Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 154/2021-55

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 2 168,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 000 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba ohledně částky 1 168,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,50 % ročně z částky 2 168,20 Kč od 16. 5. 2018 do 2. 7. 2021 a z částky 1 168,20 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 000 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbývající části se žaloba ohledně částky 1 168,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,50 % ročně z částky 2 168,20 Kč od 16. 5. 2018 do 2. 7. 2021 a z částky 1 168,20 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 11. 2020 doručenou nadepsanému soudu dne 25. 11. 2010 domáhala po žalované zaplacení předmětné částky s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení z titulu dluhu z neuhrazeného úvěru.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení , (dále jen „ “), soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem.

Z listinných důkazů a tvrzení žalobkyně soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci ( ).

Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba se žalovanou uzavřel dne datum smlouvu o úvěru, na základě níž poskytnul žalované peněžitou částku ve výší 1 000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit do 15. 5. 2018 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 168,20 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalovaná svůj dluh řádně a včas nehradila. Žalovaná ani po předžalobní výzvě ze dne 29. 10. 2019 ničeho neuhradila.

Podle , , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

Podle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle , poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle věta první , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná.

Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná. Závazek žalobkyně a žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované peněžitou částku v celkové výši 1.000 Kč.

Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy o úvěru vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti žalobkyně, jako věřitelky, postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou , o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytnul žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že její předchůdce splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení svá tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované nijak nerozvedla, ani soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru žalovaného prokázala.

Lze tedy shrnout, že právní předchůdce žalobkyně, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžité prostředky ve výši 1.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. ).

Žalobkyně v žalobě nijak nerozvedla svá tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované a současně výslovně uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje přiznání části jistiny jako bezdůvodného obohacení. Je proto zřejmé, že žalobkyně si byla již před podáním žaloby vědoma nedostatku svých skutkových tvrzení a předložených důkazů, přičemž žádnými dalšími rozhodnými skutečnostmi a důkazy, kterými by prověření úvěruschopnosti prokázala ani nedisponovala, neboť by je v opačném případě do žaloby uvedla a nepožadovala alternativní přiznání části žalovaného nároku z titulu bezdůvodného obohacení.

S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši

1.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Podle žalobních tvrzení žalovaná nezaplatila žalobkyni na požadované částce 1 000 Kč ničeho, jiný závěr se nepodává ani z výsledků provedeného dokazování. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovanou k zaplacení částky 1.000 Kč, coby plnění, které žalovaná od předchůdce žalobkyně převzala, ale dosud neposkytla zpět. Jelikož žalovaná prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla jí povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je, s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, 3. 7. 2021, tedy následující den doručení žaloby žalované (§ , 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. ). Ve zbytku žalobkyní požadovaného nároku a úroku z prodlení proto soud žalobu zamítnul.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , za situace, kdy byla žalobkyně v řízení převážně neúspěšná (žalobkyni přiznána částka 1 000 Kč, co do částky 1 168,2 Kč byla žaloba zamítnuta). Žalobkyně by proto měla povinnost nahradit žalované poměrnou část nákladů řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Uložené platební povinnosti je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.