Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 76/2021-64

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa, obec

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 15.675 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v částce 4.675 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.524 Kč, zastavuje.

II. Žaloba žalobce, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.152,74 Kč a 9% úrok z prodlení ročně z částky 11.000 Kč od 13.12.2019 do 5.8.2020, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11.000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 11.000 Kč od 6.8.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 720,64 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se v částce 4.675 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.524 Kč, zastavuje. II. Žaloba žalobce, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.152,74 Kč a 9% úrok z prodlení ročně z částky 11.000 Kč od 13.12.2019 do 5.8.2020, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11.000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 11.000 Kč od 6.8.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 720,64 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 15.675 Kč s příslušenstvím představující nezaplacený poskytnutý úvěr číslo uzavřený dne 10.1.2018 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba Na základě smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 11.000 Kč, přičemž žalovaný se jak vyplývá ze smlouvy o úvěru zavázal k vrácení částky 12.424 Kč s příslušenstvím do 19.9.2018. Poskytnutou částku žalovaný řádně a včas neuhradil, čímž mu vznikla dle smlouvy povinnost platby smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné částky jistiny, a to za každý den prodlení, jak vyplývá ze čtvrtého odstavce třetí strany smlouvy o úvěru a dále paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Následně žalobce omezil žalobu do částky 6.199 Kč, představující požadované příslušenství (kapitalizovaný úrok ve výši 1.524 Kč a smluvní pokutu ve výši 4.675 Kč), když nadále zůstala předmětem sporu jistina ve výši 11.000 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a náklady řízení.

2. Soud tak řízení v rozsahu částky 4.675 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.524 Kč dle ,2 zastavil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Městský soud v Brně provedl důkaz smlouvou o úvěru číslo ze které zjistil a vzal za prokázáno, že dne 10.1.2018 uzavřel žalovaný jako klient s právním předchůdcem žalobce, a to společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 20.8.2018, na základě které poskytl věřitel dlužníkovi úvěr výši 11.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku ve výši 12.424 Kč spolu s příslušenstvím, a to nejpozději do 19.9.2018. Jelikož smlouva byla uzavřena v souladu s odst. číslo obchodních podmínek v elektronické podobě, žalovaný svoji vůlí smlouvu uzavřít projevil v tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 - 1 Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení VOP ze svého účtu na účet věřitele. Poskytnutý úvěr byl čerpán bezhotovostně převodem na účet žalovaného. K samotnému procesu uzavření smlouvy uvedl žalobce následující: žalovaný o půjčku žádal online na internetových stránkách společnosti věřitele, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři a provedl tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Tato platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného k ochraně osobních údajů před zneužitím a je i dokončena žádost o půjčku. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky, na základě kterých byl zahájen schvalovací proces, jehož součástí bylo nahlížení do registrů (insolvenční, bankovní, nebankoví) při prověřování bonity klienta k posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Následně byla žádost schválena a poskytnuta jistina ve výši 11.000 Kč na účet, ze kterého byla dříve odeslána verifikační platba. Podáním ze dne 3.10.2018 a 20.10.2018 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s následnou zaslanou předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne 31.10.2018. Podáním ze dne 7.1.2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.12.2019. Podáním ze dne 24.7.2020 byl žalovaný vyzván před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, nejpozději do 5.8.2020.

5. Pokud se týká omezení žaloby, jež učinil v průběhu řízení žalobce, soud tomuto s odkazem na ust. ,2 vyhověl, neboť toto omezení žaloby bylo učiněno před zahájením jednání ve věci samé. Soud tak nezkoumal případné souhlasné stanovisko žalovaného s takovýmto procením úkonem.

6. Dle ust. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákona (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonům.

11. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Z úřední povinnosti (SDEU C číslo OPR-Finance) se soud nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když smlouva byla uzavřena s žalovaným jako spotřebitelem. Sjednaná smlouva o úvěru ze dne 10.1.2018 byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, respektive jeho právní předchůdce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěr (§ 419 o.z.). Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Bylo tak na žalobci jako věřiteli, aby tento s odbornou péčí posoudil, zda dlužník - žalovaný nebude mít zjevný problém úvěr splácet (příjmení Ústavního soudu ČR, sp.zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaj o schopnosti úvěr splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č.j. -39).

13. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměru dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelského úvěru, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádů spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky apod. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními předpisy (příjmení Ústavního soudu ze dne 7.5.2009, sp.zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tak vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel smlouvu s žalobcem vůbec uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů úvěru, jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze, sp.zn. ). Jak vyplývá ze spisu právní předchůdce žalobce se bezdůvodně spolehl toliko na skutečnosti sdělené mu žalovaným, aniž by si jej jakkoliv ověřil, jak je zřejmé ze zjištěného skutkového stavu, když případné další zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce netvrdil ani neprokázal, ačkoliv důkazní břemeno v tomto ohledu tížilo právě jeho.

14. Vzhledem k výše uvedenému má tak soud za to, že právní předchůdce žalobce se měl podrobněji zajímat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4 2015, pod č.j. -39). Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno bez zisku, či dokonce stále v mínusu a rozpouští úspory, popřípadě zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Právní předchůdce se však toliko formálně spokojil s příjmy a tvrzenými výdaji, když prověřováním výdajů žalovaného se vůbec nezabýval. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce dostatečně neprověřil výdaje žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.

15. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péči při posuzování úvěruschopnosti žalovaného (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém příjmení ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. . Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, což znamená, že ujednání o úrocích ve smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítl (§ 588 o.z.). Pro absolutní neplatnost celé smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše). Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení Pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. P1 .ÚS 1/10 bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

16. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na toto plnění hledět, nikoliv jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 o.z. Byla-li žalovanému poskytnuta částka 11.000 Kč a v průběhu řízení nebylo ani tvrzeno ani prokázáno, že by na tuto částku cokoliv zaplatit, soudu nezbývá, než konstatovat, že žalovanému toliko zbývá zaplatit na poskytnutou částku plných 11.000 Kč.

17. Žalobce má současně právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o.z., kdy žalovaný byl k plnění prokazatelně vyzván předžalobní výzvou ze dne 24.7.2020 s datem uhrazení nejpozději do 5.8.2020. Dnem následujícím, tedy dnem 6.8.2020 se žalovaný dostal do prodlení s platbou dlužné částky. Pokud se týká výše úroku z prodlení, tato odpovídá vládního v platném znění, kdy lhůta k plnění byla soudem stanovena v rozsahu tří dnů s odkazem na

18. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a zřejmého rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy celá smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úrok ze zápůjčky, neboť podklad pro jejich přiznání byla absolutně neplatná smlouva. Žalobci tak nevznikl ani nárok na zaplacení poplatků. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuta, poplatky apod., nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru).

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , kdy žalobce byl ve sporu jen částečně úspěšný, kdy při plném úspěchu by žalobci příslušelo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, to vše vyjma SOPu navýšeno o 21% DPH ( ,5 a ), tedy celkem 2.252 Kč. Žalovaný však byl úspěšný, jen částečně, kdy při odpočtu neúspěchu od úspěchu (66% 34% 32%). V rozsahu 32% tak soud žalobci přiznal účelně vynaložené náklady řízení, což představuje celkem 720,64 Kč.

20. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle , soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího a to ve třech písemných vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.