztráty, na vystavení písemného potvrzení o doplacení, aktuálním zůstatku úvěru a zaslání těchto dokumentů na příslušnou adresu. Náklady na vystavování duplikátů smluvní dokumentace jistě zpoplatnit lze, avšak nikoli předem takto vysokou paušální částkou, když ve skutečnosti nemusí vůbec nikdy vzniknout, a pokud ano, tak v podstatně nižší výši. Nelze přehlédnout ani to, že ve skutečnosti jsou tyto náklady vždy stejné, ať už je výše poskytnutého úvěru jakákoli. Dle smlouvy však činí administrativní poplatek 20 % poskytnuté částky, tj. stoupá s výší úvěru. Takové ujednání je nepřiměřené a soud by k němu nepřihlížel podle § 1815 o. z. v případě, že by nedospěl k závěru, že jde ve skutečnosti o další úplatu za poskytnutí úvěru. Soud má však za to, že takto stanovená výše poplatku svědčí o tom, že o úplatu za poskytnutí úvěru jde.
20. Obdobný závěr lze uplatnit i na odměnu za hotovostní inkaso splátek. V případě, že by smlouva nebyla neplatná jako celek, šlo by o ujednání zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, pročež by se k němu nepřihlíželo. Nelze totiž přehlédnout, že je celková výše odměny stanovena předem a neodvíjí se od počtu skutečně provedených hotovostních inkas. I kdyby žalovaná nezaplatila vůbec ničeho a anonymizováno by nemusela - namísto sjednaných 58 poskytnutí součinnosti k úhradě splátky (hotovostních inkas) - poskytnout součinnost ani jedinou, na výši poplatku by tato skutečnost neměla vliv a anonymizováno by se bez spravedlivého důvodu dostalo nepřiměřeného protiplnění. Zároveň jsou skutečné náklady věřitele na takové inkaso vždy stejné, výše odměny je však opět sjednána procentní sazbou z výše poskytnutého úvěru, v tomto případě 40%.
21. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou anonymizováno své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 8 600 Kč. K tomu soud pouze dodává, že ačkoliv platby žalované směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované.
22. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. anonymizováno vyzývala žalovanou k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, jež bylo žalované odesláno na její korespondenční adresu dne
13. 12. 2019. Jde k tíži žalované, že případnou změnu své adresy anonymizováno nesdělila. Podle domněnky doby dojití došla výzva žalované dne 18. 12. 2019, přičemž do prodlení se dostala – dle znění výzvy - uplynutím lhůty 10 kalendářních dnů od tohoto data, tj. od 31. 12. 2019. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodu popsaných výše.
23. V usnesení ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005, Vrchní soud v Olomouci dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.
24. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl výrokem III. rozsudku tak, že právo na ni nemá žádný z účastníků řízení. Je tomu tak proto, že žalobkyně měla méně než poloviční úspěch ve věci (počítáno i z požadovaného příslušenství) a náhrada nákladů řízení by v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. příslušela žalované. Té však s ohledem na její procesní pasivitu žádné náklady nevznikly.
25. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách,
může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce).