Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 189/2021-36
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 9 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 200 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 400 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 979,29 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 759,91 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 393,22 Kč od 30. 11. 2019 do 24. 12. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 193,22 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 7 393,22 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 200 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 400 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 979,29 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 759,91 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 393,22 Kč od 30. 11. 2019 do 24. 12. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 193,22 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 7 393,22 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zaplacení 9 600 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným dne datum.
2. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 58 týdenních splátkách spolu s poplatkem za tento úvěr ve výši 7 400 Kč, zahrnujícím kapitalizovaný úrok ve výši 1 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. V rámci posouzení své úvěruschopnosti žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru písemně prohlásil, že jeho příjem činí 13 733 Kč, jeho běžné měsíční výdaje činí 11 492 Kč a jeho použitelný příjem, představovaný rozdílem mezi příjmy a výdaji, činí 2 241 Kč měsíčně. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byly k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využity právní předchůdkyní žalobkyně i další zdroje, a to pracovní smlouva a výplatní pásky žalovaného. Podle dalších ustanovení smlouvy se smluvní strany dohodly, že výpůjční úroková sazba je v případě úhrady zápůjčky v 58 splátkách stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 23,66 % ročně, že úhrady v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na úrok, poté na poplatek, poté na náklady na doplňkové služby hotovostního inkasa splátek a životního pojištění anonymizována dvě slova, pokud si je žalovaný zvolil, a až následně na jistinu spotřebitelského úvěru, že právní předchůdkyně žalobkyně má v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky právo požadovat úhradu nesplacené jistiny, zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty, účelně vynaložených nákladů na upomínání a soudních výloh a že smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému předmětnou částku ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný uhradil poslední příslušnou splátku dne 6. 11. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovaným ve výši 9 600 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 a požádala jej o uhrazení dlužné částky 9 600 Kč do 10 dnů od doručení oznámení, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní výzvou ze dne 11. 12. 2020 k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 26. 12. 2020.
3. Na základě provedených důkazů a s ohledem na ustanovení § 2 odst. 1 , § 3 odst. 1 písm. d) , § 3 odst. 2 písm. a) , § 75 , § 86 odst. 1 , § 87 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením § 419 , § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.“) soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru). Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to pracovní smlouva a výplatní pásky žalovaného, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. Soud nepřihlížel k ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovaným. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Články 8 a 23 směrnice č. 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalovaného. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč, z níž žalovaný vrátil pouze částku 7 800 Kč, představující rozdíl mezi celkovou částkou, kterou měl žalovaný na základě neplatné smlouvy uhradit (17 400 Kč), a žalobou uplatněným nárokem (9 600 Kč). Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že zbývající část poskytnuté jistiny zápůjčky bez souvisejících poplatků ve výši 2 200 Kč žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalovaného k vrácení nesplacené části jistiny zápůjčky nadále trvá. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, je žalovaný povinen žalobkyni uhradit zbývající dluh na jistině úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 2 200 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 se lhůtou splatnosti do 10 dnů od doručení tohoto oznámení, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 26. 12. 2020; žalovaný na tyto výzvy došlé do jeho dispoziční sféry nijak nereagoval a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnil. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolal, tudíž žaloba o určení doby plnění podle ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ). Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jejího doručení, přičemž toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019, žalovanému mohlo být doručeno nejdříve následující den, lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 24. 12. 2019 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 2 200 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu proto soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
4. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, administrativního poplatku a poplatku za hotovostní inkaso splátek soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatků podle smlouvy o spotřebitelském úvěru, protože z důvodu neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí těchto poplatků. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z přisouzené jistiny v celkové výši 2 200 Kč (v rámci požadované celkové částky 7 393,22 Kč) od 30. 11. 2019 do 24. 12. 2019, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k uhrazení dlužné části jistiny byla podána k poštovní přepravě až dne 13. 12. 2019, žalovanému mohla být doručena nejdříve následující den a desetidenní lhůta k plnění uplynula dnem 24. 12. 2019, tedy prodlení žalovaného započalo až dnem následujícím, tj. 25. 12. 2019, a nikoliv již 30. 11. 2019.
5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 2 200 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 7 400 Kč s příslušenstvím, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jeho úspěchu v řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.