Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
16 C 165/2021-20
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 31 750 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši
10 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 4 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky
4 550 Kč od 17. 4. 2020 do zaplacení, částky 2 000 Kč a částky 7 200 Kč zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 798 Kč,
a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 4 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 550 Kč od 17. 4. 2020 do zaplacení, částky 2 000 Kč a částky 7 200 Kč zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 798 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhá na žalované zaplacení částek uvedených v záhlaví z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně v žalobě tvrdí následující: Žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč na základě smlouvy o zápůjčce, uzavřené elektronicky dne
10. 1. 2020. Zápůjčka byla sjednána na dobu určitou do 16. 4. 2020. Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 550 Kč. Žalovaná nezaplatila ničeho, a to ani k předžalobní výzvě žalobkyně. Smlouva byla uzavřena elektronicky tím způsobem, že se žalovaná registrovala na stránkách webová adresa, vyplnila registrační formulář. Poté, co se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, byla žalobkyní několikrát upomínána k zaplacení dluhu. Žalobkyně po žalované kromě jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky požaduje náklady v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 2 000 Kč (za čtyři zaslané písemné upomínky) a smluvní pokutu v částce 7 200 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena (náhradním doručením
- § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.).
3. Stejně tak se žalovaná nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bez jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Z žalobkyní předložených listin má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně
a žalovaná uzavřely za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webové stránky webová adresa dne 10. 1. 2020 smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a podle které měla žalovaná poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 550 Kč ve lhůtě splatnosti do 16. 4. 2020 (prokázáno smlouvou o zápůjčce, všeobecnými obchodními podmínkami). Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč dne 10. 1. 2020 na její bankovní účet označený ve smlouvě č. bankovní účet (prokázáno dokladem o provedené platbě). Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho (žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by něčeho hradila), přestože byla vyzvána upomínkami ze dne 23. 4. 2020, 30. 4. 2020, 16. 5. 2020 a 31. 5. 2020 (prokázáno upomínkou ze dne 23. 4. 2020, 30. 4. 2020, 16. 5. 2020 a 31. 5. 2020). Předžalobní upomínkou ze dne 3. 3. 2021 včetně podacího lístku z téhož dne doložila žalobkyně, že žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 3. 3. 2021 včetně podacího lístku z téhož dne).
5. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného.
6. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení:
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
8. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo
s ním jinak jedná.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon č. 257/2016“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 zákona č. 257/2016, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 ods.t 1 zákona č. 257/2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr
v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
13. Mezi žalovanou a původní věřitelkou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda původní věřitelka před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet
(§ 86 a § 87 zákona číslo). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.
14. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno x právnická osoba proti anonymizováno, C -679/18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené
v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení
s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
15. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž
v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
16. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. nelze učinit pouze na základě ničím nedoložených prohlášení spotřebitele. Prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (uvedený rozsudek se sice týká staršího zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.; srov. dále rozsudek Soudního dvora EU - čtvrtého senátu ze dne 18. 12. 2014, anonymizována tři slova proti jméno příjmení
a další, C -449/13; shodně též příjmení jméno: Zkoumání úvěruschopnosti dle zákona
o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy 11/2017, s. 381).
17. Soud dospěl k závěru, že původní věřitelka úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nezkoumala dostatečně. Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by původní věřitelka úvěruschopnost žalované jakkoliv zkoumala, tím spíše ne, že by informace o úvěruschopnosti jakkoliv ověřovala.
18. Soud tedy vyšel z toho, že žalobkyně se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila.
19. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu (§ 87 zákona č. 257/2016) a úrok z prodlení (§ 1970 o. z.).
20. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaná v řízení netvrdila nic ohledně toho, jaké jsou její možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 20 000 Kč, tedy ze 63 %. Žalovaná byla úspěšná co do částky 11 750 Kč, tedy z 37 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 26 % (63-37) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 270 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 bodu 3 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínku) náleží odměna ve výši 500 Kč, a náhrada hotových výdajů v celkové výši 300 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 26 % z částky 3 070 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 798 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.