Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 2/2021-57

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci

proti

žalovaný: celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

o 49 483,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od 13. 1. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 29 483,20 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od 13. 1. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 29 483,20 Kč se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 49 483,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným pod číslo rok číslo, na základě níž byl žalovanému poskytnout hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží částku 31 200 Kč na jistině úvěru, poplatcích a neuhrazeném úroku z úvěru a dále smluvní pokutu ve výši 18 283,20 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení s jistinou ve výši 20 000 Kč od 13. 1. 2019, požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle (dále jen ), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvami o postoupení pohledávek uzavřenými mezi společností právnická osoba, společností právnická osoba a žalobkyní dne datum a dne datum, kterými byla pohledávka postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn.

5. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne 14. 1. 2021 vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětného spotřebitelského úvěru v souladu s  a , o spotřebitelském úvěru.

6. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla pověřena dotazy v příslušných databázích a registrech dlužníků, z nichž vyplynulo, že žalovaný nebyl aktuálně po splatnosti s úhradou závazků, není veden v centrální evidenci exekucí a nebyla na jeho osobu zahájena insolvence. Žalobkyně doložila kopie z výpisu z účtu žalovaného, z nichž vyplývaly informace o jeho příjmu. Dále bylo vycházeno pouze z údajů sdělených žalovaným, které se týkaly údajů o rodinných poměrech, bydlení, vyživovaných osobách a zdrojích příjmů a výdajů žalovaného. Z těchto informací věřitel učinil závěr, že žalovaný má dostatek volných finanční zdrojů k úhradě pravidelné splátky. Z těchto informací vyplynulo, že celkové měsíční čisté příjmy žalovaného činí 9 917 Kč, měsíční výdaje částku 6 250 Kč, měsíční rezerva byla stanovena ve výši 1 000 Kč, tedy měsíční volná disponibilní částka žalovaného představovala 2 667 Kč.

7. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum, z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, z výpisu z účtu žalovaného za období září 2017 až listopad 2017, z předžalobní upomínky, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů ze dne datum, z formuláře pro standardní informace spotřebitelského úvěru, z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru, z dokladu o úhradě zálohy na elektrickou energii, z pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2017 včetně platového výměru žalovaného, z nájemní smlouvy žalovaného z 1. 4. 2017 včetně výpočtového listu nájmu a z finanční analýzy žalovaného má soud za prokázané, že dne datum požádal žalovaný právního předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba se sídlem v obec o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být uhrazen ve 13 měsíčních splátkách ve výši 2 667 Kč. V rámci prověření finanční a osobní situace žalovaného bylo zjištěno, že v období od září 2017 do listopadu 2017 pobíral žalovaný nemocenské dávky a dále mu byla vyplácena částečně mzda, přičemž sjednaná mzda dle pracovní smlouvy činila 13 000 Kč měsíčně. Pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu určitou do 31. 1. 2018. Žalovaný měl 3 vyživovací povinnosti k dětem do šesti let věku. Žalovaný platil nájemné, topení a vodné ve výši 4 500 Kč měsíčně, dále zálohu na plyn ve výši 1 300 Kč měsíčně a zálohu na elektřinu ve výši 200 Kč měsíčně. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru uvedl, že jeho průměrný měsíční čistý příjem činí 9 917 Kč a dále má jiné příjmy ve výši 7 600 Kč, avšak tyto nebyly žádným způsobem doloženy. Žalovaný pracoval v dělnické profesi a společně s ním v domácnosti žila ještě další výdělečně činná osoba, jejíž výdělek však ověřen nebyl. Na stravování a výživné byla uvedena částka 6 000 Kč, která však, dle závěru soudu, neodpovídá minimálním životním nákladům pro dospělou pracující osobu a 3 nezletilé dětí do šesti let věku. Přesto, že žalovaný nedosahoval dostatečného příjmu k pravidelné úhradě sjednaných splátek úvěru, byla uzavřena a podepsána dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru a žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 20 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 25,85 % ročně, přičemž současně se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč. Žalovaný se tedy zavázal mimo poskytnutou jistinu ve výši 20 000 Kč uhradit náklady spotřebitelského úvěru ve výši 14 600 Kč, přičemž ve smlouvě není jasně vysvětleno, co představuje celkově tato částka a jak byly jednotlivé její součásti stanoveny. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit částku 34 600 Kč. Žalovaný na předmětný závazek neuhradil žádnou částku. Do prodlení se žalovaný dostal s úhradou jistiny 13. 1. 2019. Účastníci si rovněž sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, když žalobkyně v tomto směru požadovala smluvní pokutu ve výši 18 283,20 Kč, přičemž smluvní pokuta byla vypočítána za období od 13. 1. 2019 do 20. 8. 2020, tedy za 586 dnů prodlení s částkou 31 200 Kč. Pokud se týká dlužné částky ve výši 31 200 Kč, tato sestávala z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, neuhrazeného poplatku za správu a vyhodnocení úvěru ve výši 4 400 Kč, neuhrazeného inkasního poplatku ve výši pouze 1 200 Kč a kapitalizovaného úroku z úvěru za období od 12. 12. 2017 do 12. 1. 2019 ve výši 5 600 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval.

8. Podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

9. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

10. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

11. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení a , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle cit. zákona, neplatná.

18. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v  cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

19. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele byla ze strany věřitele prověřena, avšak dle zjištěných skutečností k osobním a majetkovým poměrům žalovaného neměl být úvěr poskytnut. Za této situace soud považuje smlouvu o úvěru za neplatnou, neboť nebyly splněny zákonné předpoklady pro uzavření daného závazku podle

20. Soud má dále za to, že zde existuje další důvod pro dovození neplatnosti smlouvy o úvěru.

21. Podepsaná smlouva představuje smlouvu formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku, a to včetně spotřebitelem nepožadovaných plnění. Vzhledem ke konstrukci smlouvy o úvěru nelze mít pochyb o tom, že právní předchůdkyní žalobkyně zvolená forma smlouvy kalkuluje s celkovými náklady spotřebitelského úvěru jako odměnou představující cenu poskytnutého kapitálu. Skladba těchto nákladů je však zcela nepřezkoumatelná a není řádně vysvětlen rozdíl mezi částkou představující poplatky ve výši 9 000 Kč a výší celkových nákladů úvěru ve výši 14 600 Kč. Ačkoliv lze dovodit, že se jednalo o kapitalizovanou výši úroku z úvěru, této skutečnost ze samotné smlouvy zcela jasně nevyplývá. Pro případnou možnost posoudit výši sjednaného zisku z úvěru bylo nutné, aby ve smlouvě byly tyto jednotlivé složky konkretizovány takovým způsobem, aby spotřebitel byl schopen posoudit, zda a do jaké míry je uzavření této smlouvy pro něj akceptovatelné. Soud má za to, že za této situace lze považovat sjednání celkových nákladů spotřebitelského úvěru za právní jednání absolutně neplatné, a to s přihlédnutím k rozporu s dobrými mravy i pro svou neurčitost.

22. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o celkových nákladech úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. ze dne 26. 9. 1997, ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 10. 7. 2008, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání těchto nákladů úvěru ve výši 14 600 Kč, by původní věřitel takovou smlouvu neuzavřel, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání nákladů úvěru oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru.

23. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky předána částka 20 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, výše bezdůvodného obohacení představuje poskytnutou částku.

24. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 20 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 13. 1. 2019 do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením ( ).

25. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 29 483,20 Kč zahrnující smluvní pokutu ve výši 18 283,20 Kč, poplatky ve výši 4 400 Kč a 1 200 Kč a kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 5 600 Kč. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru, smluvní pokuty a poplatků.

26. O nákladech řízení rozhodl soud podle , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož míra úspěchu a neúspěchu žalobkyně byla ve věci srovnatelná a žalovanému žádná náhrada nákladů řízení nevznikla, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

27. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).