Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
19 C 21/2021-57
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlínou Juráškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o 176 810,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 137 929,90 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 137 929,90 Kč od 22. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 38 580,61 Kč spolu s 9,75 % úrokem z prodlení z této částky od 22. 3. 2019 do zaplacení, dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 174,56 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 7 220,07 Kč a dále co do úroku 10,5 % ročně z částky 176 510,51 Kč od 22. 3. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 137 929,90 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 137 929,90 Kč od 22. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 38 580,61 Kč spolu s 9,75 % úrokem z prodlení z této částky od 22. 3. 2019 do zaplacení, dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 174,56 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 7 220,07 Kč a dále co do úroku 10,5 % ročně z částky 176 510,51 Kč od 22. 3. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 30. 11. 2020 se domáhala žalobkyně po žalovaném úhrady částky 176 810,51 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 174,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 220,07 Kč, s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 176 810,51 Kč od 22. 3. 2019 do zaplacení a s 10,50 % úrokem ročně z částky 176 510,51 Kč od 22. 3. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba (dříve pod názvem právnická osoba) a žalovaným byla dne 6. 11. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na základě něhož banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet. Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázovým převodem na běžný účet a žalovaný se zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 10,50 % p.a. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků. Banka využila svého práva a dopisem ze dne 21. 3. 2019 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 21. 3. 2019. V souladu s ujednáním ve smlouvě dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku ve výši 184 205,14 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit a ode dne následujícího, tj. od 22. 3. 2019 žalobkyně tedy požaduje zaplacení úroků z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla ze strany banky postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 s účinností ke dni 18. 5. 2020; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 200 105,44 Kč. Za období od postoupení pohledávky do dne sepisu žaloby nebylo na pohledávku ničeho uhrazeno. Předžalobní výzvou odeslanou dne 9. 11. 2020 byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky.
2. Podáním ze dne 7. 4. 2021 žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení a poukazovala na tu skutečnost, že žalovaný prostřednictvím svého internetového bankovnictví žádal dne 31. 10. 2016 banku o úvěr ve výši 200 000 Kč. Žádost o úvěr banka hodnotila individuálně, a to v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. V tomto případě banka vycházela z příjmu žalovaného ve výši 12 000 Kč, který žalovanému přicházel na běžný účet vedený u banky, a který žalovaný deklaroval v žádosti o úvěr. Žalovaný zároveň uvedl v žádosti o úvěr celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 36 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči ní měl žalovaný v době žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3 005,66 Kč a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný neměl v době žádosti o úvěr žádné závazky. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného banka jeho žádosti vyhověla a schválila úvěr ve výši 200 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 2 698,70 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání soudu dne 28. 4. 2021 se žalovaný nedostavil; předvolán byl řádně a včas. Jelikož žalovaný nepožádal včas a z důležitého důvodu odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Na základě provedených důkazů, a to z výpisu z obchodního rejstříku, listin y označené Smlouva o úvěru - Expres půjčka, výpisů z úvěrového účtu, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 3. 2019, poštovního podacího archu ze dne 21. 3. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 s přílohou – seznamem postoupených pohledávek, potvrzení o úplatě ze dne 18. 5. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 5. 2020, předžalobní upomínky ze dne 6. 11. 2020, podacího lístku ze dne 9. 11. 2020, platební historie, zprávy právnická osoba ze dne 2. 3. 2021, Základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru, platební historie, bylo zjištěno, že mezi právnická osoba a žalovaným byla dne 6. 11. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč jako spotřebitelský splátkový úvěr. Žalovaný se zavázal částku splatit po 2 698,70 Kč měsíčně počínaje dnem 15. 12. 2016 s poslední splátkou ve výši 4 179,13 Kč a s roční úrokovou sazbou 10,5% p.a. Dne 6. 11. 2016 byla na účet žalovaného u právnická osoba poukázána částka 200 000 Kč; zprávou ze dne 2. 3. 2021 banka potvrdila, že účet byl k uvedenému datu účtem, k němuž práva a povinnosti svědčila žalovanému. Žalovaný v rozmezí od 15. 12. 2016 do 15. 10. 2018 uhradil 23 měsíčních splátek po 2 698,70 Kč. Výzvou ze dne 21. 3. 2019 prohlásila banka úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k plnění; téhož dne byla listovní zásilka podaná k poštovní přepravě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 sjednanou mezi společností právnická osoba a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z předmětné smlouvy. Předžalobní výzvou ze dne 6. 11. 2020 byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužné částky; dne 9. 11. 2020 byla výzva podána k poštovní přepravě. Z dalších žalobkyní předložených listin soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.
5. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
6. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Podle ust. § 2993 věta prvá o. z. plní-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
8. Soud po provedeném dokazování a ve smyslu citovaných zákonných ustanovení žalobě, byť nikoli v plném rozsahu, vyhověl. V řízení vzal soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel právnická osoba jako společnost podnikající v oblasti finančních služeb poskytla žalovanému částku ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit formou sjednaných splátek. Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány žádné konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; pouhý deklaratorní projev žalovaného o příjmech (jak uváděla žalobkyně) i s případným nahlédnutím do registrů rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče věřitele tak, jak zákon vyžaduje. Ne nepodstatnou okolností je i skutečnost, že žalovanému jako žadateli o úvěr v nikoli malém rozsahu bylo v době žádosti o úvěr (31. 10. 2016) 18 let. Žalobkyně tvrdila, že banka provedla v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho individuální hodnocení a navíc z interních zdrojů zjistila, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr závazky k bance s celkovou výší měsíčních splátek 3 005,60 Kč. Za této situace soud provedl i jiný nežli navržený důkaz, a to spisem Okresního soudu v Karviné sp. zn. spisová značka, tedy důkaz, jenž vyplynul přímo z obsahu spisu, z tvrzení žalobkyně (§120 odst. 2 občanského soudního řádu , dále jen o. s. ř. o. s. ř. ). Lustrací v informačním systému soudu totiž bylo zjištěno jiné vedené řízení mezi týmiž účastníky, konkrétně bylo zjištěno, že dnem 30. 11. 2020 byla podána žaloba o zaplacení částky 116 718,28 Kč. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně – shodný poskytovatel úvěru právnická osoba poskytla žalovanému dne 1. 3. 2016 předchozí úvěr ve výši 150 000 Kč a je nutno zdůraznit, že žalovaný teprve dne 9. 2. 2016 dosáhl zletilosti. V rozmezí 8 měsíců tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěry v celkové výši 350 000 Kč. Byť tedy bylo tvrzeno provedení individuálního hodnocení osoby žalovaného bankou, nelze vyvodit závěr o obezřetném úvěrování. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru, právní předchůdce žalobkyně, s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 200 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, zaplatil pouze částku ve výši 62 070,10 Kč (23 splátek po 2 698,70 Kč), nesplaceno tedy zůstává 137 929,90 Kč, ve zbytku není žalobní požadavek žalobkyně po právu. Úrok z prodlení (§§ 1968 , 1970 o. z.) byl přiznán v návaznosti na doručování upomínky (oznámení o prohlášení úvěru za splatný) z března roku 2019 jakožto jednostranného určení času plnění věřitelem (§ 1958 o. z.), ke kteréžto byl doložen doklad o odeslání, zatímco k předchozím upomínkám (ze dne 26. 11. 2018, 22. 12. 2018, 28. 1. 2019 a 10. 3. 2019) nebylo doloženo jejich odeslání, tím méně doručení žalovanému. Žalobkyně je v dané věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovaným na ni byla řádně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, a to v souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku . Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. byla žalovanému uložena povinnost dlužnou částku i s příslušenstvím (ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ) zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. v návaznosti na poměrný úspěch účastníků ve sporu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 odst. 1 věta prvá o. s. ř. o. s. ř. ) nebo exekuční návrh.