Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

142 C 12/2021-160

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o částku 32 000 Kč s příslušenstvím a částku 16 000 Kč

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 000 Kč spolu s úrokem ve výši 25,85 % ročně z částky 32 000 Kč od 15. 6. 2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 32 000 Kč od 15. 7. 2018 do zaplacení, a smluvní pokutu ve výši 16 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 578 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 000 Kč spolu s úrokem ve výši 25,85 % ročně z částky 32 000 Kč od 15. 6. 2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 32 000 Kč od 15. 7. 2018 do zaplacení, a smluvní pokutu ve výši 16 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 578 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení jednak částky 32 000 Kč spolu s úrokem ve výši 25,85 % ročně z částky 32 000 Kč od 15. 6. 2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 32 000 Kč od 15. 7. 2018 do zaplacení, a smluvní pokutu ve výši 16 000 Kč, jakož i náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně – společnost právnická osoba s žalovanou uzavřela dne 14. 6. 2017 smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované v hotovosti dne 14. 6. 2017 peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem z úvěru ve výši 25,85 %, a to formou 13-ti měsíčních splátek ve výši 4 160 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 14. 7. 2018. Součástí předmětné smlouvy bylo i ujednání o povinnosti žalované uhradit právní předchůdkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které se žalovaná případně dostane do prodlení. Pro posouzení úvěruschopnosti žalované byl pro právní předchůdkyni žalobkyně podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem žalované, jakož i výše jejich měsíčních výdajů, kdy žalovaná musela k posouzení úvěruschopnosti předložit doklady o svých příjmech a výdajích. Dále právní předchůdkyně žalobkyně provedla šetření ohledně žalované v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, jakož i v databázích a registrech dlužníků. Žalovaná však své smluvní závazky neplnila řádně a včas, na daný úvěr neuhradila ničeho, pročež právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo dnem následujícím po splatnosti úvěru právo domáhat se celé dlužné jistiny včetně sjednaných úroků od 15. 6. 2017, jakož i zákonných úroků z prodlení, které jsou požadovány až ode dne následujícího po splatnosti celého úvěru, a dále sjednané smluvní pokuty za dobu od 15. 7. 2018 do 13. 4. 2021 (kdy žalobkyně žalobou uplatňuje toliko její část ve výši 16 000 Kč, byť smluvní pokuta za dané období, tj. za 1001 dnů, ve výši 0,1 % denně z částky 32 000 Kč by činila 32 032 Kč). Část právní předchůdkyně žalobkyně, zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, byla nejprve ke dni 28. 9. 2018 převedena na společnost právnická osoba, která následně pohledávku za žalovanou postoupila na základě smlouvy ze dne 11. 12. 2019 na společnost právnická osoba a tato společnost pak dne 26. 5. 2020 na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci usneseními ze dne 26. 5. 2019 vyzval jak žalobkyni, tak žalovanou, aby se vyjádřily, zda podle , (dále i jen ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byly současně poučeny, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 21. 6. 2021, žalované pak osobně dne 7. 6. 2021, žalobkyně v podání ze dne 21. 6. 2021 vyslovila výslovný souhlas s takovýmto postupem soudu, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, pročež soud vycházel z toho, že i žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Listinami označenými jako Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 14. 6. 2017, Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, Smlouva o úvěru číslo ze dne 14. 6. 2017, včetně předpisu splátek, je v řízení prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba a žalovanou byla dne 14. 6. 2017 uzavřena písemná dohoda, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované, a rovněž při uzavření smlouvy v hotovosti poskytla, peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit společně se sjednaným úrokem z úvěru ve výši 25,85 %, a to formou 13-ti měsíčních splátek ve výši 4 160 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 14. 7. 2018 RPSN byla ve smlouvě sjednána na 189,38 %. Součástí samotné předmětné smlouvy bylo i ujednání o povinnosti žalované uhradit právní předchůdkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které se žalovaná případně dostane do prodlení s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny.

5. Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 14. 6. 2017 ze strany žalované je pak v řízení prokázáno, že tato je svobodná, je na rodičovské dovolené a pobírá rodičovské dávky ve výši 7 600 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 8 596 Kč, vedle toho pracuje jako dělnice s čistou měsíční mzdou ve výši 9 850 Kč, dalším příjmem do domácnosti je příjem jejího druha ve výši 20 000 Kč z jeho mzdy, náklady na bydlení činí 9 800 Kč měsíčně za nájem a 1 520 Kč měsíčně za zálohy na elektřinu a plyn, krmě toho další výdaje domácnosti představují částku 5 000 Kč měsíčně. Tyto údaje pak byly žalovanou řádně doloženy, a to Oznámením o výši dávky státní sociální podpory ze dne 4. 12. 2015 a ze dne 3. 4. 2017 (výše rodičovského příspěvku vyplaceného žalované činila 7 600 Kč měsíčně a výše příspěvku), Dohodou o provedení práce ze dne 1. 2. 2017, uzavřenou mezi žalovanou a právnická osoba anonymizováno a výplatními páskami žalované za 2, 3, 4/2017 (kdy průměrná výše čisté měsíční mzdy žalované činila 9 849 Kč) na bydlení vyplaceného žalované činila 8 596 Kč), potvrzeními o platbách měsíčních záloh na energie za strany žalované, jakož i nájemní smlouvou ze dne 1. 6. 2017.

6. Listinami označenými jako Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019, uzavřenou mezi společností právnická osoba a společností právnická osoba, včetně seznamu postupovaných pohledávek, Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 26. 5. 2020, uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalobkyní, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2020, včetně kopie podacího lístku ze dne 3. 8. 2020, je dále v řízení prokázáno, že nástupnická společnost zaniklé původní věřitelky, právnická osoba, pohledávku za žalovanou postoupila na základě smlouvy ze dne 11. 12. 2019 na společnost právnická osoba a tato společnost pak dne 26. 5. 2020 na žalobkyni. O předmětných postoupeních pohledávky byla žalovaná informována.

7. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 8. 2020, včetně kopie podacího lístku z téhož dne, bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky ke dni sepisu upomínky ve výši 94 461,22 Kč s tím, že tento nárok vyplývá ze smlouvy o úvěru číslo spolu s výzvou k úhradě tohoto dluhu, jakož i s upozorněním na možnost podání žaloby v případě neuhrazení dluhu ve stanovené lhůtě.

8. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

9. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že písemnou dohodou uzavřenou dne 14. 6. 2017 se právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou dohodla, že jí poskytne peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což rovněž učinila, a žalovaná se naopak zavázala tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se sjednaným úrokem z úvěru ve výši 25,85 %, a to formou 13-ti měsíčních splátek ve výši 4 160 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 14. 7. 2018 RPSN byla ve smlouvě sjednána na 189,38 %, přičemž v samotné smlouvě si strany sjednaly pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení, její povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které se žalovaná případně dostane do prodlení s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Přitom právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy ověřila doloženými doklady o příjmech a výdajích žalované její skutečné příjmy a výdaje.

10. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a je na místě jí vyhovět. Daný právní vztah je přitom nutno posoudit nejen ve smyslu , , nýbrž i ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byla žalobkyní poskytnuta možnost čerpat peněžní částku ve výši 32 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy . Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně vycházela z podložených informací od žalované, kdy při uzavírání smluv měla k dispozici doklady jak o jejich skutečných příjmech, tak o jejích výdajích za bydlení, a tedy že v daném případě bylo posouzení úvěruschopnosti žalované splácet daný úvěr dostatečné a vyhovující shora uvedené právní úpravě. Vzhledem pak dále k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí této finanční služby vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, je nutno na předmětnou smlouvu pohlížet i jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. 810 až 1 867 , , a v tomto směru aplikovat i tato ustanovení směřující k ochraně spotřebitele. Ve smyslu , , jsou zakázána taková ujednání smluv, která zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele. Podle věty druhé tohoto ustanovení však jsou předmětem přezkumu smluvní ujednání vymezující předmět plnění či jeho cenu pouze za předpokladu, že nejsou poskytnuta jasně a srozumitelně. V dané věci má soud za to, že ujednání o ceně úvěru bylo žalované poskytnuto jasně a srozumitelně, když žalovaná již v době podání žádosti o poskytnutí úvěru věděla, jaké jsou ceny za poskytnutí úvěru v určité výši, když toto jednoznačně vyplývalo z návrhu smlouvy o úvěru. V projednávané věci navíc soud považuje tuto cenu za uzavření smlouvy za přiměřenou okolnostem daného případu. Stejně tak soud vyhodnotil jako přiměřené i ujednání o smluvní pokutě, které bylo zakotveno v samotném textu smlouvy a bylo dostatečně jasné a určité, byť povinnost uhradit smluvní pokutu v daném případě stíhala toliko žalovanou. S ohledem na uvedené proto bylo žalobě žalobkyně v celém rozsahu vyhověno, tj. včetně požadovaného úroku z prodlení ve výši 9 %, když přiznaná výše úroků z prodlení plně odpovídá ust. , , ve spojení s nař. vl. č.

14. Část právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba), zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, byla nejprve ke dni 28. 9. 2018 převedena na společnost právnická osoba, která následně pohledávku za žalovanou postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 na společnost právnická osoba a tato společnost pak dne 26. 5. 2020 na žalobkyni, a to se vším příslušenstvím a případným zajištěním, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, přičemž oznámení o postoupení pohledávek učinila ve vztahu k žalované právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel.

15. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

16. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, proto je žalovaná povinna uhradit jí plné náhrady řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 13. 4. 2021, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné bankovní činnost, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o úvěru), a je tedy naplněn předpoklad vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o ustálenost vzoru, jde o strukturované vylíčení nároků ze smlouvy o úvěru uvedením věřitele, data uzavření smlouvy (případně jejího čísla), výše pohledávky, výše úroků z úvěru a poplatků odkazem na smlouvu, poukazem na splátkovou povinnost dlužníka (často bez uvedení výše splátek), která byla porušena s následkem zesplatnění úvěru k určitému datu a vyčíslení požadované částky v jejich jednotlivých součástech s případným odkazem na y. Individualizace pohledávky je pak pouze doplněním konkrétních údajů, jako data, jména a částky (blíž. srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2014, č.j.  – 12). Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu advokátního tarifu a v daném řízení byla žalobkyni přiznána náhradu nákladů řízení ve smyslu advokátního tarifu. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její první tři úkony právní pomoci (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. účinné od 1. 7. 2014.

17. Tyto celkové náklady řízení tak činí 4 578 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 400 Kč a částku 2 178 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu v advokátním tarifu (tvořené částkou 1 500 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 3 advokátního tarifu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu za tři žalobkyní účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu kvalifikované předžalobní výzvy a sepisu žaloby po 500 Kč, a 300 Kč jako třemi režijnímu paušály po 100 Kč za tři tyto žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, to vše zvýšeno o 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně). Žalovaná proto byla zavázána zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 578 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.