Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 215/2020-19
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupené advokátkou titul jméno příjmení, IČO
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
státní občan země anonymizováno
bytem adresa žalovaného, okres obec
o zaplacení 2 862 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 278 Kč a částku 169,76 Kč.
II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 584 Kč a částky 43,24 Kč.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 667 Kč.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 278 Kč a částku 169,76 Kč.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 584 Kč a částky 43,24 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 667 Kč.</b>
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 17. září 2020, na zaplacení částek 2 862 Kč a 213 Kč. Částka 2 462 Kč představovala jednak nedoplatek pojistného 2 262 Kč, žalovaného za dobu od 13. září do 20. prosince 2019 a jednak poplatek za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné v částce 300 Kč a poplatek za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné po zániku pojištění v částce 300 Kč. Částka 213 Kč pak představovala úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby, kdy šlo o úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, počítaný od 21. prosince 2019 do 17. září 2020. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci v neuvedený den pojistnou smlouvu v písemné formě, podpisem vyplněného formuláře pojistného produktu, který je označen číslo s počátkem pojištění od datum. Jednalo se o pojištění vozidla tovární značky značka a typ automobilu, anonymizována dvě slova, registrační značka, kdy předmětem smlouvy bylo název pojištění anonymizována dvě slova anonymizováno. Sjednáno bylo první pojistné 4 200 Kč, které bylo splatné první den půlročního pojistného období. Pojištění zaniklo ke dni 20. prosince 2019 pro marné uplynutí 30-ti denní lh. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil. K poplatkům pak žalobkyně uvedla, že byly mezi účastníky sjednány a byly účtovány v souladu se sazebníkem, přičemž na sjednanou povinnost byl žalovaný upozorněn dopisem o zániku pojištění.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 19. července tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.
3. S ohledem na státní občanství žalovaného jde o řízení s cizím prvkem, v němž soud posoudil svou mezinárodní příslušnost podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, s ohledem na bydliště žalovaného na území České republiky. Rozhodným právem pro posouzení věci je pak v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo České republiky, neboť nárok žalobkyně podle jejích tvrzení vychází zřejmě ze spotřebitelské smlouvy, bydliště žalovaného spotřebitele je v České republice a dodavatelka služeb svou činnost provozovala v zemi bydliště spotřebitele.
4. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla skutečně uzavřena žalobkyní uváděná výše uvedená smlouva, která ovšem obsahovala ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uvedeného vozidla s pojistným 8 280 Kč ročně a dále pojištění asistenčních služeb s pojistným 120 Kč ročně, a to od datum, kdy byla také smlouva sjednána, za uváděné celkové pojistné s pojistným obdobím 6 měsíců. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že žalovaný byl ve smlouvě označen jako pojistník a žalobkyně jako pojistitel. Soud však nezjistil, že by ve smlouvě byla sjednána povinnost žalovaného platit žalobkyni žalované poplatky.
5. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, poplatky, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen„ OSŘ“).
6. Shora uvedené ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu. Její režim se ve vztahu k pojištění odpovědnosti řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ohledně dalších pojištění a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV a pojistné za ostatní pojištění za dobu, kdy pojištění trvalo v souladu s § 2782 odst. 1 OZ . Doba pro placení pojistného první den pojistného období byla určena § 2783 odst. 2 OZ .
7. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období v poměrné výši 2 278 Kč je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu, tj. i ve vztahu k částce 169,76 Kč, představující tento zákonný úrok z prodlení z částky 2 278 Kč za žalované úročené období. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ .
8. Ve zbytku nebylo možné uvažovat o platební povinnosti žalovaného, pokud byla hodnocena jako poplatek. Sjednání takové povinnosti totiž soud po dokazování nezjistil. Pouhé upozornění žalovaného na existenci této povinnosti teprve v dopise, jenž byl vyhotoven po sjednání smlouvy pochopitelně na vznik platební povinnosti žalovaného nemá vliv. Soud proto pro neunesení důkazního břemene (§ 120 odst. 1 OSŘ ) žalobu v této části výrokem II. zamítl. Protože nebylo zjištěno prodlení žalovaného s placením této částky, byl stejným výrokem zamítnut také úrok z prodlení ve zbývající části 43,24 Kč.
9. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem II. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ , podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k celkové částce 2 447,76 Kč a žalovaný byl procesně úspěšný v celkové částce 627,24 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 3 075 Kč činila 79,6 % a míra procesního úspěchu žalovaného 20,4 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 59,2 %.
10. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu své zástupkyně za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a písemném podání ve věci (podání žaloby), vždy po 1 000 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupkyně žalobkyně za tyto tři úkony po 300 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku.
11. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ náklady na soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu své zástupkyně, která je advokátkou, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 a na náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty.
12. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 667 Kč (~ 59,2 %). O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ .
13. Další žádanou náhradu, jež se týká případných nákladů za úkon právní služby zástupkyně žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Protože předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování pojištění a inkasování pojistného, je nutné tento případně vynaložený (neboť nebylo doloženo jeho zaplacení) výdaj jako neúčelný. V možnostech žalobkyně totiž jistě je vyzvat dlužníky k placení jejich dluhů. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014 , usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015 , usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014 , či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014 .
14. Nakonec je, s ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy náhrady nákladů řízení, nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 14b advokátního tarifu. To vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), v řízení je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Protože ve smyslu závěrů vyjádřených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016 , (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/2018 část občanskoprávní a obchodní, dostupném na https://www.fulsoft.cz/33/53-2018-sb-rozh-uniqueidOhwOuzC33qe_hFd_-jrpTj2qk2bXruFjmjgpDIsxw-qVdaLTRYHm) nedošlo při činnosti advokátní zástupkyně žalobkyně k podrobné individualizaci případu v žalobě, nebo zjevné aktivní účasti této zástupkyně na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), není důvod paušální náhradu přiznávat podle jiné právní normy. Nalézacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobkyně v podstatě stejnými žalobami uplatňuje své nároky na zaplacení pohledávek ze smluv o pojištění v obdobných případech, které se liší jen označením žalovaného, výší pojistného a poplatku, splatností a pochopitelně s ohledem na různé plnění platebních povinností žalovanými i žalovanou částkou. Odůvodnění žalobních návrhů je však jinak stejné. Soud připouští, že žalobkyně je účastníkem i dalších soudních sporů, které se od věci projednávané v nadepsaném řízení liší. To samo však zjevně nemůže způsobit aplikaci jiné procesní úpravy náhrady nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.