Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
10 C 140/2021-12
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 6.857 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 2.857 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 4.000 Kč od 23. 9. 2016 do 14. 6. 2021 zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 348 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soud v Karlových Varech doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 2.857 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 4.000 Kč od 23. 9. 2016 do 14. 6. 2021 zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 348 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soud v Karlových Varech doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení 6.857 s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 9. 2016 číslo Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši 4.000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve lhůtě do 22. 9. 2016 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 857 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty v souvislosti s prodlením žalované ve výši 0,1% denně z částky 4.000 Kč od 23. 9. 2016 do 4. 2. 2018 ve výši 2.000 Kč.
2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.
3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů.
4. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila, provedl soud k důkazu pouze listin y předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listin y předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:
A) Smlouvou o úvěru ze dne 1. 9. 2016 číslo má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru. Žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši 4.000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve lhůtě do 22. 9. 2016 společně s poplatkem ve výši 857 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Vyplacení částky 4.000 Kč bylo zřejmé z transakční historie účtu.
B) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalované o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.
C) Žalovaná ničeho neuhradila.
5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne 1. 9. 2016, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník “) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku .
6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
12. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
13. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši 4.000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit ve lhůtě, a to včetně poplatku. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, žalovaná ničeho neuhradila.
14. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvní pokutě a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku ) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
15. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).
16. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
17. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 2. 903 %, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku . Soud přihlédl též k tomu, že ujednání o úvěru (4.000 Kč) byla obsaženo na 15 stranách textu, a tedy bylo pro spotřebitele nepřehledné a špatně srozumitelné.
18. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku . Protože žalovaná ničeho neuhradila, ale byla jí poskytnuta částka ve výši 4.000 Kč podle neplatné smlouvy, je povinna toto poskytnuté plnění vrátit. Soud proto žalobě co do jistiny dluhu v celém rozsahu vyhověl. Soud vycházel z prodlení žalované na základě výzvy věřitele dle § 1958 o.z., a tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. ).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 348 Kč, přičemž tato částka představuje 16,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,33 % a úspěchu žalované v rozsahu 41,67 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6.857 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
20. Jelikož soud ve věci nevydal žalobkyní navrhovaný elektronický platební rozkaz, uložil soud žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1. odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků (zaplaceno bylo dosud 400 Kč, soudní poplatek činí 1.000 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.