Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 22/2021-40
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 1 818 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 818 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 16. 12. 2019 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 818 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 16. 12. 2019 do zaplacení. II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 30. 11. 2020 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 1 818 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 16. 12. 2019 do zaplacení). Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ pojišťovna anonymizováno“), s žalovanou dne 14. 3. 2019 uzavřela pojistnou smlouvu o Pojištění motorových vozidel číslo na jejímž základě jí poskytovala služby spočívající v pojišťovací činnosti – pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – a žalovaná se zavázala hradit pojistné ve výši 7 190 Kč ročně, s pololetní splatností (v částce 3 596 Kč). Počátek pojištění byl sjednán k 14. 3. 2019, přičemž žalovaná za období od 14. 3. 2019 do 14. 9. 2019 pojistné uhradila, za následující pojistné období však již nikoli. Žalovaná byla upomínkou ze dne 31. 10. 2019 vyzvána, aby dluh na pojistném uhradila, s upozorněním, že jinak dojde k zániku pojištění ke dni 15. 12. 2019. Jelikož žalovaná ve stanovené lhůtě dlužné pojistné neuhradila, došlo k tomuto dni k zániku pojistné smlouvy a žalovaná pojišťovně anonymizováno zůstala dlužna pojistné za dobu od 14. 9. 2019 do 15. 12. 2019 ve výši 1 818 Kč. Pohledávku za žalovanou nabyla žalobkyně od pojišťovny anonymizováno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 12. 2018 a jejího dodatku číslo z 30. 9. 2020, o čemž byla žalovaná informována předžalobní výzvou.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv ji k tomu soud vyzval.
3. Soud účastnice vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě. Žalovaná se v určené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládal, že s tím i ona souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř. “) /.
4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.
5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru: Dne 22. 3. 2019 uzavřela pojišťovna UNIQA a žalovaná (pojistník) smlouvu číslo jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti žalované za újmu způsobenou provozem vozidla Volkswagen Passat, VIN kód, registrační značka, s počátkem pojištění od 14. 3. 2019, a to na dobu do 14. 3. 2020 (s automatickým prodlužováním). Žalovaná se ve smlouvě zavázala platit pojišťovně anonymizováno pojistné ve výši 7 190 Kč ročně, splatné v pololetních splátkách ve výši 3 595 Kč, vždy ke dni 14. 9. a 14. 3. příslušného kalendářního roku. Jelikož žalovaná nezaplatila splátku pojistného splatnou dne 14. 9. 2019, vyzvala ji pojišťovna anonymizováno (dopisem ze dne 31. 10. 2019) k její úhradě s tím, že nebude-li dlužné pojistné uhrazeno do 15. 12. 2019, dojde marným uplynutím této lhůty k zániku pojištění; tento dopis převzala žalovaná osobně dne 5. 11. 2019. Poněvadž žalovaná dlužné pojistné v určené lhůtě nezaplatila, zaniklo pojištění založené předmětnou smlouvou k 15. 12. 2019, o čemž pojišťovna anonymizováno žalovanou písemně informovala dopisem ze dne 14. 1. 2020. Žalovaná takto pojišťovně anonymizováno zůstala dlužna na pojistném za období od 14. 9. 2019 do 15. 12. 2019 celkem částku 1 818 Kč. Předmětnou pohledávku nabyla žalobkyně od pojišťovny anonymizováno na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, ze dne 31. 12. 2018 a jejího dodatku ze dne 30. 9. 2020. Dopisem z 12. 11. 2020 žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovanou vyzvala, aby dlužné pojistné (vyčíslené ve výši 1 818 Kč), včetně úroku z prodlení ve výši 165,86 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 3 146 Kč, uhradila ve lhůtě 7 dnů od odeslání dopisu, s tím, že jinak pohledávku uplatní soudní cestou; dopis byl předán k poštovní přepravě dne 13. 11. 2020.
6. Po právní stránce soud poměr mezi pojišťovnou anonymizováno a žalovanou posoudil jako právní vztah z pojistné smlouvy uzavřené podle § 2758 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), v platném znění, na základě které vznikla žalované povinnost platit pojišťovně anonymizováno sjednané pojistné. Této své povinnosti však žalovaná nedostála a pojišťovně anonymizováno zůstala dlužna pojistné ve výši 1 818 Kč za období od 14. 9. 2019 do 15. 12. 2019, jehož zaplacení se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením dle § 1879 a následujících OZ , důvodně domáhala. V řízení přitom nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že pojistná smlouva byla řádně uzavřena a žalovaná své smluvní povinnosti, resp. povinnost platit pojistné, v uvedeném rozsahu porušila. Žalobkyní uplatněný úrok z prodlení odpovídá § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalované se zaplacením dluhu – žalovaná se dostala do prodlení v den následující po dni splatnosti příslušné pololetní splátky pojistného, tj. dnem 15. 9. 2019. Žalobkyně nicméně požadovala (zákonný) úrok z prodlení až od 16. 12. 2019 do zaplacení, čímž byl soud při rozhodování vázán (srov. § 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
7. Z výše vyložených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 818 Kč s úrokem z prodlení v (zákonné) výši 10 % ročně z této částky za dobu od 16. 12. 2019 do zaplacení.
8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. , soud výši náhrady odměny advokáta určil dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ). Celkem soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , počítáno ze základu 600 Kč
9. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud přitom zohlednil též typovou jednoduchost vymáhání uplatněného nároku.
10. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. o. s. ř. ), neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) patří hromadné nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) vybavena (personálně i technicky) k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. o. s. ř. , tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva).
11. Soud žalobkyni nepřiznal ani náhradu odměny a výdajů advokáta ve vztahu k dalšímu úkonu právní služby, a to písemnému podání, jímž doplnila a upřesnila žalobní tvrzení, protože doplňovaná tvrzení měla být součástí již samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Dalšího podání si nevyžádal postup žalované ani neočekávaný vývoj procesní situace, a proto náklady s ním spojené nelze považovat za vynaložené důvodně (účelně) ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a žalobkyni tudíž nenáleží jejich náhrada, resp. žalované nelze povinnost k jejich náhradě (spravedlivě) uložit.
12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinná dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).