Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 103/2021-21

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 7 107 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 108 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 801 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4 999 Kč od 3. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4 999 Kč od 25. 7. 2019, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 108 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 801 Kč, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4 999 Kč od 3. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4 999 Kč od 25. 7. 2019, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

ve smyslu ustanovení :

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 4 999 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 19. 10. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným a dále částky částka představující smluvní pokutu.

2. Soud usnesením ze dne 15. 4. 2021, č. j. -9, vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké informace byly získány o schopnosti žalovaného splácet úvěr a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení.

3. Podáním ze dne 22. 4. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 2 108 Kč (smluvní pokuta) a částky 1 801 Kč (kapitalizovaný úrok).

4. V souladu s ust. , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ ), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. neměli k tomuto postupu námitky.

5. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 19. 10. 2017 uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek webová adresa. Na základě této smlouvy byly právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému na jeho účet č. bankovní účet poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit úvěr do 15. 11. 2017 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 801 Kč. V bodě 5.1 smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný však úvěr, poplatek za jeho poskytnutí ani smluvní pokutu do dne podání žaloby žalobkyni ani její právní předchůdkyni neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni.

6. Podle ustanovení žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

7. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení a procesní postup žalobkyně, soud výrokem I. řízení zastavil co do částky 1 801 Kč a částky 2 108 Kč Stanovisko žalovaného k tomuto postupu soud nevyžadoval s ohledem na to, že ve věci samé dosud neproběhlo žádné jednání.

8. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. a , (dále též jen o.z.) a dále , , , věta druhá , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále též jen„ ZoSÚ“).

9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 5 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Byť se uvedená judikatura vztahovala k , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- právnická osoba Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

10. V právě souzeném případě žalobkyně netvrdila, resp. neprokázala, že by její právní předchůdkyně jakýmkoli způsobem, natož pak s odbornou péčí, posoudila úvěruschopnost žalovaného. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila soudu žádné důkazy. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, považoval soud za nadbytečné nařizovat ve věci jednání, když má za to, že pokud by žalobkyně měla jakékoli důkazy k dispozici, předložila by je soudu na jeho výzvu. Soud proto rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Dospěl přitom k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr, byť řádně neposoudila jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 10 2017 neplatná a žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky má vůči žalovanému právo toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

11. Ze žalobních tvrzení přitom vyplývá, že žalovaný žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni dosud ničeho neuhradil. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná a žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, byla žalobkyni přiznána částka 4 999 Kč, která představuje dlužnou jistinu úvěru. Ve vztahu k této částce má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil úroky z prodlení podle o. z. ve spojení s ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného.

12. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až po té, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2019, odeslaném dne 20. 8. 2019, a to ve lhůtě do 10 dnů od jeho doručení. Z pravidelného chodu věcí je možno očekávat, že se zásilka obsahující takovou výzvu mohla dostat do sféry žalovaného nejdříve dne 23. 8. 2019, kdy započala běžet desetidenní lhůta pro zaplacení, která uplynula dne 2. 9. 2019. Ode dne 3. 9. 2019 je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

13. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 4 999 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 3. 9. 2019. Ve zbylém rozsahu soud výrokem III. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. st. 2 ve spojení s ust. , s tím, že náklady řízení nepřiznal žádnému z jeho účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť byl vydán v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení ).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.