Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (8)No categories available
15 C 133/2021-50
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci
pro zaplacení 61 178 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 866 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 59 866 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 312 Kč,
s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 435,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 312 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 59 866 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 366,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 866 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 59 866 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 312 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 435,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 312 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 59 866 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 366,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu
dne 29. 1. 2021 na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy
o poskytnutí spotřebitelského úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ Právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným ze dne 21. 1. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému revolvingový úvěr číslo formou úvěrového rámce do výše 60 000 Kč,
který se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč, a to vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci. Žalovaný se ve smlouvě dále zavázal ke specifickým podmínkám splácení poskytnutého úvěru,
podle kterých si strany sjednali úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbu 22,68 % ročně. Žalovaný byl dle smlouvy oprávněn poskytnutý úvěr čerpat prostřednictvím kreditní karty, žalovaný takto úvěr čerpal naposledy dne 18. 2. 2020 v celkové výši 59 866 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení s více než 2 po sobě jdoucími splátkami nebo do prodlení po dobu delší než 3 měsíce, a proto právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila dopisem ze dne 30. 6. 2020 a celý dluh žalovaného zesplatnila. Odstoupení od smlouvy nabylo účinnosti dne 31. 7. 2020. Žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného současně vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, smluvního úroku ve výši 22,68 % ročně z poskytnutého úvěru, dále na náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku
ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč a na zaplacení úroku z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Původní věřitel postoupil s účinností ke dni 17. 8. 2020 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni,
a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 8. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 8. 2020. Ode dne postoupení ke dni podání žaloby žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 59 866 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, smluvní pokuty ve výši 612 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 435,51 Kč, smluvního úroku ve výši 22,68 % ročně z jistiny ve výši 59 866 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení
v zákonné výši 8,25 % ročně z celkové částky ve výši 61 178 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 59 866 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, smluvní pokuty ve výši 612 Kč, od 1. 8. 2020
do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, odeslanou dne 9. 12. 2020.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Maďarska. Soud
proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána
podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012,
o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy,
u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě byl závazek žalovaného částečně plněn a měl být splněn na území České republiky, a proto může být žalovaný žalován u soudů České republiky a české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.
4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto
ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci
bez nařízení jednání souhlasí.
5. Ze žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo z produktových podmínek pro revolvingové úvěry účinných od 13. 11. 2019, z všeobecných obchodních podmínek
pro poskytování bankovních produktů a služeb, ze sazebníku pro úvěry účinného
od 13. 11. 2019 a ze základních informací o úvěru a jeho splácení (jméno kredit) ze dne 22. 1. 2020 soud zjistil, že smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena dne 21. 1. 2020 mezi právnická osoba anonymizována dvě slova jakožto příjmení a žalovaným jakožto Klientem, že na jejím základě byly Klientovi poskytnuty peněžní prostředky
až do výše sjednaného úvěrového rámce, jenž činil 60 000 Kč, že Klient se zavázal splácet vyčerpané peněžní prostředky z poskytnutého úvěrového rámce pravidelnými měsíčními splátkami, jejichž počet závisí na výši vyčerpaných peněžních prostředků z úvěrového rámce, ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci, přičemž splatnost první splátky nastává až v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru,
a že základní roční úroková sazba revolvingového úvěru činí ke dni sjednání úvěru 22,68 %. Pro případ prodlení se Klient zavázal uhradit smluvní pokutu za prodlení s úhradou splatné splátky ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, úrok z prodlení stanovený nařízením vlády
a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky
pro revolvingové úvěry, sazebník pro úvěry platný od 13. 11. 2019 a všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb, s nimiž se Klient seznámil
a vyslovil s nimi souhlas. Dále soud zjistil mimo jiné, že podle článku 3.2. písm. a) produktových podmínek, jednak produktová smlouva o revolvingovém úvěru zanikne také písemným odstoupením příjmení zejména z důvodu (i) dostane-li se Klient do prodlení se splacením více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce, a jednak odstoupení nabývá účinnosti ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k poštovní přepravě, případně umístěno do Klientova elektronického bankovnictví nebo Klientovi doručeno prostřednictvím datové schránky.
6. Z listiny označené jako číslo úvěru: číslo pan celé jméno žalovaného soud zjistil,
že zachycuje pohyby na úvěrovém účtu Klienta v období od 20. 1. 2020 až do 17. 6. 2020, přičemž zachycuje průběžná čerpání úvěru, jakož i zaúčtování úroků, pojištění, poplatků
a smluvních pokut. Klient se dostal se splácením do prodlení a ke dni 29. 6. 2020 činila dlužná částka 65 613,51 Kč, z toho jsou úroky ve výši 4 435,51 Kč, poplatky ve výši 700 Kč
a smluvní pokuta ve výši 612 Kč.
7. Z listiny označené jako odstoupení od úvěrové smlouvy číslo ze dne
30. 6. 2020 má soud za prokázané, že příjmení odstoupila od úvěrové smlouvy
číslo že příjmení oznámila Klientovi zesplatnění úvěru v celém rozsahu ke dni 31. 7. 2020 a že ho vyzvala k zaplacení částky 65 614 Kč. Z přiložené poštovní poukázky soud zjistil, že toto odstoupení od úvěrové smlouvy bylo žalovanému odesláno.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil,
že smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena dne 13. 8. 2020 mezi právnická osoba anonymizována tři slova, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu, jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem,
podle které přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Z potvrzení o přijetí úplaty
z postoupení pohledávek právnická osoba anonymizována tři slova má soud za prokázané, že žalobkyně uhradila úplatu za postoupení všech pohledávek, včetně té za žalovaným,
čímž byla pohledávka řádně převedena na žalobkyni, a ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 8. 2020, odeslaného dle podacího lístku téhož dne, má soud za prokázané, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.
10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě
ze dne 8. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě jeho dluhu
před podáním žaloby. Z podacího lístku soud zjistil, že tato výzva byla žalovanému odeslána následujícího dne.
11. Přípisem zdejšího soudu ze dne 27. 7. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní
od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě doplnila žalobu tvrzením, že splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a na podporu svých tvrzení označila důkazy, které jsou již spisem.
12. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti ze dne 21. 1. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce, jenž činil 60 000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo právní předchůdkyně žalobkyně na odstoupení od smlouvy. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož se dostal opakovaně
do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru. Žalobkyně proto od smlouvy
o revolvingovém úvěru odstoupila a prohlásila celý poskytnutý úvěr ke dni 31. 7. 2020
za splatný a tuto skutečnost žalovanému písemně oznámila. Právní předchůdkyně žalobkyně po zesplatnění úvěru převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na jeho dluhu nezaplatil ničeho ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění vyzván.
13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
14. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle Římské úmluvy o právu použitelném pro smluvní závazky číslo, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Maďarsko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 t se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Smluvní strany si však rozhodné právo pro svůj závazkový vztah nezvolily. Soud proto aplikoval právo České republiky podle čl. 4 odst. 2 této úmluvy, jelikož smlouva nejúžeji souvisí se zemí, v níž má strana, která je povinna plnit předmět smlouvy, v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště.
15. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
16. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění,
dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně
a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
17. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel
před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům,
jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání,
které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,
co měl po právu plnit sám.
21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.
To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
23. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
24. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše
takto stanovená.
26. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou
jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
27. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání
pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
28. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
29. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
30. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Z pouhého prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích nelze dojít k závěru, že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla mu spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala jeho příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
31. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem
na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému
peněžní prostředky ve výši 59 866 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil.
Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 59 866 Kč také vrátit (výrok I.).
32. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný
ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnil.
33. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).
34. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.,
a to od 30. 11. 2019 do zaplacení, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 366,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 448 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 178 Kč sestávající z částky 3 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 790 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 850 Kč ve výši 2 068,50 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.