Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
254 C 25/2020-125
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou
jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou: anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 141 565 Kč s příslušenstvím - smlouva o úvěru
takto:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 94.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 94.000 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II.
Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 24.890 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24.890 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, a částky ve výši 22.675,57 Kč a úroku ve výši 102,64 % ročně z částky 94.000 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 225.028 Kč, se
zamítá.
III.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 224 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokátky, se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 94.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 94.000 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. <b>II. </b> Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 24.890 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24.890 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, a částky ve výši 22.675,57 Kč a úroku ve výši 102,64 % ročně z částky 94.000 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 225.028 Kč, se zamítá. <b>III. </b> Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 224 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky, se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou podanou na soud dne 8. 7. 2020, doplněnou o podání žalobkyně ze dne 4. 1. 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 118 890 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 22 675,57 Kč s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 4. 9. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 94 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s ujednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 167,74 % ročně vrátit formou 18 pravidelných měsíčních splátek po 10 418 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalobkyně proto dne 26. 12. 2019 úvěr zesplatnila. žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, žalobkyně se proto podanou žalobou domáhá zaplacení aktuální dlužné jistiny úvěru ve výši 94 000 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2. smlouvy o úvěru ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu 6. 5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % ročně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s jeho úhradu ode dne 28. 12. 2019 do data vyhotovení žaloby (tj. do dne 7. 7. 2020) v kapitalizované výši 22 675,57 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,64 % p.a. z částky 94 000 od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 12. 2019 dosáhne částky 225 028 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.
3. Soud provedl následující dokazování listinami, a to úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, dokladem o vyplacení úvěru ze dne datum, prohlášením klienta ze dne datum, hodnocením klienta ze dne datum, předsmluvním formulářem ze dne datum, výzvou k zaplacení ze dne datum a datum, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum, kartou klienta ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne datum včetně podacího archu, oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum včetně splátkového kalendáře, návrhem na uzavření smlouvy o úvěru variabilní symbol ze dne datum, výpisem z registru příjmení, výpisem z registru NRKI, printscreenem z internetového bankovnictví žalovaného o přijetí mzdy ve výši 576,55 EUR dne datum, printscreenem z internetového bankovnictví žalovaného o srážkách ze mzdy ve výši 746,03 EUR dne datum, fotokopií výplatního lístku za červen a červenec 2019, fotokopií pracovní smlouvy ze dne datum, informací o zápůjčních úrokových sazbách obvyklých na trhu a potvrzením o vedení účtu pro žalovaného u společnosti právnická osoba
4. Z uvedených listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav:
5. Mezi účastníky byla na základě návrhu na uzavření úvěrové smlouvy ze dne datum uzavřena úvěrová smlouva číslo na základě které žalobkyně dne datum poskytla žalovanému úvěr ve výši 94 000 Kč převodem na jeho bankovní účet (jak také plyne z dokladu o vyplacení úvěru ze dne datum). Schválení úvěru bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum, jehož součástí je splátkový kalendář. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 167,74 % ročně v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 10 418 Kč splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2019 dle splátkového kalendáře. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 187 524 Kč. V bodu 6.1 smlouvy o úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dní (max. činil souhrn smluvních pokut 2 999 Kč za kalendářní rok). V bodu 6.2 smlouvy o úvěru byla sjednána náhrada nákladů účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného delším než 15 dní u jednotlivé splátky ve výši 200 Kč. Dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy o úvěru mělo dojít k zesplatnění celého úvěru vč. příslušenství úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dní. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodu 6.5 smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení.
6. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vystavila žalobkyně formulář hodnocení klienta, ze kterého vyplynulo, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši 21 000 Kč, který je představován mzdou, jak také plyne z doloženého pracovní smlouvy včetně dohody o její změně a výplatních lístků. Na straně výdajů žalovaný uvedl částku 3 410 Kč představující životní minimum a částku 1 300 určenou na náklady bydlení s tím, že rezerva činí 1 000 Kč. Výše výdajů nebyla žádným způsobem doložena, z hodnocení klienta pak plyne, že žalovaný ani žádné výdaje nemá, když žije sám, nemá děti v domácnosti, nemá výdaje na spoření, pojištění, ani na dopravu, kurzy, záliby, komunikační služby, ošacení či léky apod. Žalobkyně rovněž provedla další šetření, a to v databázi příjmení a NRKI. Z výpisu ze záznamů z registru příjmení nebyly zjištěny žádné relevantní údaje. Z výpisu z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaný byl označen přínakem 25, což je údaj o novém klientovi.
7. Z karty klienta se podává, že žalovaný se dostala do prodlení s úhradou již první splátky, kterou nadto ani nezaplatil. Stejně tak žalovaný neuhradil žádnou další splátku úvěru. Žalobkyně proto žalovanému zaslala dne 20. 11. 2019 a 23. 12. 2019 výzvu k úhradě dlužných splátek a rovněž výzvu k úhradě účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty. Jelikož se pak žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky číslo o více než 65 dnů, žalobkyně v souladu s bodem 6.3 písm. b) smlouvy o úvěru dne 26. 12. 2019 úvěr zesplatnila, což bylo žalovanému téhož dne oznámeno dopisem. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho před ani po zesplatnění.
8. Žalovaný byla ze strany právního zástupce žalobkyně na existenci dluhu dne 18. 6. 2020 upozorněn písemnou předžalobní upomínkou a byla vyzván k jeho zaplacení ve lhůtě 15 dnů.
9. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek soud nezjistil žádné pro věc rozhodující skutečnosti. Znalec se vyjádřil toliko k obecné problematice úročení pohledávek, problematika konkrétní projednávané věci zde však není zohledněna.
10. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).
12. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám
14. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
16. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko z části.
21. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouva považovat za neplatnou.
22. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťovala žalobkyně pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že jediným příjmem žalovaného je mzda (doloženo pracovní smlouvou a výplatními páskami). Byl-li pak příjem žalovaného tvořen toliko mzdou, lze uzavřít, že v tomto směru jej žalobkyně dostatečně ověřila. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobkyně na ověření výdajů žalovaného zcela rezignovala a spokojila se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřovala. Již samotná struktura výdajové stránky žalovaného pak budí nemalé pochybnosti. Žalovaný stran svých výdajů uvedl pouze a jen náklady na bydlení 1 300 Kč. Při obecné známosti nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, úklid, případně pak nájem a další služby) lze deklarovanou částku nákladů na bydlení považovat za až neuvěřitelně nízkou. Žádné další výdaje nebyly žalovaným uvedeny (doprava, kurzy, záliby, komunikační služby, ošacení, léky apod.). Lze jen těžko uvěřit, že žalovaný nemá vůbec žádné výdaje, obzvláště v produktivním, přesto poměrně mladém věku. Uvedená částka životního minima je zcela irelevantní, neboť neodráží žádné konkrétní výdaje žalovaného. Žalobkyně tedy postupovala zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusila ověřit jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobkyně ke zkoumání reálných výdajů žalovaného nepřistoupila ani po zjištění, že žalovaný je novým klientem, tedy není možné jej na základě předchozí platební morálky jakkoliv ověřit. Navíc, jestliže žalobkyně neuzavírá s fyzickými osobami smlouvy o úvěru„ na místě“, ale nechává je schvalovat a následně adresáty informuje o schválení úvěru, postrádá zcela logiku poskytnutí finanční částky před doručením oznámení o akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru (úvěr poskytnut převod na účet již dne 6. 9. 2019, schválen však byl až 9. 9. 2019). Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalovanému částku 94 000 Kč dne 6. 9. 2019 odeslala na účet, ještě před tím, než dne 9. 9. 2019 došlo k akceptaci návrhu na uzavření smlouvy, počínala si tak zcela lehkomyslně, což také svědčí o nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, resp. o nezájmu žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec ověřovat.
23. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupovala s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřovala údaje uvedené žalovaným o jeho výdajích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn 33 Cdo 2178/2018).
24. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat za použití § 580 o.z. jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu.
25. Úvěrovou smlouvu soud také hodnotí jako neplatnou ve smyslu § 588 o.z., neboť odporuje zájmu na zachování veřejného pořádku. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je celospolečenským (veřejným) zájmem na prevenci předlužování, chrání však také pozici potencionálních věřitelů úvěrovaného spotřebitele před možným předlužením spotřebitele, což ve svém důsledku může vést k insolvenci spotřebitele (se všemi důsledky s tímto spojenými) a následnému omezení možnosti uspokojení pohledávek potencionálních věřitelů. Úvěrovou smlouvu soud tedy rovněž hodnotí jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z. Smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana fakticky slabší smluvní strany. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv coby nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává judikatura ÚS ČR např. Pl. ÚS 1/10, kdy koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českých ústavním pořádkem, konkrétně s principem rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle je korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany, tedy v tomto případě žalovaného jako spotřebitele.
26. Smlouva o úvěru je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a jako takovou ji soud rovněž považuje za absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z., když v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Nelze přehlédnout naprostý nepoměr finanční částky poskytnuté žalobkyní (94 000 Kč) a úplaty, jíž se jí za to mělo dostat (187 524 Kč) během doby pouhého roku a půl, jakož i řadu dalších ujednání, která jsou zcela nevyvážená ve prospěch žalobkyně a naopak v neprospěch žalovaného.
27. Pro úplnost je nutné uvést, že i kdyby soud předmětnou smlouvu o úvěru neshledal neplatnou ze shora uvedených důvodů, musel by nezbytně dospět k závěru o neplatnosti jednotlivých smluvních ujednání týkajících zejména výše úroků, neboť úrok požadovaný žalobkyní ve výši 102,64 % ročně (ve smlouvě 167,74 % ročně) odporuje zákonu, neboť se jedná o úrok lichvářský (k tomu srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2 2007sp. zn. 33 Odo 236/2005).
28. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobkyni vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 94 000 Kč, žalovaný pak na svůj dluh neuhradil vůbec ničeho. Soud proto uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 94 000 Kč.
29. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě byl žalobce vyzván k zaplacení dluhu oznámením o zesplatnění dne 26. 12. 2020. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 28. 12. 2019 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. k tomuto dni, jak žalobkyně rovněž i požadoval v petitu žalobního návrhu.
30. S ohledem na vše výše uvedené proto soud vyhověl návrhu žalobkyně v rozsahu 94 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 94 000 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobkyně zamítl (výrok II.)
31. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 141 565 Kč s příslušenstvím. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 94 000 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou 47 565,57 Kč. Žalobkyně byla proto úspěšná v 66 % předmětu řízení, ve 34 % předmětu řízení úspěšná nebyla. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobkyně vůči jejímu úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu 32 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 079 Kč a dále náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 6 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 6 780 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 6 780 Kč za účast u jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty 21 % v částce 4 460,40 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na zaplacení odměny za vyjádření ze dne 4. 1. 2021. Ačkoliv je toto podání žalobkyně obsáhlé a zcela vyčerpávající, bylo reakcí na výzvu k doplnění skutkových tvrzení, přičemž pokud by tato skutková tvrzení byla dostatečně a úplně obsažena již v žalobě, nemusela by žalobkyně svou žalobu nijak doplňovat. S ohledem na výše uvedené vzniklo žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8 224 Kč, která odpovídá 32 % účelně vynaložených nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně a ve lhůtě povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí. (§ 251 odst. 1 věta první
o. s. ř.).