Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
107 C 11/2021-61
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Coufalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 95 778 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 12. 9. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 30 778 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši
3 353,10 Kč, úrokem ve výši 18,95 % ročně z částky 65 000 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši
1 227,78 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 65 000 Kč od 17. 7. 2020 do 11. 9. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 65 000 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši
5 685 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 12. 9. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do zaplacení částky 30 778 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 353,10 Kč, úrokem ve výši 18,95 % ročně z částky 65 000 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 227,78 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 65 000 Kč od 17. 7. 2020 do 11. 9. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 65 000 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 685 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 2. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 95 778 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 12. 6. 2019 s žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč, které mu byly zaslány na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 71 476 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč do 28. 6. 2022 ve 36 měsíčních splátkách po 4 291 Kč. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel, jako poskytovatel úvěru, s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům od něj vyžádaných a zaznamenány do zákaznické karty. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že poskytnuté informace jsou úplné, pravdivé a přesné a původní věřitel s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet úvěr. Žalovaný také potvrdil, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Původní věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která uvedl v zákaznické kartě. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. Původní věřitel proto dluh ke dni 9. 4. 2020 zesplatnil a dále úročí neuhrazenou jistinu úrokem ve výši 18,95 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 7. 2020. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 95 778 Kč a dále úrok sjednaný ve výši 18,95 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 65 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 10. 4. 2020 do 16. 7. 2020, ve výši 3 353,10 Kč, a dále za dobu od 17. 7. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 10. 5. 2020 do 16. 7. 2020 ve výši 1 227,78 Kč a dále ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 17. 7. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednáním nařízeným na 23. 6. 2021 a 23. 8. 2021 se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 12. 6. 2019 byla mezi společností právnická osoba a žalovaným jako zákazníkem uzavřena smlouva číslo dle které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému částku 65 000 Kč převodem na bankovní účet č. bankovní účet a žalovaný se ji zavázal vrátit navýšenou o úrok ve výši 71 476 Kč a administrativní poplatek ve výši 18 000 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 4 291 Kč.
4. Z potvrzení o provedené transakci soud zjistil, že dne 12. 6. 2019 zaslala společnost právnická osoba částku 65 000 Kč na účet bankovní účet.
5. V kartě zákazníka ze dne 12. 6. 2019 žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu a od 8. 9. 2016 je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u právnická osoba s.r.o. s příjmem 20 000 Kč, přičemž jeho měsíční výdaje na bydlení činí 4 000 Kč, na splátky úvěrů měsíčně platí 6 000 Kč, na osobní potřebu částku 3 410 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč. Dle potvrzení zaměstnavatele činí jeho průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce 18 603 Kč.
6. Dle splátkového kalendáře činila měsíční splátka 4 291 Kč, s tím, že první byla splatná dne 28. 7. 2019 a poslední dne 28. 6. 2022.
7. Z výzvy k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním ze dne 26. 2. 2020 soud zjistil, že vzhledem k prodlení žalovaného s dohodnutými splátkami, jej společnost právnická osoba vyzvala k úhradě dlužné částky do 30 dnů od doručení výzvy.
8. Z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 9. 4. 2020 soud zjistil, že společnost právnická osoba zesplatnila dluh žalovaného ve výši 97 497,73 Kč k 9. 4. 2020.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila pohledávky uvedené v příloze číslo na žalobkyni se všemi právy s nimi spojenými ke dni podpisu smlouvy. Ze strany 5 přílohy smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že zde figuruje pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy číslo na žalobkyni. Dle poštovního podacího lístku bylo oznámení o postoupení pohledávky žalovanému zasláno dne 27. 8. 2020.
11. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dopisem ze dne 20. 12. 2020 žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy číslo. Dle poštovního podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému zaslána dne 21. 12. 2020.
12. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se dne 12. 6. 2019 zavázala poskytnout žalovanému částku 65 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit navýšenou o 89 476 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 4 291 Kč. Dne 12. 6. 2019 převedla společnost právnická osoba částku 65 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas, proto společnost právnická osoba dluh ke dni 9. 4. 2020 zesplatnila. Tato pohledávka byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Schopnost žalovaného splácet úvěr původní věřitel posoudil z tvrzení žalovaného uvedených v zákaznické kartě, která ověřil potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu.
13. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 65 000 Kč převodem na účet uvedený ve smlouvě a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 36 měsíců formou sjednaných splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
14. V žalobě popsaný způsob, jakým právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení klienta o tom, že věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti úvěr splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Zejména v otázce výdajů žalovaného nevynaložila právní předchůdkyně žalobkyně dostatečnou péči při posouzení, když vycházela pouze z ničím nepodložených tvrzených měsíčních výdajů. Na tomto místě je nezbytné poukázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26, v němž Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
15. Zákon nestanoví výslovně povinnost uschovávat doklady a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud tak ovšem právní předchůdkyně žalobkyně nečinila, vystavila se riziku neprokázání splnění své zákonné povinnosti. Tím, že žalobkyně nedoložila doklady, z kterých její právní předchůdkyně vycházela při svých úvahách o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet, znemožnila soudu přezkum splnění její povinnosti, a tedy neprokázala, že důsledně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Údaje uvedené žalovaným a stvrzené podpisem nestačí, i přes to, že nepravdivé údaje mohou být stále anonymizováno činem úvěrového podvodu. Trestnost činu nezpůsobuje neplatnost samotné smlouvy a nesnímá z úvěrujícího povinnost aktivně předcházet hrozícímu nekontrolovatelnému zadlužování úvěrovaného.
16. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je shora uvedená smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ust. § 2993 o. z., podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyní žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka 65 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě této částky. Splatnost uvedené částky nastala dne 11. 9. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to do 10 dnů. K odeslání výzvy prokazatelně došlo dne 27. 8. 2020 a v souladu s ust. § 573 o. z. soud považuje oznámení za doručené dne 1. 9. 2020, do 11. 9. 2020 měl žalovaný plnit a od 12. 9. 2020, tedy ode dne následujícího, je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky mají oporu v absolutně neplatném právním jednání. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 o. z.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal žalovaného, aby zaplatil žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náhradu nákladů řízení v rozsahu 16 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 42 % uplatněného nároku (zamítnutí žaloby o 70 068,66 Kč) a úspěšná v rozsahu 58 % (vyhovění žalobě v částce 50 997,43 Kč). Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 35 534 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 832 Kč, odměny za pět úkonů právní služby po 4 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast u jednání dne 23. 6. 2021 a 23. 8. 2021), tj. 24 700 Kč podle § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), paušální náhrady hotových výdajů za pět úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 a. t., tj. 1 500 Kč a náhrady 21% DPH ve výši 5 502 Kč. Žalovaný byl proto zavázán k úhradě částky 5 685 Kč k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu. Z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal soud žalobkyni náklady řízení v souvislosti s podáním ze dne 25. 6. 2021, jímž došlo k doplnění žaloby, neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.