Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 166/2020-36
Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátkou titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 20 750 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku
10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč
od 27. 1. 2019 do zaplacení.
II. Pokud se žalobkyně proti žalovanému dále domáhala zaplacení částky 10 750 Kč
a zákonného úroku z prodlení z částky 3 250 Kč od 27. 1. 2019 do zaplacení, v této části
se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě soudní
poplatek ve výši 238 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 27. 1. 2019 do zaplacení. II. Pokud se žalobkyně proti žalovanému dále domáhala zaplacení částky 10 750 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 3 250 Kč od 27. 1. 2019 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 238 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 24. 11. 2020 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení celkem 20 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 250 Kč od 27. 1. 2019 do zaplacení. Návrh odůvodnila žalobkyně tím, že dne 27. 12. 2018 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. bankovní účet dne 27. 12. 2018. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistina a poplatek byly splatné 26. 1. 2019, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným dosud vrácena, a to ani částečně. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B návrhu, a to včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaný zaškrtl řádek s textem:“ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním.“ V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (dle čl. 2 smlouvy). Dále žalobkyně požadovala částku 5 000 Kč na smluvní pokutě. K dotazu soudu žalobu doplnila podáním ze dne 27. 1. 2021 a podáním ze dne 1. 2. 2021 a sdělila, že smluvní pokuta je požadována dle smlouvy bod 2.3 a je stanovena ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. S ohledem na ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a rozhodnutí žalobkyně nezatěžovat žalovaného neúměrnými náklady v souvislosti s jeho prodlením, žalobkyně vymáhá smluvní pokutu z prodlení pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Dále žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dotazem na aktuální zaměstnání a výši příjmu, kdy žalovaný uvedl, že je zaměstnanec na plný úvazek s měsíčním příjmem 15 500 Kč, pracuje jako„ povolání anonymizováno“ v zaměstnavatel obec, u uvedeného zaměstnavatele pracuje méně než 1 rok, předložil výplatní pásky za měsíce červenec, srpen a září 2018, z těchto byl zjištěn průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za uvedené 3 měsíce ve výši 17 268 Kč, z výplatních pásek nebylo zjištěno, že by zaměstnavatel žalovanému strhával jakékoliv částky na předchozí exekuce. Žalobkyně výplatní pásky připojila. Žalobkyně dále sdělila, že vycházela z toho, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 0 Kč, že je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti, bydlí ve vlastním bytě. Dále žalobkyně provedla lustraci v CEE
a insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl žádný záznam. Žalobkyně vycházela z částky nezabavitelného životního minima 6 225 Kč, kterou odečetla od průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného za měsíce červenec - září 2018, jako rezervu na neočekáváné výdaje ještě odečetla 500 Kč, takže vycházela při poskytnutí zápůjčky z částky 10 543 Kč, kterou měl žalovaný každý měsíc k dispozici.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud věc rozhodl jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, když účastníci s takovýmto postupem souhlasili.
4. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce ze dne 27. 12. 2018 včetně Všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, výpisem z účtu dokládajícím poskytnutí jistiny, fotokopií žalobkyní předložených listin o příjmech žalovaného za 7, 8, 9/ 2018, upomínkami, předžalobní výzvou ze dne 14. 10. 2020, podacím archem z téhož dne a zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně uzavřela 27. 12. 2018 s žalovaným smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, peněžní prostředky mu byly zaslány na účet uvedený v žalobě. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč (čl. 1 smlouvy o zápůjčce). Jistina i poplatek byly splatné 26. 1. 2019. Zápůjčka byla poskytnuta prostřednictvím webové stránky, jak je popsáno v žalobě, žalovaný si nastavil dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši úvěru, zadal své osobní údaje – rodné číslo
a bydliště, zadal své telefonní číslo a e-mailovou adresu. Potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy i všeobecných obchodních podmínek. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh včas neuhradil, žalobkyně jej opakovaně (5x) upomínala. Dle čl. 2 smlouvy má žalobkyně právo na smluvní pokutu, a to mimo jiné v případě prodlení s plněním závazků žalovaného dle smlouvy, ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále na zákonný úrok z prodlení a současně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného, a to dle sazebníku, který je součástí smlouvy (dle tohoto sazebníku písemná výzva k úhradě 500 Kč). V souvislosti s prodlením s úhradou dluhu žalovanému zaslala žalobkyně upomínky 2. 2. 2019, 9. 2. 2019, 16. 2. 2019, 25. 2. 2019, 12. 3. 2019. Dne 14. 10. 2020 jej zástupkyně žalobkyně doporučeně vyzvala k úhradě před podáním žaloby, a to do 3 dnů od doručení výzvy, jinak se obrátí na soud. Výzva i upomínky byly zasílány na adresu dle smlouvy. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo z žalobkyní předložených výplatních pásek za měsíce červenec, srpen, září/ 2018 zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného za červenec 2018 činil 18 118 Kč, za srpen 2018 16 760 Kč, za září 2018 16 927 Kč, dále žalobkyně předložila doklad o tom, že ke dni poskytnutí zápůjčky neměl žalovaný záznam v Centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Předmětná smlouva o zápůjčce přitom byla uzavírána až 27. 12. 2018, takže je nepochybné, že v době poskytnutí zápůjčky byl předložený doklad o příjmech zcela neaktuální.
5. Účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce (§ 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ), přičemž žalovaný uzavřel tuto smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu ustanovení § 419 občanského zákoníku , žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu ustanovení § 420 občanského zákoníku . Žalovanému spotřebiteli svědčí ochrana ve smyslu ustanovení § 1810 občanského zákoníku , přičemž na závazkový vztah mezi účastníky řízení dopadají ustanovení o spotřebitelském úvěru.
6. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel anonymizováno spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny zápůjčky. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Zbývající částky nejsou žádány po právu, neboť smlouva byla shledána neplatnou. Žalobkyně totiž řádným způsobem nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného dlužníka splácet poskytnutou zápůjčku. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 10 000 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení. V době sjednávání smlouvy v prosinci 2018 měla žalobkyně k dispozici listinné doklady o výdělku žalovaného v měsících červenec - září 2018. Z těchto dokladů nelze v žádném případě učinit závěr, že žalovaný bude schopen poskytnutou zápůjčku bez problémů splatit. Chybí rozhodné doklady o příjmech žalovaného v době uzavření smlouvy
o zápůjčce, dále doklady o tom, zda a v jaké výši platil žalovaný nezbytné výdaje na živobytí, na bydlení atd. (je nereálné, že by žalovaný měl měsíční výdaje 0 Kč, jak žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 27. 1. 2021 uvedla s tím, že se jednalo o údaje, které sdělil žalovaný). Při dodržení zásady odpovědného úvěrování by pouze na základě předložených dokladů a údajů sdělených žalovaným nemohla žalobkyně žalovanému úvěr poskytnout. Soud vyhodnotil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení
§ 588 občanského zákoníku . Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dostál jím zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi částkou finančních prostředků, které žalovaný skutečně vyčerpal, a částkou, kterou žalobkyni uhradil. Tzn. žalobkyně se důvodně domáhá vrácení částky 10 000 Kč, a proto soud v této části žalobě vyhověl, včetně úroku z prodlení v zákonné výši z této částky od 27. 1. 2019 do zaplacení (výrok I. rozsudku), a to podle obecných ustanovení občanského zákoníku , zejména § 1970 občanského zákoníku , dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (vládní nařízení č. 351/2013 Sb. ), neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve zbytku soud žalobu z důvodů uvedených výše zamítl (výrok II. rozsudku).
10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud vycházel z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch pouze co do nároku na zaplacení 10 000 Kč s úroky, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku (tzn. úspěch
v 48,19 %) a neúspěch co do nároku na zaplacení 10 750 Kč s úroky, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku (tzn. neúspěch v 51,81 %). Žalovaný tak byl úspěšný co do 51,81 % a neúspěšný co do 48,19 %. Po odečtení procesního neúspěchu žalovaného od jeho úspěchu by tak měl žalovaný právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 3,62 %. Ze spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
11. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu dle položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí dle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku 1 038 Kč, žalobkyně dosud zaplatila 800 Kč, zbývá doplatit 238 Kč (výrok IV. rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).