Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 249/2020-47
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zatloukalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
adresa pro doručování adresa
o zákonný úrok z prodlení ve výši 633,02 Kč
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 633,02 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 800 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 633,02 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 800 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].
1. Podanou žalobou, došlou soudu dne 15. 10. 2020, se žalobkyně domáhala zaplacení televizního poplatku za měsíce říjen až prosinec roku 2017, leden až prosinec roku 2018, leden až prosinec roku 2019 a leden roku 2020, v celkové výši 3 780 Kč včetně kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužných televizních poplatků za každý měsíc prodlení, kapitalizovaných k datu
15. 10. 2020 v celkové výši 633,02 Kč.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala včasný odpor. Ve vyjádření k žalobě došlém soudu dne 20. 1. 2021 uvedla, že uznává, že nevědomostí nehradila zákonem stanovené poplatky, neboť se spolu s nezletilými dětmi stěhovala z obecního bytu, kde byly předmětné poplatky hrazeny prostřednictvím SIPO, do nájemního bytu v osobním vlastnictví a tyto poplatky opominula. Žalobkyně požaduje poplatky za období od 10/ 2017 do 1/ 2020, proti tomu podává odpor, protože od 28. 5. 2018 žila v domácnosti přítele na adrese obec a číslo, kde jsou televizní a rozhlasové poplatky řádně hrazeny. Uznává pohledávku za neuhrazené televizní poplatky za období, kdy byla držitelem televizního přijímače v domácnosti na adrese adresa žalované, tj. 1 080 Kč, když nájemní vztah byl ukončen ke dni 28. 5. 2018. Dále uvedla, že neobdržela žádnou upomínku ani předžalobní výzvu ze strany žalobkyně, a že dne 12. 1. 2020 uhradila žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč a jí uznanou pohledávku ve výši 1 080 Kč. Navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. V podání došlém soudu dne 2. 6. 2021 žalovaná sdělila, že opětovně žádá, aby nebylo žalobě vyhověno, je si vědoma pochybení v absenci podání odhlášky, na její dluh, který plyne z faktického vlastnění TV přijímače v domácnosti, uhradila 12. 1. 2021. Žalobkyně po ní dále žádá uhradit duh za období, když již TV přijímač nevlastnila a žila v domácnosti, kde byly koncesionářské poplatky v daném období řádně placeny. V podání došlém soudu dne 9. 8. 2021 žalovaná sdělila, že dne 4. 8. 2021 zaslala na bankovní číslo účtu žalobkyně žalovanou částku 2 100 Kč. Tímto žádá o zpětvzetí odporu zpět. Pro zdlouhavé řízení uvážila, že vzniklý spor uhradí.
3. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 6. 2021, č. j. 10 C 249/2020 -32, bylo řízení zastaveno o částku 1 680 Kč představující jistinu odpovídající koncesionářským poplatkům za měsíce říjen 2017 až září 2018 ve výši 135 Kč za každý měsíc a části koncesionářského poplatku ve výši 60 Kč za měsíc říjen 2018, po zpětvzetí návrhu žalobkyní v této části, když žalovaná tuto částku zaplatila dne 12. 1. 2021.
4. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 8. 2021, č. j. 10 C 249/2020 -40, bylo řízení zastaveno o částku 2 100 Kč představující požadovanou jistinu 2 100 Kč za koncesionářské poplatky pro zbylé žalované období, po částečném zpětvzetí návrhu žalobkyní, když žalovaná tuto částku zaplatila dne 4. 8. 2021.
5. Předmětem řízení tak zůstal neuhrazený zákonný úrok z prodlení.
6. Žalobkyně ani žalovaná se nedostavily k jednání soudu, čímž se zbavily možnosti být poučeny podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
7. Jelikož proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání, je jeho odůvodnění koncipováno jako zjednodušené ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
8. Soud v řízení dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se od 1. 11. 1998 přihlásila do evidence žalobkyně jako poplatník televizního poplatku. Protože žalovaná nezaplatila televizní poplatky za měsíce říjen až prosinec roku 2017, leden až prosinec roku 2018, leden až prosinec roku 2019 a leden roku 2020, tedy televizní poplatky v celkové výši 3 780 Kč za uvedené období, žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných televizních poplatků písemně na adresu uvedenou v přihlášce poplatníka televizních poplatků, a to výzvou ze dne 15. 3. 2020. Žalovaná však na výzvu nereagovala a televizní poplatky uhradila až dne 12. 1. 2021 částkou ve výši 1 680 Kč a dne 4. 8. 2021 částkou ve výši 2 100 Kč.
9. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákona o rozhlasových a televizních poplatcích“) poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.
10. Podle ust. § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce.
11. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku
z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a shledal nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení důvodným. Žalovaná neplnila svou zákonnou povinnost vyplývající z citovaného ustanovení § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových
a televizních poplatcích, platit televizní poplatek. Žalovaná byla vedena v evidenci poplatníků televizních a rozhlasových poplatků od 1. 11. 1998 a v žalovaném období se z evidence neodhlásila, což sama žalovaná potvrdila. Žalovaná si neplnila svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek a tím se dostala do prodlení s plněním této povinnosti, žalobkyně tak správně požaduje úrok z prodlení z dlužných televizních poplatků od 15. dne každého měsíce (§ 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích), za nějž žalovaná dlužila televizní poplatek, a to ve správné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tento žalobkyně požadovala pouze do podání žaloby, tj. do data 15. 10. 2020. S ohledem na shora uvedené soud v celém rozsahu návrhu vyhověl.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , § 146 dost. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva, přičemž náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal, když takovou odměnu nelze považovat za účelně vynaloženou s ohledem na skutečnost, že činnost České televize sice není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 ). Česká televize inkasuje televizní poplatek za specifických podmínek srovnatelných s daňovou povinností, a proto by měla mít k výběru poplatků vytvořeny podmínky i ve formě oddělení, jenž se touto činností zabývá a má kvalifikované pracovníky. U činnosti nikterak právně náročné, spočívající ve výběru televizních poplatků, nemá žalobkyně důvod nechat se zastupovat advokátem. S ohledem na tento postup soud přiznal žalobkyni náhradu za soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhradu hotových výdajů v paušální výši 100 Kč za 4 úkony podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. dle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , a to za návrh ve věci samé, písemnou výzvu k plnění, dvakrát částečné zpětvzetí žaloby. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.