Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 194/2021-33
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 23 758,27 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1 332,27 Kč, úrok ve výši 1 846,11 Kč a dále ve výši 21,62 % ročně z částky 22 858,37 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 758,27 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 31. 12. 2020 a z částky 432,37 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22 426 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 22 426 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 271,20 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1 332,27 Kč, úrok ve výši 1 846,11 Kč a dále ve výši 21,62 % ročně z částky 22 858,37 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 758,27 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 31. 12. 2020 a z částky 432,37 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22 426 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 22 426 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 271,20 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 23 758,27 Kč spolu s úrokem ve výši 1 846,11 Kč a dále ve výši 21,62 % ročně z částky 22 858,37 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení, a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 23 758,27 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce zahraniční obch. spol. anonymizována tři slova, se sídlem ve Francii, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu, IČO, se sídlem adresa (dále jako původní věřitel) a žalovaným byla na základě písemné žádosti – návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru dne 8. 3. 2020 uzavřena Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb číslo dne 8. 3. 2020 na ni navazující Smlouva o klasickém úvěru číslo (dále také jako Smlouva), jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky (dále též jen VOP), na základě které původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 23 999 Kč, který byl účelově vázán na koupi předmětu financování (drobné černé elektrozboží), a který se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,62 % ročně a poplatky v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 1 573 Kč splatných vždy k 17. dni příslušného měsíce počínaje dnem 17. 4. 2020. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto původní věřitel požadoval dle VOP, které byly nedílnou součástí Smlouvy, rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z každé částky, s jejímž splácením se žalovaný dostal do prodlení. Žalovanému byla naúčtována smluvní pokuta v částce 299,90 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru odstoupil původní věřitel dopisem ze dne 24. 9. 2020 od Smlouvy, zesplatnil nesplacenou část jistiny úvěru ke dni 31. 10. 2020 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ve výši 23 758,27 Kč. Po zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný na dluh ničeho. Následně byla pohledávka původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 11. 2020 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 12. 2020. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 22 858,37 Kč, na dlužných poplatcích za upomínky částku 600 Kč a na smluvní pokutě částku 299,90 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb číslo ze dne 8. 3. 2020, Smlouvy o klasickém úvěru číslo ze dne 8. 3. 2020, informací o podrobnostech úvěru ze dne 31. 3. 2020, transakční historie úvěrového účtu, Všeobecných obchodních podmínek pro poskytování bankovních produktů a služeb, Produktových podmínek pro klasické úvěry, Sazebníku pro úvěry platného od 13. 11. 2019, Odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24. 9. 2020, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 11. 2020 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2020 včetně podacího lístku ze dne 3. 12. 2020, informací o zpracování osobních údajů ze dne 3. 12. 2020 a z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16. 12. 2020 včetně podacího lístku ze dne 16. 12. 2020, soud zjistil následující skutkový stav věci:
Právní předchůdce žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovaným (úvěrovaný) dne 8. 3. 2020 Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb číslo na ni navazující Smlouvu o klasickém úvěru číslo smlouvu o revolvingovém úvěru. Předmětem smlouvy o klasickém úvěru číslo byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 23 999 Kč, který byl účelově vázán na koupi předmětu financování (drobné černé elektrozboží) a který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem a poplatky v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 1 573 Kč splatných vždy k 17. dni příslušného měsíce počínaje dnem 17. 4. 2020. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když nehradil splátky úvěru řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou úvěru, proto původní věřitel dopisem (odstoupením) ze dne 24. 9. 2020 odstoupil od úvěrové smlouvy. Dle čl. VI.8. smlouvy o úvěru žalovaný souhlasil s tím, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru, je věřitel oprávněn požadovat po dlužníkovi smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Žalovanému byla naúčtována smluvní pokuta v částce 299,90 Kč. Žalovaný uhradil na splátkách úvěru pouze částku 1 573 Kč. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 11. 2020 na žalobce. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dne 3. 12. 2020. Žalobce dopisem (předžalobní výzvou k plnění) ze dne 16. 12. 2020 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.
10. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
13. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 21. 7. 2021, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků SOLUS, BRKI, NRKI, v databázi insolvenčního rejstříku, centrální evidenci exekucí, katastru nemovitostí a registru ARES, získal informace přímo od žalovaného při osobním pohovoru, které byly zaznamenány v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu a byly ověřeny doklady uvedenými v žádosti, kdy žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 14 500 Kč, pracovní poměr hlavní jako dělník, řemeslník, u zaměstnavatele obch. spol. anonymizována dvě slova právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, pracovní poměr trvající od července 2019; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, výplatní pásky nebo potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR- právnická osoba, ve věci C číslo).
14. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení dlužných poplatků ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 299,90 Kč.
15. Plnil-li původní věřitel žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 23 999 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 1 573 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovaného uhradit žalobci, na něhož byla pohledávka platně postoupena, částku 22 426 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 22 426 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostal žalovaný až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 31. 12. 2020), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalovaného z bezdůvodného obohacení. Ve zbytku nárokovaného příslušenství, tj. kapitalizovaného úroku ve výši 1 846,11 Kč, úroku ve výši 21,62 % ročně z částky 22 858,37 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 758,27 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 31. 12. 2020 a z částky 432,37 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 76,45 % a jeho neúspěch 23,55 %. Ve výši rozdílu (52,90 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 1 271,20 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 951 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 2 403 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 52,90 % činí částku 1 271,20 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).