Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 15/2021-56
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno příjmení příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 19.550 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 6.000 Kč od 3.1.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba žalobce se v částce 13.550 Kč, v části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.190,37 Kč, v části 10,45% úroku ročně z částky 10.000 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, v části 9,75% úroku z prodlení ročně z částky 11.216 Kč od 21.5.2020 do 2.1.2021 a v části 1,5% úroku z prodlení ročně z částky 5.216 Kč od 3.1.2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 6.000 Kč od 3.1.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba žalobce se v částce 13.550 Kč, v části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.190,37 Kč, v části 10,45% úroku ročně z částky 10.000 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, v části 9,75% úroku z prodlení ročně z částky 11.216 Kč od 21.5.2020 do 2.1.2021 a v části 1,5% úroku z prodlení ročně z částky 5.216 Kč od 3.1.2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 19.550 Kč s příslušenstvím, neboť mezi žalovanou a společností právnická osoba byla dne 2.5.2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky ve výši 10.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci - právnímu předchůdci poskytnutý úvěr spolu s náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 17.300 Kč prostřednictvím 13 měsíčních splátek po 1.300 Kč. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila, čímž porušila své závazky ze smlouvy, v důsledku čehož žalobce úvěr k 2.6.2019 zesplatnil, čímž mu vzniklo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky představující dlužnou jistinu ve výši 10.000 Kč, dlužné úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1.216 Kč, poplatky za uzavření smlouvy ve výši 1.126 Kč a administrativní poplatek ve výši 958 Kč, smluvní pokutu ve výši 6.250 Kč a zákonný úrok z prodlení vyčísleného do 20.5.2020 částku 1.190,37 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Městský soud v Brně provedl důkaz smlouvou o úvěru číslo ze které zjistil, že dne 2.5.2018 uzavřel právní předchůdce žalobce právnická osoba jako věřitel s žalovanou jako dlužníkem smlouvu o úvěru, na základě které poskytl věřitel žalované hotovostně spotřebitelský úvěr v celkové výši 10.000 Kč a žalovaná jako dlužník poskytnutí úvěru potvrdila svým podpisem na smlouvě, ve které se současně zavázala poskytnutou jistinu vrátit společně s dohodnutým úrokem a sjednanými poplatky v celkové výši 17.300 Kč, prostřednictvím 13 měsíčních splátek po 1.500 Kč, splatných vždy do druhého dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 2.5.2018 soud zjistil, že žalovaná je vdaná, na mateřské dovolené, při celkovém počtu výdělečně činných osob v domácnosti dva, bydlí v nájemním bytě, při standardním vybavením domácnosti, rodičovský příspěvek představuje 8.100 Kč, příspěvek na bydlení 9.696 Kč, při průměrném měsíčním příjmu celé domácnosti 27.171 Kč z toho žadatelky 17.796 Kč. Z průměrných výdajů za poslední tři měsíce bylo soudem zjištěno, že na bydlení žalovaná vynakládá 14.900 Kč, na stravování 7.900 Kč ostatní výdaje 2.000 Kč, kdy průměrné měsíční výdaje celé domácnosti představují 24.800 Kč, z toho žadatelky 12.400 Kč. Z evidence plateb soud zjistil, že dne 2.5.2018 žalovaná zaplatila v hotovosti 400 Kč, dne 2.5.2018 zaplatila 1.300 Kč, dne 20.6.2018 zaplatila 1.300 Kč, dne 23.8.2018 zaplatila 1.000 Kč.
4. Dne 24.6.2020 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které se stal žalobce věřitelem žalované, což bylo oznámeno žalované podáním ze dne 24.7.2020.
5. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákona (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonům.
10. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) se soud nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, když smlouva byla uzavřena s žalovanou jako spotřebitelem. Sjednaná smlouva o úvěru ze dne 2.5.2018 byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, respektive jeho právní předchůdce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěr (§ 419 o.z.). Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Bylo tak na žalobci jako věřiteli, aby tento s odbornou péčí posoudil, zda dlužník - žalovaná nebude mít zjevný problém úvěr splácet (Nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. III. ÚS 4129/18 ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaj o schopnosti úvěr splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č.j. 1 As 30/2015 -39).
12. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměru dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelského úvěru, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádů spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky apod. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními předpisy (Nález Ústavního soudu ze dne 7.5.2009, sp.zn. I. ÚS 523/07 ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tak vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela smlouvu s žalobcem vůbec uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů úvěru, jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze, sp.zn. 27 Co 221/19 ). Jak vyplývá ze spisu právní předchůdce žalobce se bezdůvodně spolehl toliko na skutečnosti sdělené mu žalovanou, aniž by si jej jakkoliv ověřil, jak je zřejmé ze zjištěného skutkového stavu, když případné další zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobce i přes výzvu soudu ze dne 25.1.2021, pod č.j. 16 C 15/2021 -10 neprokázal, přestože důkazní břemeno v tomto ohledu tížilo právě jeho.
13. Vzhledem k výše uvedenému má tak soud za to, že právní předchůdce žalobce se měl podrobněji zajímat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4 2015, pod č.j. 1 As 30/15 -39). Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno bez zisku, či dokonce stále v mínusu a rozpouští úspory, popřípadě zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Právní předchůdce se však toliko formálně spokojil s příjmy a tvrzenými výdaji, když prověřováním výdajů žalované se vůbec nezabýval, ačkoliv v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru představuje rozdíl mezi průměrným měsíčním příjmem celé domácnosti a průměrným měsíčním výdajem celé domácnosti přibližně 2.300 Kč, přičemž ve výdajích není ani zahrnuta položka za elektřinu, vodu, stočné, plyn apod. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce dostatečně neprověřil výdaje žalované a nehodnotil všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu.
14. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péči při posuzování úvěruschopnosti žalované (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém příjmení ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/18 . Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, což znamená, že ujednání o úrocích ve smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítla (§ 588 o.z.). Pro absolutní neplatnost celé smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše). Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení Pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. P1 .ÚS 1/10 bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).
15. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované plnění bez právního důvodu, je třeba na toto plnění hledět nikoliv jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované ve smyslu § 2991 o.z. Byla-li žalované poskytnuta částka 10.000 Kč a tato dosud zaplatila 4.000 Kč (2.5.2018 - 400 Kč, 2.5.2018 - 1.300 Kč, 20.6.2018 - 1.300 Kč, 20.3.2018 - 1.000 Kč), soudu tak nezbývá, než konstatovat, že žalované toliko zbývá doplatit na částku 6.000 Kč.
16. Žalobce má současně právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o.z., kdy žalovaná byla k plnění prokazatelně vyzvána výzvou k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem v předcházející žalobě ze dne 18.12.2020, kdy lhůta k zaplacení byla žalované poskytnuta do 2.1.2021, ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení s platbou dlužné částky. Pokud se týká výše úroku z prodlení, tato odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v platném znění, přičemž lhůta k plnění byla soudem stanovena v rozsahu 3 dnů s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
17. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a zřejmého rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy celá smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úrok ze zápůjčky, neboť podklad pro jejich přiznání byla absolutně neplatná smlouva. Žalobci tak nevznikl ani nárok na zaplacení poplatků. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuta, poplatky apod., nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru).
18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy žalovaná byla ve sporu úspěšnější, než žalobce a této by v případě vzniklo právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož dle obsahu spisu žalované dosud žádné náklady nevznikly, soud jí tak ničeho nepřiznal.
19. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř. , soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího a to ve třech písemných vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.