Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 240/2021-10
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Sobotkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 4.398 Kč úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 6. 2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky ve výši 898 Kč s příslušenstvím zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 893 Kč k rukám zástupce Mgr. jméno jméno, advokáta se sídlem adresa žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 6. 2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky ve výši 898 Kč s příslušenstvím zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 893 Kč k rukám zástupce Mgr. [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa žalobkyně], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>
Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba uzavřela smlouvu o úvěru dne 26. 5. 2016, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 3.500 Kč, který měl být splacen do 25. 6. 2016. Žalovaná však úvěr čerpala, ale nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 1. 1. 2021.
Oba účastníci na základě výzvy soudu projevili souhlas s tím, aby soud rozhodoval bez nařízení jednání.
Soud rozhodl ve věci rozsudkem ve smyslu § 115a o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Při rozhodování ve věci vycházel soud ze smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní upomínky s dokladem o odeslání.
Z těchto důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že dne 26. 5. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl poskytnut žalované úvěr ve výši 3.500 Kč. Žalovaná tuto částku nezaplatila, i když byla opakovaně upomínána. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 1. 1. 2021.
Podle § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 1815 občanského zákoníku , k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřená spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § číslo shora citovaného. Smlouva o úvěru tedy musí být zkoumána s ohledem na ochranu spotřebitele a rozhodovací praxi Ústavního soudu.
Z ujednání ve smlouvě o úvěru je zřejmé, že tato ujednání představují značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Nastavení práv a povinností účastníků smlouvy je natolik nevyvážené, že smlouva jako celek ve smyslu citovaných ustanovení neobstojí. Soud odkazuje na nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 .
Soud proto považuje předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, takže žalobkyně má právo pouze na vrácení poskytnuté částky s příslušenstvím. V ostatních částech soud žalobu zamítnul.
Zákonný úrok z prodlení náleží žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 ve spojení s nařízením vlády ČR č. 351/2013 Sb. , a to od 26. 6. 2016.
O nákladech řízení pak rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 80 % a neúspěšná co do 20 %, takže jí náleží náklady řízení v rozsahu 60 % Tyto náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, 3 úkony právní pomoci po 200 Kč, tedy 600 Kč podle § 14 b) vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění, 3 režijní paušály po 100 Kč, tedy 300 Kč podle téže vyhlášky, DPH ve výši 189 Kč, tedy celkem 1.489 Kč. Z toho 60 % představuje částku ve výši 893 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.