Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 213/2021-19
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 6 539 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 1 539 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 644 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do datum zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 711 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 1 539 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 644 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 711 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 6 539 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, prostřednictvím webových stránek webová adresa smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se poskytnuté peněžní prostředky zavázala původní věřitelce vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 758 Kč do datum. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaná ve lhůtě splatnosti původní věřitelce ničeho nevrátila. Původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne datum Vedle žalované jistiny 5 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 1 758 Kč požaduje žalobkyně po žalované též zaplacení zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného za období od datum do datum z dlužné jistiny částkou 644 Kč a dále do zaplacení ve výši zákonné a též částky ve výši 1 539 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v souladu s čl. 5 odst. 5.1 smlouvy.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
4. Z žalobkyní předložených listin, a to smlouvy o úvěru číslo vč. formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a výpisu z účtu původní věřitelky k platbě na účet žalované, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, a žalovaná uzavřely za pomoci prostředků komunikace na dálku dne datum smlouvu o úvěru, kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky původní věřitelce vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 758 Kč ve lhůtě splatnosti datum. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná původní věřitelkou informována o svých právech a povinnostech z uzavírané smlouvy. Původní věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč na její bankovní účet označený ve smlouvě č. bankovní účet (potvrzeno též zprávou banky vyžádanou soudem). Žalovaná nerozporovala tvrzení žalobkyně, že původní věřitelce nevrátila ničeho. Původní věřitelka vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky při sdělení o postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem ze dne datum (podací arch z datum). Tímto oznámením o postoupení pohledávek doložila žalobkyně, že ke dni datum na ni přešlo vlastnické právo k pohledávce ze smlouvy o úvěru číslo. Předžalobní upomínkou ze dne datum vč. poštovního podacího archu ze dne datum doložila žalobkyně, že žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky.
5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“). Žalované byla převodem na účet poskytnuta částka 5 000 Kč, žalovaná z této částky žalobkyni ničeho nevydala ani po výzvě a bez právního důvodu si ji ponechala.
6. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb. “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 ods.t 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.
11. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba proti GK, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
12. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
13. Žalobkyně neuvedla, že by úvěruschopnost žalované byla zkoumána. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně úvěruschopnost žalované nezkoumala.
14. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo ze strany žalobkyně dostatečné.
15. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.
16. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu. Žalovaná čerpala od žalobkyně jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč. Žalovaná žalobkyni nezaplatila ničeho. Co do této částky soud žalobě vyhověl, ve zbytku soud žalobu zamítl.
17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se žalovaná bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od datum, neboť ve výzvě podle § 1958 o. z. ze dne datum byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení do 10 dnů ode dne doručení výzvy (podací arch je ze dne datum), domněnka doručení ve smyslu § 573 o. z. nastala dne datum, ode dne následujícího po 10. dni (datum) v souladu s uvedenou výzvou tak je v prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.).
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 5 000 Kč, tedy ze 76 %. Žalovaná byla úspěšná co do částky 1 539 Kč a části příslušenství, tedy z 24 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 52 % (76 % - 24 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), za každý ze dvou úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé) náleží odměna ve výši 200 Kč, v poloviční výši 100 Kč za odeslání jednoduché výzvy k plnění, dále odměna advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT) a náhrada za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 168 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 52 % z částky 1 368 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 711 Kč.
19. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a § 160 odst.
1 věta první o. s. ř. o. s. ř. Žalovaná v řízení netvrdila nic ohledně toho, jaké jsou její možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.