Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
13 C 65/2021-46
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 23 732 Kč s příslušenstvím
takto:
1. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 840 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 840 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 6 152 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 160 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá.
3. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši
904 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
4. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 338,89 Kč zamítá.
5. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 505,29 Kč zamítá.
6. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá.
1. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 050 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 7 690 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 843,02 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá.
3. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši
657 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
4. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 806,59 Kč zamítá.
5. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 353,62 Kč zamítá.
6. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 893,02 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 840 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 840 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 6 152 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 160 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá. 3. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 904 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 4. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 338,89 Kč zamítá. 5. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 505,29 Kč zamítá. 6. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá. 1. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 050 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 7 690 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 843,02 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá. 3. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 657 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 4. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 806,59 Kč zamítá. 5. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 353,62 Kč zamítá. 6. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 893,02 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 732 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným byla dne 23. 12. 2016 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr 8 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit nad rámec jistiny úrok 1 120 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost 1 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč a životní pojištění 232 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 2. 2. 2018. Právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 6. 10. 2016 smlouvu o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému půjčku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit nad rámec jistiny úrok 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 16. 11. 2017. Pohledávky byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupeny žalobkyni. Žalovanou částku představuje dlužná částka 11 992 Kč (tj. dlužná jistina 8 000 Kč a dlužné úhrady za služby 3 992 Kč), kdy žalobkyně požaduje dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 242,89 Kč (počítaný z částky 8 000 Kč od
10. 2. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaný úrok 3 505,29 Kč (tj. úrok 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 3. 2. 2018 do 29. 11. 2019), zákonný úrok z prodlení a úrok 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalovanou částku dále představuje dlužná částka 11 740 Kč (tj. dlužná jistina 8 893,02 Kč a dlužné úhrady za služby 2 846,98 Kč), kdy žalobkyně požaduje dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 463,59 Kč (počítaný z částky 8 893,02 Kč od 24. 11. 2017 do 29. 11. 2019), kapitalizovaný úrok 4 353,62 Kč (tj. úrok 23,72 % ročně z částky 8 893,02 Kč od 17. 11. 2017 do 29. 11. 2019), zákonný úrok z prodlení a úrok 23,72 % ročně z částky 8 893,02 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání.
3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným dne
23. 12. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 8 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 14 152 Kč (jistina 8 000 Kč, úrok 1 120 Kč, administrativní poplatek 1 600 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč a pojištění 232 Kč) v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Převzetí hotovosti potvrdil žalovaný svým podpisem na smlouvě. Žalovaný žalobkyni uhradil dle žaloby částku 2 160 Kč. Dle karty zákazníka ze dne 22. 12. 2016 žalovaný v době poskytnutí úvěru bydlel v pronajatém bytě, jeho měsíční příjmy činily částku částka a výdaje částku částka (tj. na bydlení částka, osobní výdaje částka, splátky úvěrů částka a další výdaje částka. Dle smlouvy o půjčce číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 6. 10. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 17 690 Kč (jistina 10 000 Kč, administrativní poplatek 2 000 Kč, úrok 1 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč a životní pojištění 290 Kč) v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Převzetí hotovosti potvrdil žalovaný podpisem na smlouvě. Žalovaný žalobkyni dle žaloby uhradil částku 5 950 Kč. Dle karty zákazníka ze dne
6. 10. 2016 žalovaný v době poskytnutí zápůjčky bydlel v pronajatém bytě, jeho měsíční příjmy činily částku částka a výdaje částku částka (tj. nájemné částka, výdaje domácnosti částka, splátky úvěrů částka a další výdaje částka. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne datum. Žalovanému byla dle poštovního podacího lístku a předžalobní výzvy zaslána dne 23. 2. 2021 výzva ze dne 22. 2. 2021, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky.
4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník “), v případě smlouvy o úvěru ze dne 23. 12. 2016 dle zákona
č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a v případě smlouvy ze dne 6. 10. 2016 dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinného do
30. 11. 2016. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla jednak uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku a jednak smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku .
5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
6. Na předmětné smlouvy je zároveň nutno hledět jako na smlouvy spotřebitelské ve smyslu
§ 1810 a násl. občanského zákoníku , neboť tyto smlouvy uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel.
7. Při svém rozhodnutí vyšel soud ze zjištění shora uvedeného o uzavření smluv za podmínek v nich sjednaných, o poskytnutí dohodnutého úvěru způsobem shora uvedeným, o poskytnutí dohodnuté zápůjčky způsobem shora uvedeným, o částečných úhradách ze strany žalovaného, z údajů o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy, jakož i z údajů zjištěných ze smluv samotných, z karet zákazníka a smlouvy o postoupení pohledávek.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Ohledně shodné povinnosti upravené v předchozí právní úpravě § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 právní praxe byla jednotná v tom, že se jedná o absolutní neplatnost smlouvy při nedodržení podmínek tohoto ustanovení, a to i když tento zákon takový důsledek výslovně nestanovil. Na tom se sjednotila i judikatura. I při výkladů po 1. 12. 2016 platné právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení povinnost poskytovatele v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 81/2019 ze dne 31. 5. 2019). Zákonná úprava realizovaná zákonem
č. 257/2016 Sb. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěrů samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
11. Podle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. To znamená, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, apod.), jinak je smlouva absolutně neplatná.
12. Schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto musí věřitel mimo jiné analyzovat spotřebitelův rozpočet, a to jak ohledně jeho příjmů, tak ohledně jeho výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnání či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele, včetně splátek jiných úvěrů. (srovnej např. rozsudek KS Praha sp.zn. 22 Co 293/2020 ze dne 16. 2. 2021).
13. Soud se zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy ze dne 23. 12. 2016 a smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 10. 2016, a to z pohledu toho, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla před vlastním uzavřením obou smluv splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany žalobkyně za splněnou. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalobkyně postupovala před sjednáváním smlouvy a jejím uzavírání z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalovaného zcela formalisticky. Žalobkyně soudu nedoložila žádné listinné důkazy, kterými by prokázala, že byla dostatečně zjišťována úvěruschopnost žalovaného dle citových zákonů o spotřebitelském úvěru. Samotná tvrzení obsažená v kartách zákazníka, nemohou obstát. Přitom nelze z předložených karet zákazníka zjistit, jakým způsobem žalobkyně došla k závěru o dostatečné disponibilitě žalovaného, a jakým způsobem konkrétně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho příjmy, ale i výdaje.
14. Soud tak uzavřel otázku platnosti zkoumaných smluv tak, že tyto považuje za absolutně neplatné pro porušení povinnosti žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, když v žalobě chybí dostatečné skutkové tvrzení o získání zákonem požadovaných informací k prověření schopnosti dlužníka, tedy žalovaného, splácet poskytnutý úvěr a zápůjčku a tato skutečnost nevyplývá ani z předložených a soudem provedených listinných důkazů, když žalobkyně doložila soudu pouze karty zákazníka. Karty zákazníka pak obsahují informace sdělené žalovaným žalobkyni, avšak žalobkyně tvrzení uvedená v kartách nikterak nepodložila, resp. nedoložila důkazy prokazující tato tvrzení. Z předložených listinných důkazů také nevyplývá, zda a jakým způsobem byla prověřována ekonomická stránka žadatele z pohledu veřejně dostupných rejstříků dlužníků, vedených exekucí, insolvence atd., neboť pokud by tak učinila, zjistila by, že již od roku 2011 jsou proti žalovanému vedeny desítky exekučních řízení v řádech statisíců korun. Tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala a nevyvodila z toho relevantní závěr o neschopnosti žalovaného splácet další úvěr a další zápůjčku.
15. S ohledem na učiněný závěr soud přiznal žalobkyni nárok na vrácení nesplacených částí jistin, neboť převzetím úvěru a zápůjčky bez platně uzavřeného smluvního vztahu vzniklo žalovanému na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku ), a to v rozsahu, ve kterém nebyly převzaté částky dosud uhrazeny, a to včetně zákonných úroků z prodlení přiznaných dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z těchto částek, když žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení. Takto převzal žalovaný dle smlouvy o úvěru ze dne 23. 12. 2016 částku 8 000 Kč a vrátil pouze částku 2 160 Kč, dluží tak žalobkyni stále částku 5 840 Kč, a proto mu soud uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 5 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z této částky od 30. 11. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 904 Kč (tj. úrok 8,5 % ročně z částky 5 840 Kč od 3. 2. 2018 do 29. 11. 2019). Dále žalovaný převzal dle smlouvy o půjčce ze dne 6. 10. 2016 částku 10 000 Kč a vrátil částku 5 950 Kč, dluží tak žalobkyni stále částku 4 050 Kč, a proto mu soud uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 4 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z této částky od 30. 11. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 657 Kč (tj. úrok 8,5 % ročně z částky 4 050 Kč od 24. 11. 2017 do 29. 11. 2019).
16. V ostatních nárocích soud žalobu zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti obou smluv jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvené úroky.
17. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb. ).