Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
12 C 48/2021-21
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 7 679 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 7 679 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 379 Kč za dobu od 22. 3. 2020 do zaplacení.
II. Co do úroku z prodlení z částky 300 Kč za dobu od 22. 3. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 7 679 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 379 Kč za dobu od 22. 3. 2020 do zaplacení. II. Co do úroku z prodlení z částky 300 Kč za dobu od 22. 3. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 30. 3. 2021 se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 7 679 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná byla v rozhodné době vlastníkem (provozovatelem) osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru od číslo cm3 do číslo cm3, registrační značka, VIN kód, přičemž ve vztahu k tomuto automobilu nebylo v době od 27. 6. 2019 do 30. 11. 2019, kdy byl evidován v registru silničních vozidel, sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem (tzv. povinné ručení). Žalobkyně tudíž na žalované požaduje částku 7 379 Kč (tj. zákonný příspěvek za dobu 157 dnů, po kterou byl automobil provozován bez povinného ručení, vypočtený z denní sazby pro automobily s objemem válců od číslo cm3 do číslo cm3 ve výši 47 Kč) a částku 300 Kč (poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva). K zaplacení příspěvku i poplatku žalobkyně žalovanou vyzvala dopisem ze dne 5. 2. 2020, přičemž splatnost dle data jeho doručení žalované nastala dne 21. 3. 2020. Žalovaná však svou povinnost dosud ani zčásti nesplnila, vzdor tomu, že byla k zaplacení dluhu znovu (opakovaně) vyzvána žalobkyní a posléze (předžalobní výzvou) i jejím zástupcem. Vedle uvedených dlužných částek uplatila žalobkyně vůči žalované rovněž zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné částky (tj. 7 679 Kč) od 22. 3. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv ji k tomu soud vyzval.
3. Soud účastnice vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě. Žalovaná se v určené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládal, že s tím i ona souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) /.
4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.
5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru:
6. Žalovaná byla v rozhodné době, tj. od 27. 6. 2019 do 30. 11. 2019 (157 dnů), vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců od 1350 cm3 do 1850 cm3, VIN kód, registrační značka, a ve vztahu k tomuto automobilu – ačkoliv byl evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný – nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla (tzv. povinné ručení) podle zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ ZPOPV“). Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP z 5. 2. 2020 žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku za rozhodnou dobu, vypočteného z denní sazby pro osobní automobily se shora uvedeným objemem válců ve výši 47 Kč, tedy částky 7 379 Kč (157 dnů x 47 Kč), a to do 30 dnů od doručení výzvy. Poté žalobkyně výzvu k úhradě dlužné částky opakovala dopisem ze dne 21. 5. 2020, v němž požadovala rovněž částku 300 Kč z titulu náhrady nákladů na uplatnění pohledávky, a k zaplacení žalovanou nakonec vyzval i zástupce žalobkyně dopisem ze dne 2. 2. 2021 s upozorněním, že v opačném případě přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu. Žalovaná přesto žalobkyni dluh ani zčásti neuhradila. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná v rozhodné době byla vlastníkem a provozovatelem předmětného automobilu; naopak, žalobní tvrzení jsou zcela v souladu s listinnými důkazy.
7. Po právní stránce soud žalobkyní uplatněný nárok posoudil jako právo (nárok) na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 , 3 a 5 ZPOPV a § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. , kterou se provádí ZPOPV, ve znění pozdějších předpisů, za dobu, po kterou byl automobil v rozporu s § 1 odst. 2 ZPOPV provozován, aniž by ve vztahu k němu bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva v paušální výši 300 Kč žalobkyně požadovala v souladu s § 4 odst. 4 ZPOPV a § 2a prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb. Co se týče úroku z prodlení, ten žalobkyně – pokud jde o příspěvek – uplatnila v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tj. ke dni 22. 3. 2020 (den po marném uplynutí žalobkyní určené 30 denní lhůty k zaplacení příspěvku).
8. Z výše vyložených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 679 Kč a úrok z prodlení v zákonné sazbě 10 % ročně z částky 7 379 Kč za dobu od 22. 3. 2020 do zaplacení.
9. Oproti tomu soud žalobu zamítl co do úroku z prodlení z částky 300 Kč. Náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva dle § 4 odst. 4 ZPOPV je specifické příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 OZ , pročež z ní není možné přiznat úrok z prodlení, který je rovněž příslušenstvím pohledávky.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná jen v poměrně nepatrné části předmětu řízení, proto jí soud přiznal vůči žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Protože ke dni 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. , soud výši náhrady odměny advokáta určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť neexistuje jiný právní předpis, dle něhož by mohla být určena (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ). Celkem soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč /za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , počítáno ze základu 600 Kč
11. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud zohlednil i typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněného nároku.
12. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. o. s. ř. advokátem, neboť tento náklad nelze považoval za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně je natolik personálně i technicky vybavena, aby sama, tzn. bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. o. s. ř. , tj. aby dlužníka sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně a přitom bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva. To ostatně sama žalobkyně skutečně učinila a opakovaná výzva sepsaná advokátem byla zbytečná.
13. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
14. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinná dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).