Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 119/2020-79
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
doručovací adresa: adresa žalovaného
o zaplacení 43 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni
částku 14 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 600 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení a částku ve výši 592 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 592 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení
částky 12 986 Kč a částky 15 322 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do 6. 5. 2020 a z částky 5 400 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení,
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 870 Kč,
kapitalizovaného úroku ve výši 5 020,73 Kč,
úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 315 Kč od 30. 11. 2019 do 6. 5. 2020 a z částky 9 723 Kč od 7. 5. 2019 do zaplacení,
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 295,68 Kč,
kapitalizovaného úroku ve výši 3 663, 28 Kč,
úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 315 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 600 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení a částku ve výši 592 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 592 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 12 986 Kč a částky 15 322 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do 6. 5. 2020 a z částky 5 400 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 870 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 020,73 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 315 Kč od 30. 11. 2019 do 6. 5. 2020 a z částky 9 723 Kč od 7. 5. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 295,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 663, 28 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 315 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 42 500 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 3. 10. 2017, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 800 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Dále žalovaný zvolil doplňkovou službu životní pojištění ve výši 522 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 609 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka byla stanovena na 13. 11. 2018. Uhradil pouze částku 5 400 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 20 000 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 2 722,37 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 785,63Kč, dlužný poplatek za životní pojištění ve výši 441 Kč, kapitalizované úroky ve výši 5 020,73 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000Kč od 14. 11. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 870Kč (z dlužné jistiny od 21. 11. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty od splatnosti poslední sjednané splátky do 29. 11. 2019), zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 28. 4. 2017, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 380 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč. Dále žalovaný zvolil doplňkovou službu životní pojištění ve výši 406 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 517 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka byla stanovena na 8. 6. 2018. Uhradil pouze částku 16 408 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 10 315Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 079,16 Kč, dlužný poplatek za životní pojištění ve výši 183,84 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 663,28 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 315 Kč od 9. 6. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 295,68 Kč (z dlužné jistiny od 16. 16. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty od splatnosti poslední sjednané splátky do 29. 11. 2019), zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.
3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti.
4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, potvrdil, že byl zaměstnán u pana příjmení, kde je stále zaměstnán. Pokud jede o splátky ve výši přes 500Kč tyto předával paní příjmení, která úhradu zapisovala, později splátky předával mladšímu muži, který postupoval stejně. Úvěr ve výši 17 000Kč má za splacený, úvěr ve výši 20 000 Kč si nevybavil, je přesvědčen, že takový úvěr nesjednal. Ohledně důkazu, a to smlouvy číslo potvrdil, že podpis nacházející se na uvedené smlouvě, je jeho podpisem.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno číslo dne 28. 4. 2017 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 29 986 Kč, která zahrnuje částku 17 000 Kč, úrok ve výši 2 380 Kč, poplatek 3 400 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč a pojištění ve výši 406 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 58 týdenních splátkách po 517Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako fixní po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Z karty zákazníka podepsané žalovaným dne 28. 4. 2017 soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z výplatních pásek, kdy žalovaný potvrdil pracovní poměr, příjem ve výši 15 403 Kč a výdaje na bydlení (nájem/inkaso, energie) ve výši 3 000 Kč, osobní výdaje ve výši 4 200Kč, splátky úvěru/zápůjček (včetně hypoték 2 050) celkem výdaje ve výši 9 250 Kč, z toho použitelný měsíční příjem ve výši 6 153 Kč (rozdíl příjmy-výdaje). Žalovaný potvrdil, že má společnou domácnost s partnerkou, nájemní bydlení, zápůjčku u právnická osoba při měsíční splátce 2 050 Kč.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno číslo dne 3. 10. 2017 zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 35 322 Kč, která zahrnuje částku 20 000 Kč, úrok ve výši 2 800 Kč, poplatek 4 000 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a pojištění ve výši 522 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 58 týdenních splátkách po 609Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako fixní po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Z karty zákazníka podepsané žalovaným dne 3. 10. 2017 soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, dokladu SIPO, kdy žalovaný potvrdil pracovní poměr, příjem ve výši 17 800 Kč a výdaje na bydlení (nájem/inkaso, energie) ve výši 3 500 Kč, osobní výdaje ve výši 4 300Kč, splátky úvěru/zápůjček (včetně hypoték 2 326) celkem výdaje ve výši 10 126 Kč, z toho použitelný měsíční příjem ve výši 7 674 Kč (rozdíl příjmy-výdaje). Žalovaný potvrdil, že má nájemní bydlení. Při jednání k provedenému důkazu, potvrdil, že podpis nacházející se na smlouvě číslo je jeho podpisem.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, podacích lístků vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky žalobkyni a oznámil postoupení pohledávek žalovanému.
8. Z Evidence splátek týkající se smlouvy číslo předloženého žalovaným byly zjištěny zápisy o úhradě 24 splátek od data 4. 5. do 18. 12. v celkové výši 16 408Kč.
9. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o.z. “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce
10. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku 10 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu se souhrnným poplatkem, platbou za životní pojištění v celkové výši 17 690 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.
11. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalovaného ohledně jeho výdajů. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
12. Žalobkyně se v žalobě při posouzení úvěruschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že právní předchůdce majetkovou situaci žalovaného prověřil na základě informací získaných od žalovaného. Pokud jde o poskytnutou částku 17 000 Kč, vycházel z pracovní smlouvy, výplatních pásek, jiné doklady dle karty zákazníka zejména o výdajích žalovaného nebyly předloženy. V případě týdenních splátek ve výši 517 Kč představuje měsíční platba (za dobu čtyř týdnů) výdaj z domácího rozpočtu 2 068Kč. Při poskytnutí částky ve výši 20 000 Kč bylo vycházeno z výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, dokladu SIPO. U žádné z uvedených smluv nebyly předloženy doklady prokazující dřívější zápůjčku. V zákaznické kartě je uvedená částka ve výši 15 000 Kč (zápůjčka/úvěr), měsíční celková splátka 2 050 Kč, z těchto zápisů nelze posoudit výši dříve poskytnuté zápůjčky, zda k úhradě zbývá uvedená částka 15 000 Kč případně částka nižší. Při poskytnutí částky 20 000Kč v kartě zákazníka nebyl zapsán údaj o dřívější zápůjčce, přesto do měsíčních výdajů byla zahrnuta částka 2 326Kč na splátky úvěru. V době uzavření smlouvy ze dne 3. 10. 2017 měl žalovaný hradit splátky z dříve uzavřené smlouvy dne 28. 4. 2017. V případě týdenních splátek ve výši 609 Kč představuje měsíční platba (za dobu čtyř týdnů) výdaj z domácího rozpočtu 2 436 Kč, v kartě zákazníka informace o této dřívější smlouvě o úvěru není uvedena ani k tomu nebyly předloženy doklady. Prověření úvěruschopnosti dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalovaného ohledně jeho výdajů, dřívějších zápůjček/úvěrů. Žalobkyně nepředložila soudu doklady, zaznamenané v kartách zákazníka. Deklarované výdaje v kartě zákazníka spojené s bydlením neodpovídají normativním nákladům na bydlení určeným pro rok 2017 na základě zákona o státní sociální podpoře a nařízení vlády č. 449/2016 Sb. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěry splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
13. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvách uvedené finanční hotovosti čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. k předložení předmětných listin, z nichž při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil 16 408 Kč a byla mu poskytnuta částka 17 000Kč (smlouva číslo), soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 592Kč. Pokud jde o smlouvu číslo žalovaný zaplatil 5 400Kč Kč a byla mu poskytnuta částka 20 000Kč), soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 14 600Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou
ze dne 30. 4. 2020 podané k přepravě dne 1. 5. 2020. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaný dostal dne 7. 5. 2020. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. V řízení byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
15. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.