Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 112/2021-14
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 5.904 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % denně z částky 4.000 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 508,60 Kč, poplatku za upomínku 50 Kč, částky smluvní pokuty 1.904 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 4.000 Kč od 29. 8. 2020 do 20. 4. 2021.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 357 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % denně z částky 4.000 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 508,60 Kč, poplatku za upomínku 50 Kč, částky smluvní pokuty 1.904 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 4.000 Kč od 29. 8. 2020 do 20. 4. 2021. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 357 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 5.904 Kč (4.000 Kč jistina, 1.904 Kč smluvní pokuta a 50 Kč náklady na upomínání) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 3. 2019 číslo Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytnul žalovanému úvěr ve výši 4.000 Kč, žalovaný měla vrátit úvěr do 21. 4. 2019. Žalovaný úvěr nevrátil, právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.908 Kč a na zaplacení poplatku 50 Kč neuspokojil. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 na žalobkyni.
2. Podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
3. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvou o úvěru ze dne 22. 3. 2019 číslo. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 4.000 Kč na dobu 30 dnů s možností prodloužení až na 360 dnů za poplatek 920 Kč za každých 30 dnů prodloužení (podle Obchodních podmínek, které byly součástí smlouvy, k prodloužení splatnosti docházelo úhradou poplatku a podáním žádosti, ledaže prodloužení poskytovatel neschválí). Součástí smluvních ujednání bylo též sjednání smluvní pokuty 0,1 % denně při prodlení žalované, poplatky za upomínku 1.200 Kč za první upomínku po 45 dnech prodlení, 500 Kč za upomínku po 120 dnech prodlení a 800 Kč za upomínku po 210 dnech prodlení, 50 Kč za každou jinou písemnou upomínku a 300 Kč za uzavření splátkového kalendáře. Dohodou o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020 a 19. 8. 2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky z 8. 9. 2020 s knihou odeslané pošty z 9. 9. 2020 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu.
4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku občanského zákoníku “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1813 občanského zákoníku občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
6. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaná, byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku občanského zákoníku . Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytnul žalovanému částku ve výši 4.000 Kč se splatností do 21. 4. 2019 a možností prodloužení za měsíční úrok 920 Kč (nejdéle na dobu jednoho roku). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a nic neuhradil. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku občanského zákoníku .
11. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Ujednání smlouvy o úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele, aby bylo možné uzavřít, že smlouva o úvěru byla platně sjednána. Úvěr na první období (30 dnů) byl sice bezúročný, ale toto období nebylo možné posuzovat s odhlédnutím od dalších smluvních ujednání a úpravě prodloužení úvěru. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku občanského zákoníku ) Národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady číslo ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku občanského zákoníku , ale i směrnici Rady číslo s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).
13. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na webová adresa). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
14. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí sice 0 %, za prodloužené období již 1 061,60 %, jsou sjednány ve vztahu k výši úvěru (a podmínkám jeho vrácení) nepřiměřené sankce za prodlení a upomínání, úvěruschopnost žalovaného nebyla v rozporu s § 86 odst. 1 , odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. řádně zkoumána, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 , § 580 odst. 1 , § 588 občanského zákoníku občanského zákoníku . V souvislosti s posuzováním platnosti smlouvy nehraje roli, zda žalobkyně uplatňuje veškeré své nároky dle smlouvy (ostatně může další nároky uplatňovat zvláštní žalobou), ale jaké povinnosti (v úhrnu) pro žalovaného ze smlouvy plynou.
15. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku občanského zákoníku . Protože žalovaný ničeho neuhradil, ale byla mu poskytnuta shora uvedená částka podle neplatné smlouvy, je povinen toto poskytnuté plnění vrátit. Soud proto žalobě co do jistiny dluhu v celém rozsahu vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku občanského zákoníku . V souladu se závěrem o neplatnosti smlouvy se dluh žalovaného stal splatným až na základě výzvy věřitele dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku občanského zákoníku ; žalovanému byla výzva k úhradě prokazatelně doručena (odeslána) až v souvislosti s předžalobní výzvou. Žalovaného tak stíhá povinnost k úhradě úroku z prodlení v návaznosti na uvedenou výzvu. Požadavek žalobkyně na úrok z prodlení podle splatnosti smluvní není po právu.
16. Soud posoudil náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že převážně úspěšná žalobkyně má právo na úhradu 24 % nákladů řízení (byla úspěšná v 62 % předmětu sporu). Náhrada nákladů řízení činí částku 357 Kč, tj. 24 % z nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 954 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.