Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 142/2020-65
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců JUDr. Věry Oravcové, Ph.D. a Mgr. Ivana Šindlera ve věci
žalobkyně:
; innogy právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti;
žalovanému:
; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 17 350,35 Kč s příslušenstvím
o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadené, tj. ve výroku pod bodem II, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve výroku pod bodem III se napadený rozsudek mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 5 930,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce advokáta údaje o zástupci.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 3 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce advokáta údaje o zístupci.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadené, tj. ve výroku pod bodem II, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve výroku pod bodem III se napadený rozsudek mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 5 930,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce advokáta [údaje o zástupci]. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 3 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce advokáta [údaje o zístupci].
1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 8 393,01 Kč s příslušenstvím jako cenu dodané elektřiny (výrok I), žalobu do částky 7 600 Kč zamítl (výrok II) a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 636,20 Kč (výrok III). Nepřiznání nároku na zaplacení smluvní pokuty v částce 7 600 Kč, tj. 400 Kč za každý kalendářní měsíc od datum do datum odůvodnil tím, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným je vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem. Práva a povinnosti stran musí být srozumitelně a určitě vymezena. Je nepřípustné, aby docházelo k nerovnováze povinností v neprospěch spotřebitele. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny byla uzavřena v podobě formulářového typu smlouvy dne datum. Vymezení práv a povinností je na prvé straně smlouvy v podobě spíš obchodních podmínek, není zde zřejmá souvislost se smluvními stranami. Práva a povinnost zde vymezená přitom mají zásadní dopad na žalovaného, který při porušení svých smluvních povinností naplní ustanovení o smluvní pokutě za předčasné ukončení smlouvy, v případě, pokud žalobkyně k tomuto výkonu svého práva přistoupí. V této části je vymezení práv a povinností sepsáno malým písmem, působí spíše jako podoba všeobecných obchodních podmínek podřazených ke smlouvě. Soud vyhodnotil podobu i obsah úpravy smluvní pokuty za ujednání, které působí zmatečně, nesrozumitelně a podle obsahu zakládá nevyváženost povinností v neprospěch žalovaného. Soud tak nahlížel na toto ujednání jako na absolutně neplatné podle § 580, § 588 o. z.
2. Proti výroku II rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně, která nesouhlasila s argumentací soudu prvého stupně. Považovala za nesprávný názor, že je nepřípustné, aby docházelo k nerovnováze povinností v neprospěch žalovaného coby spotřebitele, neboť tento závěr neplyne z právních předpisů. Zakázaná ujednání obsažená ve spotřebitelských smlouvách stanovují ustanovení § 1813 a § 1814 o. z. Z ustanovení § 1813 o. z. však plyne několik požadavků na smluvní ujednání, které musí být naplněny současně, aby takové ujednání bylo zakázané. Je vždy nutno zjišťovat zda jde o smluvní ujednání, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Žalobkyně poukázala na kompenzační funkci smluvní pokuty, která jí kompenzuje škodu způsobenou nedodržením podmínek smlouvy ze strany žalovaného. Nelze odhlédnout od specifické povahy právních vztahů týkajících se dodávky elektřiny vyplývající nejen z jejích fyzikálních vlastností, ale rovněž z jejího specifického nezadatelného významu pro společnost. Rovněž nelze opomenout povinnosti, které pro žalobkyni jako obchodníka s elektřinou z právní úpravy vyplývají, a specifické vztahy mezi výrobci elektřiny, provozovateli distribuční soustavy a obchodníky s elektřinou, které mají mimo jiné za následek nutnost zachovávat v distribuční soustavě dostatečné, ale také limitované napětí a nutí tak obchodníky s elektřinou zajišťovat potřebné množství elektřiny a distribuční kapacity dlouho předem, než je dodána zákazníkům. Smlouvy se zákazníky uzavírané na dobu určitou tuto nutnost obchodníkům s elektřinou ulehčují, proto jsou také spojeny s nižšími cenami dodané elektřiny. Pokud však není smlouva na dobu určitou ze strany zákazníka dodržena, vzniká tím obchodníkovi s elektřinou škoda, neboť již předem zajistil pro takového zákazníka potřebné množství elektřiny a distribuční kapacity, která zůstane nevyužita. I při nulovém odběru zůstává povinnost zákazníkovi hradit tzv. stálé měsíční platby, a to za rezervovanou kapacitu, jak je stanovuje i příslušné Cenové rozhodnutí název instituce. Z uvedených důvodů nemůže být nerovnováha práv a povinností v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Ujednání o smluvní pokutě je ve prospěch žalovaného kompenzováno ujednáním o nižší než standardní ceně elektřiny, a tato ujednání mají mezi sebou přímou spojitost. Proto sjednaná smluvní pokuta nezakládá nerovnováhu stran v neprospěch spotřebitele, neboť je vyvážena garancí zvýhodněné ceny po určitou dobu. Při posuzování významu a rozporu s požadavkem přiměřenosti případné nerovnováhy práv a povinností je třeba zohlednit, že smluvní pokuta plní funkci paušalizované náhrady škody, jež žalobci jako obchodníkovi s elektřinou vzniká, pokud zákazník poruší své povinnosti z uzavřené smlouvy a v důsledku toho dojde k ukončení dodávky. Obdobná smluvní pokuta, jež by zajišťovala povinnosti žalobkyně, by neplnila funkci kompenzační, neboť by sotva z části nahradila škodu, jež by porušením povinností žalobkyně žalovanému vznikla. Nelze pominout, že bylo ujednáno, že smluvní pokuta zahrnuje náhradu škody. Rovněž funkce smluvní pokuty spočívající v utvrzení povinností žalobkyně jako obchodníka s elektřinou by nebyla dána, neboť povinnosti žalobkyně plynou nejen z uzavřené smlouvy, ale rovněž z právních předpisů regulující povinnosti obchodníka s elektřinou. Práva a povinnosti smluvních stran je nutno sledovat v celém kontextu smluvního vztahu, nelze posuzovat jedno ze smluvních ujednání zcela izolovaně. Pro posouzení významu případné nerovnováhy práv a povinností poukázala žalobkyně na skutečnost, že smluvní pokuta vyúčtovaná za 19 měsíců činí méně než polovinu ceny elektřiny, kterou žalovaný odebral za necelých 8 měsíců v období období anonymizována dvě slova rok, měsíční výše pokuty činí zhruba šestinu ceny elektřiny v průměru měsíčně žalovaným odebrané. Každé ujednání o smluvní pokutě může být považováno za„ zhoršení“ postavení spotřebitele, proto je vždy nutno zkoumat, do jaké míry je postavení spotřebitele zhoršeno, zda tato nerovnováha dosahuje významné výše a zda je v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Nelze bez dalšího uzavřít, že každé ujednání, jež způsobuje nerovnováhu povinností v neprospěch spotřebitele je zakázané či se příčí dobrým mravům. V daném případě nerovnováha práv a povinností není dána, a pokud by dána byla, nebyla by významná a v rozporu s požadavkem přiměřenosti.
3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání, a aniž musel nařídit jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř., když účastníci s rozhodnutím věci bez jednání souhlasili, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
4. Předně lze konstatovat, že soud prvého stupně z provedených důkazů učinil správné a úplné skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně tvoří spolehlivý základ pro rozhodnutí ve věci samé a mohl z něj vycházet při rozhodování i odvolací soud Odvolací soud proto na skutkový závěr soudu prvého stupně v podrobnostech odkazuje.
5. V posuzované věci přitom bylo zjištěno, že dne datum žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na dobu určitou 30 měsíců od data účinnosti smlouvy dne datum. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala dodávat elektřinu žalovanému do odběrného místa na adrese obec a číslo a žalovaný zaplatit sjednanou cenu s tím, že dodávky elektřiny budou uskutečňovány v souladu s obchodními podmínkami a ceníky, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný prohlásil a svým podpisem na smlouvě potvrdil, že se seznámil se smluvním textem na obou stranách smlouvy. Na první straně smlouvy jsou zakotvena i tzv. ostatní ujednání, v nichž se účastníci smlouvy mimo jiné dohodli na tom, že žalobkyně je oprávněna účtovat zákazníkovi smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklou žalobkyni neodebíráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy. Žalovaný nezaplatil fakturu za odebranou elektřinu na částku 8 393,01 Kč se splatností dne datum a zálohu za červenec rok. Na možnost ukončení dodávky elektřiny byl žalovaný upozorněn upomínkou ze dne datum. Žalobkyně následně dne datum ukončila dodávku elektřiny a vyúčtovala žalovanému dne datum částku 7 600 Kč jako smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy za 19 měsíců po 400 Kč.
6. Ujednání, z nichž žalobkyně dovozuje uplatněný nárok na zaplacení smluvních pokut, posuzoval odvolací soud z pohledu ustanovení § 2048 a násl. o. z., která upravují smluvní pokutu, v kontextu s § 1813 o. zák., které se týká závazku ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, kdy se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
7. Odvolací soud se s právními závěry soudu prvého stupně neztotožnil. Povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu za porušení povinnosti odebírat elektřinu do konce doby trvání smlouvy vyplývá z obsahu smlouvy samotné. Smluvní pokuta, jejíhož zaplacení se žalobkyně v tomto řízení domáhá, byla žalovanému řádně vyúčtována. Nárok žalobkyně na zaplacení této smluvní pokuty nevyplývá ze všeobecných obchodních podmínek, nýbrž přímo ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, která sestává ze dvou stran textu, kdy žalovaný podpisem smlouvy současně prohlásil, že se seznámil se smluvním textem na obou stranách smlouvy. Odvolací soud v projednávané věci neshledal nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele, a to ani vzhledem k výši sankce, kterou nelze považovat za nepřiměřenou. Ujednání stran o smluvní pokutě je nutno považovat za srozumitelné a určité. Současně je nutno konstatovat, že nebyly zjištěny žádné konkrétní okolnosti případu, z nichž by bylo možno dovodit nepřiměřenost ujednání, přičemž takovouto nepřiměřenost nelze dovodit pouze z výše sjednané smluvní pokuty. Ujednání o smluvní pokutě tedy bylo součástí smlouvy, nelze je považovat za nepřiměřené a nejde ani o ujednání neplatné podle § 580 a § 588 o. z., tedy zejména pro rozpor s dobrými mravy či se zákonem. Lze přitom dodat, že závěry prezentované v tomto rozhodnutí vycházejí z již ustálené judikatury odvolacího soudu k problematice smluvních pokut obdobného typu. Názor odvolacího soudu konvenuje rovněž se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019. Z výše uvedených důvodů tedy odvolací soud dospěl k závěru, že ujednání ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny, uzavřené mezi účastníky, o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 400 Kč měsíčně od doby ukončení dodávky plynu do konce sjednané doby trvání smlouvy, bylo platně uzavřeno v souladu s § 2048 o. z., a rozsudek soudu prvého stupně v napadeném výroku II proto podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobě vyhověl.
8. V důsledku změny napadeného rozhodnutí odvolací soud změnil podle § 220 o. s. ř. i související nákladový výrok a v souladu se zásadou úspěchu ve věci přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši v částce 5 930,40 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), určené podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 cit. vyhlášky z tarifní hodnoty 17 350,35 Kč sazbou 1 820 Kč, 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky), 21 % DPH a zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč.
9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 s použitím § 224 odst. 1 o. s. ř. obdobně. Žalobkyně byla rovněž v odvolacím řízení zcela úspěšná, a odvolací soud jí proto přiznal vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši v částce 3 178 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (odvolání), určené podle § 7 bodu 4, § 8 odst. 1 cit. vyhlášky z tarifní hodnoty 7 600 Kč sazbou 1 500 Kč, paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč, 21 % DPH a soudního poplatku ve výši 1 000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné.