Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
47 C 65/2021-50
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 85 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 43 125 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 4. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 41 875 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od 22. 11. 2020 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 43 125 Kč od 4. 3. 2021 do 19. 4. 2021, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 43 125 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 4. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 41 875 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od 22. 11. 2020 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 43 125 Kč od 4. 3. 2021 do 19. 4. 2021, se zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobce se žalobou z 16. 3. 2021 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 85 000 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Hodoníně (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn.: spisová značka (dále„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce bezmála 7 let je věci nepřiměřená. Žalobce nárok u žalované uplatnil dne 15. 10. 2020 s tím, že žalovaná nárok žalobce zamítla stanoviskem z 3. 3. 2021. Akcentoval, že žalovaná dostatečně nepřihlédla ke skutečnosti, že se jednalo o pracovní spor, jemuž by soudy měly věnovat zvýšenou pozornost a druhak šlo o náhradu majetkové újmy za poškození zdraví žalobce nemocí z povolání. Dále uvedl, že v řízení vystupoval procesně standardně, upozornil na průtah u Krajského soudu v Brně, kde nebyl ve věci téměř půl roku učiněn žádný procesní úkon. V posuzovaném řízení o odškodnění za dvě nemoci z povolání žalobou podanou dne 22. 1. 2014 vystupoval také v pozici žalobce, řízení skončilo odmítnutím ústavní stížnosti žalobce dne 10. 11. 2020. Se zřetelem na shora zmíněné se domáhal přiměřeného zadostiučinění ve výši 85 000 Kč.
2. Žalovaná ve svém vyjádření z 21. 4. 2021 uvedla, že u ní žalobce dne 19. 10. 2020 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 85 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Hodoníně v řízení vedeném pod sp. spisová značka. S ohledem na skutečnost, že žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, žádosti žalobce na požadované zadostiučinění nebylo vyhověno. Co se týká přezkoumaného řízení, předmětem řízení byla žaloba o náhradu mzdy z důvodu nemoci ve výši částka. Naříkané řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování. Spisovým šetřením bylo zjištěno, že se okresní soud musel opakovaně zabývat připuštěním změny žaloby, řízení bylo dvakrát přerušeno, jednou na dobu 6 měsíců z důvodu nařízeného setkání s mediátorem, podruhé na návrh účastníků na dobu 9 měsíců. Ve věci bylo rozhodováno na dvou úrovních soudní soustavy a Ústavním soudem s tím, že jak soud I. stupně, tak soud II. stupně rozhodoval ve věci dvakrát. Délka řízení tak z určité části byla způsobena procesní aktivitou účastníků, což nelze klást žalované k tíži. Žalobce se na délce řízení částečně podílel tím, že byl okresním soudem opakovaně vyzýván k odstranění vad žaloby a k doplnění skutkových tvrzení a tím, že opakovaně podával žádosti o odročení jednání. Význam řízení shledala žalovaná jako mírně zvýšený, když žalovanou částku nelze považovat za nikterak zásadní. Závěrem uvedla, že k zásadním prodlevám v řízení nedocházelo, v řízení bylo postupováno relativně plynule a koncentrovaně, proto navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.
3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:
4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 19. 10. 2020 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu škody způsobenou při výkonu státní moci nesprávným úředním postupem z 15. 10. 2020; stanovisko žalované z 3. 3. 2021).
5. Ze spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. spisová značka soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 22. 1. 2014 podána k okresnímu soudu žaloba ve věci odškodnění nemoci z povolání (žalobce v této věci vystupoval také v postavení žalobce), žalovaný příjmení anonymizováno, spol. s.r.o. Dne 7. 2. 2014 byly okresnímu soudu žalobcem doručeny další listinné důkazy. Dne 19. 3. 2014 referát k rozeslání žaloby k vyjádření žalované, vypraveno dne 23. 4. 2014. Dne 29. 4. 2014 doručeno vyjádření žalované s nesouhlasem s rozhodnutím věci bez jednání. Dne 7. 5. 2014 doručen nesouhlas žalobce s rozhodnutím věci bez jednání. Dne 16. 7. 2014 doručeno soudu vyjádření vedlejšího účastníka, právnická osoba, která odškodňovala žalobce z důvodu nemoci z povolání. Následuje usnesení z 2. 9. 2014 s výzvou na odstranění vad žaloby, neboť není zřejmé, kdo je zástupcem žalobce, dle referátu vypraveno dne 8. 9. 2014. Dne 18. 9. 2014 doručeno soudu sdělení JUDr. jméno příjmení ohledně právního zastoupení žalobce. Dne 3. 10. 2014 přípis soudu zástupkyni žalobce k doložení důkazu (členství žalobce v anonymizována dvě slova). Dne 14. 10. 2014 doručeno žalobcem sdělení o členství v anonymizována dvě slova a dne 31. 10. 2014 doručeno potvrzení o členství. Následuje usnesení ze 4. 12. 2014 s výzvou žalobci k doplnění skutkových tvrzení, vypraveno dne 2. 1. 2015. Dne 13. 2. 2015 vydáno usnesení č.j. číslo jednací, kterým bylo účastníkům nařízeno setkání s mediátorem. Usnesení vypraveno 17. 2. 2015. Dne 19. 3. 2015 žalobcem doručen návrh osoby mediátora, doručeno mylně k OS v Břeclavi, dne 25. 3. 2015 doručen OS v Hodoníně. Dne 20. 3. 2015 doručeno soudu sdělení žalované a vedlejšího účastníka se souhlasem s osobou mediátora zvoleného žalobcem. Následně referátem z 3. 4. 2015 dán spis na lhůtu 2 měsíce. Dne 5. 5. 2015 doručeno soudu vyjádření žalobce k nařízení jednání, neboť nedošlo k uzavření mimosoudní dohody. Dne 9. 6. 2015 doručeno žalobcem potvrzení o splnění povinné účasti na mediaci a dne 25. 6. 2015 zasláno soudu sdělení, že bude doplněna žaloba. Dne 29. 6. 2015 dán spis na lhůtu 10 dnů. Dne 7. 7. 2015 žalobcem soudu doručena úprava a rozšíření žalobního návrhu na odškodnění nemoci z povolání. Dne 15. 7. 2015 vydáno usnesení s výzvou k vyjádření k rozšířené žalobě, referátem z téhož dne dán pokyn k zaslání usnesení žalované a vedlejšímu účastníkovi, vypraven 21. 7. 2015. Dne 30. 7. 2015 doručeno OS v Hodoníně vyjádření vedlejšího účastníka. Dne 18. 8. 2015 žalobce usnesením vyzván k odstranění vad rozšířené žaloby, vypraveno dne 3. 9. 2015, doručeno 7. 9. 2015. Dne 23. 9. 2015 žalobcem doručeno doplnění žalobního návrhu. Dne 3. 11. 2015 vydáno usnesení č.j. číslo jednací, kterým bylo řízení částečně zastaveno výrokem I. a výrokem II. soud připustil změnu žaloby, PM dne 25. 11. 2015. Usnesení vypraveno dne 6. 11. 2015. Dne 2. 2. 2016 nařízeno jednání na 31. 3. 2016, vypraveno dne 10. 2. 2016. Dne 31. 3. 2016 proběhlo jednání, soud vede účastníky ke smírnému vyřešení věci, následuje žádost účastníků k odročení jednání z důvodu smírného vyřešení věci. Na to jednání odročeno na 17. 5. 2016. Dne 11. 5. 2016 doručeno podání žalobce, kterým rozšiřuje žalobní návrh a předkládá důkazy. Dne 16. 5. 2016 doručeno vyjádření vedlejšího účastníka k výsledku mimosoudního jednání. Dne 17. 5. 2016 proběhlo další jednání, kde je vydáno usnesení o připuštění změny žaloby, následuje vyjádření účastníků, provedeno dokazování, po poradě senátu vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Rozsudek č.j. číslo jednací ze 17. 5. 2016 rozeslán účastníkům dne 16. 6. 2016. Dne 1. 7. 2016 žalobcem podáno odvolání, dne 13. 7. 2016 referát k rozeslání odvolání k vyjádření žalované a vedlejšímu účastníkovi. Dne 10. 8 2016 doručeno vyjádření vedlejšího účastníka, dne 12. 8. 2016 žalovanou doručeno vyjádření s odkazem na vyjádření vedlejšího účastníka. Dne 6. 9. 2016 vyhotovena předkládací zpráva, dne 12. 9. 2016 věc předložena Krajskému soudu v Brně. KS v Brně nařídil jednání na 29. 3. 2017, referát k nařízení új. z 8. 2. 2017. Dne 27. 3. 2017 doručeno soudu vyjádření žalované. Jednání před odvolacím soudem proběhlo dne 29. 3. 2017, závěrem jednání odročeno na 31. 3. 2017 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 31. 3. 2017 se konalo jednání, při kterém je vyhlášeno usnesení o zrušení rozsudku prvního stupně. Dne 27. 4. 2017 žádost soudce o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí do 19. 5. 2017, žádosti vyhověno. Následuje referát OS v Hodoníně z 26. 5. 2017 k zaslání spisu zpět KS v Brně k vyhotovení opravného usnesení, KS spis doručen dne 30. 5. 2017. Dne 2. 6. 2017 spis vrácen OS v Hodoníně s opraveným usnesením krajského soudu, č.j. číslo jednací, o zrušení rozsudku soudu I. stupně, dne 6. 6. 2017 usnesení rozesláno účastníkům. Dne 22. 6. 2017 doručeno vyjádření žalobce. Dne 14. 8. 2017 žalovaná vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů, vypraveno 18. 9. 2017. Dne 5. 10. 2017 žádost žalované o prodloužení lhůty k vyjádření. Lhůta prodloužena o 1 týden, dne 11. 10. 2017 bylo podáno vyjádření žalované. Dne 19. 10. 2017 soud nařídil jednání na 23. 11. 2017. Dne 25. 10. 2017 soudu doručena žádost žalované o odročení soudního jednání, jednání odročeno na 5. 12. 2017. Dne 3. 12. 2017 doručena žádost žalobce o odročení jednání, jednání odročeno na 11. 1. 2018. Jednání proběhlo dne 11. 1. 2018, po dokazování odročeno na neurčito za účelem doplnění dalších důkazů žalovaným. Dne 26. 2. 2018 podáno vyjádření žalobce k doplnění tvrzení a důkazů. Dne 13. 3. 2018 soudem rozeslán přípis původním zaměstnavatelům žalobce k předložení dokladů o jeho výdělku. Dne 9. 4. 2018 doručeno soudu vyjádření žalované. Dne 24. 4. 2018 a 26. 4. 2018 doručeny soudem vyžádané podklady. Dne 7. 6. 2018 referát k nařízení jednání na 11. 9. 2018 a k rozeslání listinných důkazů. Dne 20. 8. 2018 jednání odročeno na 16. 10. 2018 z důvodu nepřítomnosti přísedící. Následuje podání žalobce ze dne 15. 10. 2018 s návrhem na změnu žaloby, téhož dne vyhotoveno usnesení o připuštění změny žaloby, doručeno účastníkům dne 16. 10. 2018. Dne 16. 10. 2018 proběhlo další jednání, kde je rozhodnuto o přerušení řízení na základě návrhu účastníků, na to vyhlášeno usnesení o přerušení řízení dle 110 o. s. ř. o. s. ř. Po rozeslání protokolu dán spis na lhůtu 3 měsíce do 16. 1. 2019. Dne 23. 10. 2018 doručen žalobcem návrh dohody o narovnání s vyjádřením ve věci. Dne 4. 12. 2018 doručeno vyjádření vedlejšího účastníka k návrhu dohody o narovnání s návrhem na pokračování v řízení, neboť dohoda není možná. Dne 1. 1. 2019 došlo k převzetí věci jiným soudcem vzhledem ke změně rozvrhu práce. Dne 21. 1. 2019 soudem zaslán přípis účastníkům s výzvou k vyjádření, zda má být v řízení pokračováno. Dne 28. 1. 2019 doručeno vyjádření vedlejšího účastníka s návrhem na pokračování v řízení. Dne 30. 1. 2019 zaslána žalované opětovně výzva k vyjádření ohledně pokračování ve věci. Dne 2. 2. 2019 doručen souhlas žalované s pokračováním v řízení. Dne 13. 3. 2019 zasláno usnesení žalobci k doplnění skutkových tvrzení, dne 9. 5. 2019 usnesením žalobce urgován k doplnění skutkových tvrzení. Dne 31. 5. 2019 nařízeno jednání na 9. 7. 2019. Dne 11. 6. 2019 doručena soudu žádost žalované o odročení jednání, dne 18. 6. 2019 jednání odročeno na 23. 7. 2019. Dne 19. 7. 2019 doplněna skutková tvrzení žalobcem a podána žádost o odročení jednání k doplnění dalších tvrzení, jednání dne 19. 7. 2019 zrušeno. Dne 22. 7. 2019 žalobcem doplněna skutková tvrzení. Následně dne 23. 7. 2019 nařízeno jednání na 12. 9. 2019, dne 10. 9. 2019 doručena žádost zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu plánovaného lékařského vyšetření. Na to jednání odročeno na 12. 9. 2019. Na to opětovný návrh zástupce žalobce na odročení jednání z důvodu kolize jednání. Dne 14. 10. 2019 zaslán přípis zástupci žalobce, že se jeho žádosti o odročení jednání nevyhovuje. Dne 15. 10. 2019 konáno jednání, kde byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Na to předloženy podklady pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Rozsudek vydaný OS v Hodoníně dne 15. 10. 2019, č.j. číslo jednací, byl účastníkům rozeslán dne 14. 11. 2019 a dne 3. 12. 2019 nabyl právní moci ve výroku I. ohledně zamítnutí žaloby. Dne 3. 12. 2019 podáno odvolání žalobce do výroků o nákladech řízení. Dne 4. 12. 2019 vyhotovena předkládací zpráva a dne 6. 12. 2019 byla věc doručena Krajskému soudu v Brně. Dne 21. 5. 2020 byl spis doručen zpět OS v Hodoníně s tím, že odvolání žalobce nebylo doručeno žalovanému ani vedlejšímu účastníku. Dne 25. 5. 2020 rozesláno odvolání účastníkům. Dne 5. 6. 2020 doručeno vyjádření vedlejšího účastníka k odvolání a téhož dne bylo doručeno i vyjádření žalované. Dne 9. 6. 2020 vyhotovena předkládací zpráva a dne 11. 6. 2020 byl spis doručen Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání. Následuje dotaz žalobce ohledně stavu vyřízení věci z 20. 7. 2020. Dne 31. 7. 2020 bylo KS v Brně vydáno usnesení č.j. číslo jednací, kterým byly výrok II. a výrok III., týkající se náhrady nákladů řízení, změněny a žalobci byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení. Dne 4. 9. 2020 byl spis vrácen OS v Hodoníně a dne 8. 9. 2020 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Právní moci nabylo rozhodnutí Krajského soudu v Brně dne 13. 9. 2020. Dne 10. 11. 2020 bylo usnesením ústavní nález Ústavního soudu rozhodnuto o ústavní stížnosti žalobce tak, že se odmítá, neboť nebylo zjištěno porušení základních práv stěžovatele.
6. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.
7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:
8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
9. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.
10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
13. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").
14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
15. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 21. 5. 2020, což bylo mezi účastníky nesporným.
16. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008 ).
17. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.
18. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 21. 1. 2014, kdy jím byla podána žaloba, do 10. 11. 2020, kdy byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce, tj. více jak 6 let a 9 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobce se na délce řízení částečně podílel, v postupu orgánů moci byly shledány průtahy a jednalo se o řízení se zvýšeným významem pro žalobce. Soud shledal v řízení průtah v období od 22. 1. 2014 do 23. 4. 2014, v období od 7. 5. 2014 do 2. 9. 2014, dále pak v období od 12. 9. 2016 do 29. 3. 2017 a v období od 6. 12. 2019 do 11. 6. 2020. S ohledem na zmiňovaná období nečinnosti, zejména se zřetelem na skutečnost, že se jednalo o řízení, jemuž by měl soud již z povahy věci věnovat zvýšenou pozornost a s přihlédnutím na poněkud nekoncentrovaný postup okresního soudu, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení po skutkové, právní i procesní stránce složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.
19. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).
20. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 6 let a 9 měsíců, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 86 250 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá.
21. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově (- minus 20 %) i hmotně právně (- minus 10 %) složitější. Jednalo o spor o náhradu mzdy z důvodu nemoci, ve věci bylo prováděno rozsáhlejší dokazování, zejména byla předložena celá řada listinných důkazů. Ve věci bylo nezbytné postavit na jisto, zda při určení výše škody došlo skutečně v důsledku změny poměrů u žalobce a zda šlo o změnu podstatnou. Sám žalobce u jednání dne 29. 6. 2021 uvedl, že šlo o dosud judikatorně neřešenou věc. Okresní soud musel opakovaně žalobce vyzývat k doplnění skutkových tvrzení. Dále má soud za to, že posuzované řízení vykazovalo i složitost procesní – minus 10 %. Řízení bylo opakovaně přerušeno, soud rozhodoval o částečném zastavení řízení, o opakovaných návrzích na změnu žaloby, několikrát k žádostem účastníků též musel odročovat jednání.
22. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Okresní soud rozhodoval dvakrát, odvolací soud rozhodoval také dvakrát a Ústavní soud jedenkrát. S ohledem na délku namítaného řízení a na okolnost, že k zásadnímu prodloužení řízení nedošlo z důvodu využití mimořádných opravných prostředků, soud shledal četnost rozhodování jako věci přiměřenou a uvedené kritérium se v zadostiučinění nepromítlo.
23. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílel, avšak nelze přehlédnout, že na délku řízení měla vliv skutečnost, že žalobce podával ve věci neúplná podání, kdy musel být opakovaně vyzýván k doplnění skutkových tvrzení, která musela být ze strany soudu i urgována (13. 3. 2019 vyzván, 9. 5. 2019 urgován a až dne 19. 7. 2019 jsou tvrzení doplněna), několikrát žádal o připuštění změny žaloby a o odročení jednání (31. 3. 2016, 3. 12. 2017, 19. 7. 2019, 10. 9. 2019), soud z tohoto důvodu přistoupil ke snížení základní částky zadostiučinění o 30 %. K vyššímu snížení soud nepřistoupil s přihlédnutím na okolnost, že změny žaloby byly do určité míry přiznány změnou poměrů u žalobce, přiznání invalidního důchodu žalobci po podání žaloby.
24. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal v řízení průtah v období od v období od 22. 1. 2014, kdy došla soudu žaloba, do 23. 4. 2014, kdy byla vypravena žalované k vyjádření s přihlédnutím k okolnosti, že řízení je poplatkově osvobozeno, v období od 7. 5. 2014, kdy byl okresnímu soudu doručen nesouhlas s vyřízením věci bez nařízeného jednání, do 2. 9. 2014, kdy bylo vydáno usnesení k odstranění vad žaloby, dále pak v období od 12. 9. 2016, kdy byla věc předložena Krajskému soudu v Brně, do 29. 3. 2017, kdy se konalo jednání před odvolacím soudem a v období od 6. 12. 2019, kdy byla věc předložena odvolacímu soudu, do jejího opětovného předložení dne 11. 6. 2020, pro pochybení okresního soudu, jenž nepřeposlal žalované na vědomí odvolání žalobce. Tato období nečinnosti spolu se zřetelem na poněkud nekoncentrovaný postup okresního soudu, jenž nejprve poslal žalobu žalované k vyjádření a až poté, téměř 8 měsíců po jejím podání, se jal odstraňovat vady této žaloby, stejně tak nelze odhlédnout, že okresní soud byl k důkazním návrhům účastníků značně velkorysý a vyčkával, až účastníci své důkazní prostředky vyčerpají, což za hospodárné rozhodně označit nelze, dále pak jak uvedeno shora, soud pochybil, pokud neposlal odvolání žalobce žalované na vědomí, čímž prodloužil řízení o bezmála 6 měsíců, ke zrušení rozsudku okresního soudu pak odvolací soud přistoupil, když ve věci nebyla učiněna dostatečná skutková zjištění. Z uvedených důvodů zdejší soud přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 10 %.
25. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako zvýšený. Soud uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení právě v řízeních typu pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010 ). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Posuzované řízení byl spor o náhradu mzdy z důvodu nemoci. Vzhledem k předmětu řízení soud naříkané řízení hodnotí jako řízení se zvýšeným významem pro žalobce. Soud tedy základní částku zadostiučinění zvýšil o 10 %.
26. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 50 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 43 125 Kč. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.
27. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 19. 10. 2020. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 20. 4. 2021 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 19. 10. 2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 19. 4. 2021, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 20. 4. 2021 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ). Se zřetelem na shora uvedené soud zamítl nárok žalobce na úrok z prodlení ze soudem přiznané částky za období od 4. 3. 2021 do 19. 4. 2021.
28. Soud zamítl žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (41 875 Kč) jako nedůvodnou (výrok II. rozsudku).
29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 12 342 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) , § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013 ) a § 11 odst. 1 písm. a) , d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a účast na jednání z 29. 6. 2021. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.
30. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.