Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 66/2021-51

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 94 471 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni

11 830 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 11 830 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení,

31 470 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 31 470 Kč od 2. 1. 2021 do zaplacení,

vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro

18 680 Kč s 18,98% úrokem ročně z částky 22 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 714,14 Kč (tj. 18,98% úrok ročně z částky 22 000 Kč od 27. 5. 2020 do 15. 1. 2021) a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 10 170 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení,

32 491 Kč s 20,74% úrokem ročně z částky 34 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 274,23 Kč (tj. 20,74% úrok ročně z částky 34 000 Kč od 2. 1. 2021 do 15. 1. 2021) a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 2 530 Kč od 2. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 830 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 11 830 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení, 31 470 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 31 470 Kč od 2. 1. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Soud žalobu zamítá pro 18 680 Kč s 18,98% úrokem ročně z částky 22 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 714,14 Kč (tj. 18,98% úrok ročně z částky 22 000 Kč od 27. 5. 2020 do 15. 1. 2021) a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 10 170 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení, 32 491 Kč s 20,74% úrokem ročně z částky 34 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 274,23 Kč (tj. 20,74% úrok ročně z částky 34 000 Kč od 2. 1. 2021 do 15. 1. 2021) a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 2 530 Kč od 2. 1. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky

30 510 Kč s 18,98% úrokem ročně z částky 22 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 22 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 714,14 Kč (tj. 18,98% úrok ročně z částky 22 000 Kč od 27. 5. 2020 do 15. 1. 2021) a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 430 Kč (tj. 10% úrok z prodlení ročně z částky 22 000 Kč od 27. 5. 2020 do 15. 1. 2021), jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru číslo kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum. Žalovaný uhradil pouze 10 170 Kč.

63 961 Kč s 20,74% úrokem ročně z částky 34 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 34 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 274,23 Kč (jedná se o 20,74% úrok ročně z částky 34 000 Kč od 2. 1. 2021 do 15. 1. 2021) a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 109,08 Kč (tj. 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 34 000 Kč od 2. 1. 2021 do 15. 1. 2021), jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru číslo kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum. Žalovaný uhradil pouze 2 530 Kč.

Dne datum byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni.

2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek , (dále jen „ “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy pojmenované název produktu, smlouva o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO (dle obchodního rejstříku bylo od datum předmětem podnikání této společnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru), dne datum. Dle této smlouvy společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně s úrokem 4 400 Kč, administrativním poplatkem 4 400 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 8 800 Kč, poplatkem z pojištění anonymizována čtyři slova 540 Kč a poplatkem anonymizována tři slova 540 Kč, celkem 40 680 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 678 Kč Smlouva je tvořena čtyřmi stranami (jedná se zjevně o formulářovou smlouvu, kterou úvěrující používal, jak je soudu známo z jeho činnosti, tj. žalob dle obdobných smluv, doplňovány jsou pouze konkrétní parametry úvěru), na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalovaného, částečně první, druhou a třetí stranu, částečně čtvrtou stranu tvoří text smluvních podmínek (10 článků vždy s několika odstavci, psáno menším písmem). Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný při žádosti o poskytnutí uvedené částky uvedl, že marketingovým zdrojem je obchodní zástupce, je svobodný, má partnerku a žije v nájmu, je zaměstnán jako operátor výroby u právnická osoba, s příjmem 41 538 Kč. Měsíční výdaje 6 000 Kč (nájem, inkaso, energie), osobní výdaje 11 000 Kč, spoření a pojištění 1 500 Kč, další výdaje 3 200 Kč, celkem 21 700 Kč. Zápůjčku či úvěr mimo poskytovatele úvěru jméno nemá, ani u tohoto úvěrujícího. Použitelný příjem činí 19 838 Kč. Žalovaný měl doložit bankovní výpis, výplatní pásku a pracovní smlouvu.

4. Ze smlouvy pojmenované název produktu, smlouva o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, dne datum (tedy 2,5 měsíce po uzavření smlouvy dle předchozího odstavce). Dle této smlouvy tato společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 34 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně s úrokem 5 780 Kč, administrativním poplatkem 6 800 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 19 380 Kč, poplatkem anonymizována tři slova 720 Kč, celkem 66 680 Kč, a to v 80 týdenních splátkách ve výši 834 Kč (poslední splátka je ve výši 794 Kč). Smlouva je tvořena čtyřmi stranami (jedná se zjevně o formulářovou smlouvu, kterou úvěrující používal, jak je soudu známo z jeho činnosti, tj. žalob dle obdobných smluv, doplňovány jsou pouze konkrétní parametry úvěru), na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalovaného, část první, část čtvrté, druhou a třetí stranu tvoří text doplňujících ustanovení smlouvy, která mají povahu smluvních podmínek (psáno hustě a menším písmem). Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný při této žádosti (která je vyplněna od předchozí po 2,5 měsících) o poskytnutí uvedené částky uvedl, že je svobodný, má partnerku a žije v nájmu, je zaměstnán jako operátor výroby u právnická osoba, s příjmem 30 141 Kč. Měsíční výdaje 6 000 Kč (nájem, inkaso, energie), osobní výdaje 8 000 Kč, spoření a pojištění 1 500 Kč, 2 500 Kč splátky úvěrů (a to úvěru, který má u příjmení jméno), další výdaje 3 200 Kč, celkem 21 200 Kč. Zápůjčku či úvěr mimo poskytovatele úvěru jméno nemá. Použitelný příjem činí 8 941 Kč. Žalovaný měl doložit bankovní výpis, výplatní pásku a pracovní smlouvu, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV, SIPO a čestné prohlášení přítelkyně.

5. Soud dále zjistil, že žalovaný byl u zdejšího soudu žalován v řízení sp. zn. pro peněžitou pohledávku, která vznikla na základě závazkového vztahu úvěru, sjednaného s nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru, společností právnická osoba, datum, a na kterou nebylo žalovaným ničeho hrazeno (tedy byl v prodlení). Z rejstříku zahájených exekucí soud zjistil, že žalovaný si opakovaně obstarával peněžní prostředky od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, resp. půjček (v terminologii od 1. 1. 2014 zápůjček), například od společnosti právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, přičemž v době sjednání smluv o úvěru se právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba (to je k měsíci označení měsíce číslem a rokem, číslo), bylo proti jeho osobě vedeno exekuční řízení ve prospěch oprávněné (věřitele) právnická osoba a právnická osoba

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela společnost právnická osoba, IČO, a žalobkyně, byly postoupeny pohledávky za žalovaným na žalobkyni (v příloze smlouvy jsou tyto uvedeny), postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání). Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).

7. Závazkový vztah, vzniklý dne datum a datum mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným se řídí , (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí , o spotřebitelském úvěru.

8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ číslo an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

11. Dle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle a 2 , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

16. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávky za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Ve vztahu k oběma žalovaným pohledávkám, tedy jak ze smlouvy o úvěru číslo tak ze smlouvy o úvěru číslo dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu. Soud má za to, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, o poskytnutí úvěru opakovaně a to v rozmezí pouhých cca 2,5 měsíců. Závazek, k jehož úhradě se zavázal v prvním případě v 60. týdenních splátkách, ve druhém případě v 80. týdenních splátkách (tedy po určitou dobu se splátky překrývaly), činil v případě smlouvy ze dne datum částku 40 680 Kč, v případě smlouvy ze dne datum částku 66 680 Kč. Tedy během 2,5 měsíce se žalovaný dostal do takové finanční situace, že potřeboval sehnat peníze v částce 56 000 Kč, když přistoupil k tomu, že bude povinen úvěrujícímu zaplatit 107 360 Kč (to je o 51 360 Kč více). Ačkoliv podle zákaznické karty se výdělkové, resp. příjmové a majetkové poměry žalovaného, jevily jako dostatečně vysoké (v průměrné, či nadprůměrné výši), pouhá skutečnost vysokého příjmu nestaví na jisto, že se jedná o solventní osobu (to odvisí od míry zadlužení a měsíčních výdajů ve vztahu k příjmům). právní předchůdce žalobkyně zjevně vycházela pouze z toho, co jí úvěrovaný sdělil, a nelustrovala jej v evidenci exekucí či v systémech nebankovních společností, které evidují úvěrované v prodlení (protože zde by měla pozitivní zjištění). Navíc se jednalo o opakovaný úvěr poskytnutý od tohoto úvěrujícího ve velmi krátké době a i to vzbuzuje pochybnost o majetkové situaci žalovaného. Jak je uvedeno shora, žalovaný již v té době měl několikatisícové závazky u jiných poskytovatelů nebankovních úvěrů či zápůjček, navíc byl v exekuci. V této věci se nepochybně v obou případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské úvěry ve smyslu an. o. z., o komerčně nazývané„ rychlé“ úvěry poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Dle bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci právních předpisů a dotčených smluv, jakým způsobem její právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost s tvrzením žalovaného uvedeného měsíčního příjmu a způsobu bydlení, či dalších závazků, v zákaznické kartě. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v  , je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). Soud posoudil údaje uvedené v zákaznických kartách, které sdělil a svým podpisem stvrdil žalovaný, v souvislostech poskytnutých úvěrů, a v souvislostech zjištění soudu (jednalo se o osobu v exekuci) a dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl oba spotřebitelské úvěry, když v tomto případě bylo pochybné, že žalovaný je dostatečně solventní. Z hlediska způsobu plnění dosavadních dluhů tak bylo v okamžiku podpisu uvedených smluv zjevné, že žalovaný je ve finanční tísni. S ohledem na způsob vyplnění údajů v zákaznických kartách soud pochybuje o tom, že bylo cílem úvěrujícího zjistit skutečnou úvěruschopnost žalovaného. Pokud není žalobkyně schopna doložit kopie dokladů, ze kterých byly skutečnosti tvrzené úvěrujícím dokládány, je pochybné, nakolik byly skutečně doloženy a co z nich mohlo být zjištěno. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru číslo číslo z důvodu, že právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalovanému oba úvěry i přes nedostatečná zjištění k situaci žalovaného, vztahujících se k úvěruschopnosti žalovaného. Tak zásadním a nejjednodušším způsobem je lustrace, zda není úvěrující v exekuci a zda není po splatnosti u jiného nebankovního poskytovatele úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích. Porušením , však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednaných smluv, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení v sazbě 10 % ročně u první smlouvy, a v sazbě 8,25 % u druhé smlouvy o úvěru. V případě smlouvy o úvěru číslo byla žalovanému poskytnuta částka 22 000 Kč, žalovaný uhradil 10 170 Kč (do 15. 1. 2021), tuto částku soud započet oproti 22 000 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 11 830 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 11 830 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této smlouvy v rozsahu 18 680 Kč s 18,98% úrokem ročně z částky 22 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 714,14 Kč (tj. 18,98% úrok ročně z částky 22 000 Kč od 27. 5. 2020 do 15. 1. 2021) a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 10 170 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení (tato formulace v sobě zahrnuje žalobkyní požadované kapitalizované úroky, a je plně vyčerpán rozsah žalované částky). V případě smlouvy o úvěru číslo byla žalovanému poskytnuta částka 34 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil 2 530 Kč (do 15. 1. 2021), tuto částku soud započet oproti 34 000 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 31 470 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 31 470 Kč od 2. 1. 2021 do zaplacení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této druhé smlouvy v rozsahu 32 491 Kč s 20,74% úrokem ročně z částky 34 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 274,23 Kč (tj. 20,74% úrok ročně z částky 34 000 Kč od 2. 1. 2021 do 15. 1. 2021) a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 2 530 Kč od 2. 1. 2021 do zaplacení (tato formulace v sobě zahrnuje žalobkyní požadované kapitalizované úroky, a je plně vyčerpán rozsah žalované částky).

17. Dle první věta , o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 42 %, v rozsahu 58 % úspěšná nebyla. Žalovanému by pak příslušela náhrada nákladů řízení v 16 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.

18. Lhůta k placení byla stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.