Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 52/2021-63

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci

žalobce: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa,

právně zastoupené advokátkou JUDr. jméno příjmení,

se sídlem adresa,

proti

žalované: osobní údaje žalované

trvale bytem adresa žalované,

v řízení o zaplacení 42 572 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 11 640 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 18.12.2019 až do zaplacení, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 30 932 Kč, úroku ve výši 75,95 % ročně z částky 24 120,72 Kč od 18.12.2019 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 19 929 Kč za dobu od 18.12.2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 11 640 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 18.12.2019 až do zaplacení, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se ohledně zaplacení 30 932 Kč, úroku ve výši 75,95 % ročně z částky 24 120,72 Kč od 18.12.2019 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 19 929 Kč za dobu od 18.12.2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované povinnost uhradit 47 572 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 569 Kč od 18.12.2019 až do zaplacení a spolu se smluvním úrokem ve výši 75,95 % ročně z částky 24 120,72 Kč od 18.12.2019 do zaplacení avšak maximálně do doby, kdy tento dosáhne 96 192 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovanou jako klientem dne 14.1.2019 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytl žalované 25 000 Kč, když předtím po důkladném zkoumání prověřil její schopnost úvěr splácet. Učinil tak na základě podkladů získaných od žalované a šetřením v registrech příjmení a NRKI a dále v insolvenčním rejstříku a v evidenci dokladů totožnosti. Na základě tohoto šetření bylo shledáno, že úvěr je možno žalované poskytnout. Žalovaná se zavázala částku vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 108,84 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 1 670 Kč. Jelikož žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas (uhradila na splátkách celkem 13 360 Kč), došlo v souladu s uzavřenou smlouvou ke dni 16.12.2019 k zesplatnění dluhu jako celku. K tomuto dni činila dlužná jistina 28 672,59 Kč a dlužné úroky 4 551,87 Kč, které dle smluvních ujednání přirostly s ohledem na výše uvedené k jistině. Dále žalobce rovněž požaduje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a to ze zmíněné částky ponížené o splátky žalované v době od 16.12.2019 do data vyhotovení žaloby. Mezi stranami byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkou delším než 30 dnů, takto žalobkyně nárokuje 1 497 Kč (smluvní pokuta byla sjednána ve výši 499 Kč za každé prodlení) a dále 1 400 Kč jako sjednané paušální náklady vzniklé žalobci kvůli prodlení žalované.

2. Při jednání soudu dne 20.7.2021 žalovaná uvedla, že půjčku původně splácela, ale pak jí zemřel přítel, který jí se splácením pomáhal a nadále již splácet nemohla. K výzvě soudu žalovaná uvedla, že jejím příjmem je invalidní důchod, dluh by byla schopna splácet po 1 000 Kč měsíčně. Žalobce byl následně poučen soudem dle , odst. 3 , (dále jen„ “), že v zájmu svého úspěchu ve věci je třeba nad rámec uvedený v žalobě podrobněji tvrdit, jakým způsobem se zabýval schopností žalované splácet předmětný úvěr při jeho sjednávání a nad rámec příloh žaloby také v tomto směru doplnit dokazování.

3. V podání ze dne 17.8.2021 žalobce obsáhle doplnil k výzvě soudu následující. Žalobce zevrubně zopakoval tvrzení žalobní ohledně provedených šetření v registrech, z dokladů o příjmech žalované pak vyplynulo, že její čistý měsíční příjem činil 10 385 Kč a celkové měsíční náklady pak 4 610 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaná musela být schopna dostát sjednaným splátkám ve výši 1 670 Kč měsíčně. Dané skutečnosti žalobce zjistil z formuláře hodnocení klienta. Pokud žalovaná neuvedla žádné další výdaje, žalobce neměl důvod se domnívat, že těmito je životní minimum stanovení zákonem na 3 410 Kč, a které je zákonem definováno jako částka k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, tedy částkou postačující k obživě a nikoli k přežití (tedy na rozdíl od existenčního minima). Další výdaje tedy byla povinna uvést žalovaná, pokud tyto zkreslila, porušila , dle nějž nesmí těžit ze svého nepoctivého činu, přičemž takové jednání by mohlo mít i trestněprávní rovinu. Žalovaná také v prohlášení klientů mj. podepsala, že všechny jí uváděné informace jsou pravdivé. Žalobce nemá objektivní možnost si informace o výdajích sdělených klientem ověřit. Je tedy zřejmé, že žalobce dostál své povinnosti vyplývající ze zákona, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru nelze vykládat extenzivně. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel přirozeně z toho, že dlužník měl v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by ta bylo ztíženo či ohroženo. Žalovaná je osobou svéprávnou, byla seznámena s podmínkami, za nichž se úvěr poskytuje, věděla (vědět mohla a měla), kolik činí měsíční splátka, kolik jich bude a kolik se zavazuje žalobci vrátit celkem. Nelze klást k tíži žalobce případné lehkomyslné chování žalované. Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. ze dne 26. 2. 2019, kde tento uzavřel, že„ soudy měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Respektive, zda je reálné splacení dluhu“, což bylo v tomto případě nepochybně prokázáno. Pokud pak žalovaná uváděla, že na bydlí s rodiči a vynaloží na bydlení 1 200 Kč, je třeba z takové částky s odkazem na výše uvedené vycházet. Je pak otázkou, kam až by tedy zkoumání ze strany poskytovatele mělo v takovém případě zajít. Má mít k dispozici i prohlášení spolubydlících či nájemní smlouvy, pokud by pak věřil prohlášení spolubydlících, proč jej vůbec požadovat, když již samotný klient by měl uvést pravdivé informace. Věřitel má velmi omezené možnosti ověřit údaje o výdajích poskytnuté žadatelem a kromě zjevně nepřiměřených údajů (náklad 100 Kč včetně služeb apod.) mu nezbývá než věřit sděleným údajům. Věřitel nemá sám reálné prostředky, jak logicky zdůvodněné nižší výdaje, uvedené žadatelem, ověřit. Nemůže prověřovat výdaje klienta natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta a byla zde tak 100% jistota, že finanční údaje jím uvedené budou vždy přesně odpovídat. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí také shledal, že nelze po poskytovatelích úvěrů požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž míru přiměřenou s tím, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr (klient - žalovaná) při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti.

4. Při jednání soudu dne 27.8.2021 i přes poučení soudu dle ve smyslu nutnosti doplnit v ohledu úvěruschopnosti další důkazy nad rámec uvedený v doplnění žaloby shora, žalobce uvedl, že jinými důkazy, než které již doložil, v otázce zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, nedisponuje. Po vyhlášení rozsudku ve věci bylo administrativou soudu sděleno elektronickou cestou, že žalovaná se telefonicky omluvila z jednání s tím, že jí ujel autobus a žádá odročení jednání.

5. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 15.1.2019 vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany žalobce, a to ve výši 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit, jak je shora uvedeno. Z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta podepsaných žalovanou stejného dne vyplynulo, že tímto žalovaná obdržela zde uvedené informace o poskytovaném úvěru, a že veškeré údaje uvedené z její strany ve smlouvě jsou pravdivé.

6. Z dokladu z elektronického bankovnictví žalobce bylo zjištěno, že na bankovní účet uvedený žalovanou v úvěrové smlouvě bylo v den jejího uzavření odesláno 25 000 Kč.

7. Z y označené jako hodnocení klienta vyplynulo, že tato byla v den uzavření smlouvy podepsána oběma stranami sporu. Byly zde zaznamenány údaje o poměrech žalované s tím, že její čistý měsíční příjem činí 10 385 Kč z důchodu, životní minimum činí 3 410 Kč a výdaje na bydlení 1 200 Kč. V dalších kolonkách bylo uvedeno 0 Kč (spoření, půjčky, ostatní – doprava, kurzy, záliby apod.). Dále je zde uvedeno, že žalovaná je svobodná, má základní vzdělání a žije u rodičů. Z výpisu z registru příjmení vyplynulo, že žalovaná touto evidencí neprochází. Z tabulky hodnocení klienta NKRI vyplynulo, že žalovaná nebyla zařazena do žádné kategorie, neboť je v registru příliš nová.

8. Dále žalobce doložil oboustrannou kopii občanského průkazu žalované, z níž je zřejmé, že touto žalobce disponuje.

9. Dále žalobce doložil fragment výpisu z bankovního účtu jméno celé jméno žalované, z nějž nejsou seznatelné žádné další informace a prohlášení jméno celé jméno žalované a žalované o využití bankovního účtu této osoby pro účely předmětného úvěru.

10. Z potvrzení obec správy sociálního zabezpečení ze dne 11.12.2018 vyplynulo, že žalovaná pobírá invalidní důchod třetího stupně ve výši 10 385 Kč měsíčně.

11. Z oznámení ze dne 16.1.2019 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalované, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě shora. Dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalované dne 17.1.2019.

12. Z výzev k zaplacení ze dnů 12.11.2019, 13.12.2019 a 12.8.2019 vyplynulo, že tyto adresoval žalobce žalované v souvislosti s upomínám s platebními povinnostmi z předmětné úvěrové smlouvy s výstrahou zesplatnění úvěru jako celku.

13. Z oznámení ze dne 16.12.2019 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalované, že s ohledem na její prodlení s plněním povinností z předmětné úvěrové smlouvy tuto zesplatňuje a požaduje okamžité zaplacení celého dluhu.

14. Z y označené jako karta klienta ze dne 26.1.2021 vyplynulo, že tuto vyhotovil žalobce ohledně předmětného úvěru, uvedl zde kontaktní informace na žalovanou a základní parametry úvěru s tím, že aktuální výše dluhu činí 31 569,59 Kč a dále s tím, že žalovaná uhradila celkem osm splátek po 1 670 Kč.

15. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že tuto adresovala právní zástupkyně žalobce žalované a vyzvala ji k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního archu byla tato výzva žalované před podáním žaloby odeslána.

16. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB vyplynulo, že žalobce je v tomto registru evidován.

17. Z vyjádření znalce příjmení jméno příjmení příjmení příjmení ze dne 25.10.2018 vyplynulo, že toto činil k objednávce žalobce ohledně vztahu mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou. Znalec uzavřel, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena efektivní či nominální úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.

18. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 25 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila před podáním žaloby žalobci 13 360 Kč. Žalobce se při uzavírání předmětné smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v ě označené jako hodnocení klienta, provedl šetření v registru příjmení a provedl hodnocení v registru NKRI. Žalobce doručil, resp. odeslal žalované shora uvedené y, oznámení o schválení úvěru a předžalobní výzvu.

19. Dle , (dále jen ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Dle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Dle se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

25. Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Dle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

29. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru (dle ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 25 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

30. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s  . Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání (šetření v registrech a doložení příjmu žalované) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle , tak dle ).

31. Dle doloženého dokladu o příjmu žalovaná v době uzavření smlouvy disponovala poměrně nízkým příjmem ve výši kolem 10 365 Kč měsíčně. Tento příjem sám o sobě jistě stačí na úhradu splátek 1 670 Kč měsíčně. Žalobce se však při zkoumání úvěruschopnosti žalované zaměřil pouze na příjmovou část poměrů žalované a zcela rezignoval na shodně důležitou část výdajovou. Žalovaná pouze uvedla, že bydlí u rodičů, což jistě obvykle znamená nižší výdaje na bydlení než bydlení v nájmu nebo vlastním bydlení a ohledem na očekávatelné spolupodílení se na těchto nákladech. Na druhou stranu takový stav nelze vnímat paušálně a univerzálně. Zvláště pak s ohledem na poměrně velmi nízký příjem žalované, který byl jako jediný údaj fakticky doložen, se měl žalobce za dané situace obzvláště soustředit na výdajovou část poměrů žalované, když takto nízký příjem může obvykle také znamenat jeho měsíční vyčerpání již na uspokojení základních životních potřeb a existuje tedy značné riziko, že žalovaná splátky dosahující bezmála pětiny jejích příjmů nebude schopna hradit, k čemuž konečně v daném případě dle žalované také došlo poté, co žalovaná ztratila možnost, aby jí na úhradu splátek přispívala třetí osoba.

32. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, a to zvláště za situace, kdy se údaje sdělené spotřebitelem jeví jako nevěrohodné, stejně jako v tomto případě (nulové výdaje na záliby, dopravu, spoření, pojištění apod.). Odkaz na pak soud nepovažuje za přiléhavý, když daná situace sice svědčí ve prospěch žalované, nicméně až následkem liknavosti žalobce, který jedná jako profesionál. Z řízení navíc jednoznačně nevyplývá, že by údaje sdělené žalovanou nebyly pravdivé, jeví se pouze jako nepravděpodobné a absentuje jejich správné vyhodnocení žalobcem, resp. jejich důslednější ověření a specifikace. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení, když navíc není vůbec známo, za jakých okolností vyplňování formuláře hodnocení klienta probíhalo. Tato polemika však není rozhodná pro posouzení žalobního nároku, resp. platnosti předmětné smlouvy, neboť z doložených důkazů s odkazem na výše uvedené nelze dospět k závěru, že žalobce odpovídajícím způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované, resp. odpovídajícím způsobem zhodnotil informace takto získané.

33. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalované 25 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobci vydat ( , odst. 2 ). Žalovaná v dané souvislosti žalovanému vrátila 13 360 Kč, je tedy povinna vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 11 640 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Jako první výzvu k zaplacení lze dle názoru soudu kvalifikovat již oznámení o schválení úvěru doručené žalované dne 17.1.2019. Pokud pak žalobce požadoval úroky z prodlení až od data uvedeného shora, je zřejmé, že k tomuto datu již žalovaná neplnila řádně a včas a je tedy s úhradou v prodlení a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši ( , ), tedy dle nařízení vlády č. č. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 11 640 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.

34. Pro úplnost soud dodává, že žádosti žalované o odročení posledního jednání soudu nemohlo být vyhověno, když žalovaná nepožádala o odročení včas, ale až po vyhlášení rozsudku, čímž došlo k ukončení řízení a není již možno vyhlášený rozsudek revidovat či zrušit, tak může v zásadě učinit pouze odvolací soud v rámci odvolacího řízení.

35. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila.

36. O splátkách soud rozhodl dle , když zohlednil, že žalovaná je invalidní důchodce s poměrně nízkým příjmem, přičemž splátky požadované žalovanou znamenají splacení dluhu v délce jednoho roku, což s ohledem na povahu a výši dluhu jakož i povahu žalobce jakožto podnikající právnické osoby, soud považuje za přijatelné. Pro ochranu žalobce jako oprávněného pak soud vyslovil podmínku ztráty výhody splátek, jež znamená, že pokud se žalovaná opozdí se splácením svého dluhu byť s jedinou splátkou, stane se tím splatnou celá zbývající nesplacená částka najednou.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.