Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
46 C 141/2020-86
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 19 854,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 600 Kč od 27. 11. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku
II. Žaloba se co do částky 10 254,72 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 854,72 Kč od 21. 7. 2017 do 26. 11. 2018 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 254,72 Kč od 27. 11. 2018 do zaplacení se zamítá
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 600 Kč od 27. 11. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku II. Žaloba se co do částky 10 254,72 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 854,72 Kč od 21. 7. 2017 do 26. 11. 2018 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 254,72 Kč od 27. 11. 2018 do zaplacení se zamítá III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 6. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 854, 720 Kč s příslušenstvím přestavující zákonný úrok z prodlení za období od 21. 7. 2017 do zaplacení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 21. 6. 2017 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 9 600 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr do 20. 7. 2017, a to včetně poplatku za uzavření smlouvy o úvěru ve výši 10 254,72 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila dne 16. 11. 2017 svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalobkyně z jednání před soudem konaného dne 13. 7. 2021 omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti.
4. Žalovaná ač řádně předvolána, se k jednání soudu nedostavila, ani včas nepožádala o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
5. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vystavila smlouvu, formulář pro standardní informace a ujednání o zpracování osobních údajů znějící na jméno žalované, jejichž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované právní předchůdkyní žalobkyně, a to ve výši 9 600 Kč Smlouva o úvěru ani formulář nebyly žalovanou podepsány (prokázáno smlouvou o úvěru č. anonymizováno ze dne 20. 6. 2017, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ujednáním o zpracování osobních údajů ze dne 20. 6. 2017). Výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo prokázáno, že tato poukázala dne 21. 6. 2017 částku ve výši 9 600 Kč na bankovní účet č. bankovní účet, jež byl v této době dle sdělení právnická osoba, ze dne 3. 8. 2020, veden pro žalovanou (prokázáno potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady a zprávou právnická osoba ze dne 3. 8. 2020). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni výše uvedenou pohledávku s účinností ke dni 16. 11. 2017 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017, anonymizováno seznamem a oznámením o postoupení pohledávek ze den 16. 11. 2018). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dní ode dne doručení dopisu, který dala k poštovní přepravě dne 16. 11. 2018 (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 11. 2018 a podacím lístkem ze dne 16. 11. 2018).
6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení.
7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.
8. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované.
9. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou anonymizována dvě slova Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl anonymizována dvě slova Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci anonymizováno číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 směrnice 2008 číslo, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle anonymizováno dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.
10. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. anonymizováno číslo ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i anonymizováno dvůr Evropské Unie.
11. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z.
12. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.
13. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované 9 600 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 9 600 Kč s tím, že žalovaná se do prodlení dostala s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud rozhodl vázána návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 9 600 Kč ode dne 27. 11. 2018 do zaplacení.
14. Soud žalobu, co do částky 10 254,72 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 19 854,72 Kč od 21. 7. 2017 do 26. 11. 2018 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 10 257,72 Kč od 27. 11. 2018 do zaplacení, zamítl, když částku 10 257,72 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení žalobkyně požadovala bez právního titulu a splatnost bezdůvodného obohacení nastala až na výzvu žalobkyně, tj. v rámci dopisu 16. 11. 2018, který byl podán k poštovní přepravě téhož dne. Předmětná písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 o.z. dne 21. 11. 2018, přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala dne 26. 11. 2018 (s ohledem na 3 denní lhůtu k plnění stanovou mu žalobkyní).
15. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že nedostavením se k jednání soudu se sama žalobkyně připravila o možnost soudu ji poučit o neprokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že by nárok na náhradu nákladů náležel žalované, která byla v řízení ze 52 % úspěšná, avšak této žádné náklady v řízení nevznikly, a proto soud nepřiznal žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.