Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
10 C 31/2021-49
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zatloukalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 5 475 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 975 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 975 Kč od 12. 9. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 12. 9. 2019 do 22. 10. 2020, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 975 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 975 Kč od 12. 9. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 12. 9. 2019 do 22. 10. 2020, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 975 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 3 975 Kč od 12. 9 2019 do zaplacení, dále částky 1 500 Kč a další částky 1 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků dne 12. 8. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které byly žalovanému zaslány dne 12. 8. 2019 na účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 682 Kč Částky jistiny a poplatku byly splatné dne 11. 9. 2019. Žalovaný neuhradil ničeho. Částka 1 500 Kč představuje účelně vynaložené náklady za písemné výzvy odeslané dne 18. 9. 2019, 25. 9. 2019 a 2. 10. 2019. Částka 1 500 Kč představuje smluvní pokutu sjednanou dle smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, a to za dobu od 12. 9. 2019 do 25. 1. 2021. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala o úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobkyně ani žalovaný se nedostavili k jednání soudu, čímž se zbavili práva být poučeni ve smyslu ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “).
3. Jelikož proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání, je jeho odůvodnění koncipováno jako zjednodušené ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
4. Žalobkyně a žalovaný sjednali prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne 12. 8. 2019 dohodu označenou jako„ Smlouva o zápůjčce“, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčka ve výši 3 000 Kč převodem na bankovní účet č. bankovní účet a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 682 Kč nejpozději dne 11. 9. 2019. Ve smlouvě strany dále sjednaly, že věřitel je oprávněn požadovat po spotřebiteli náklady ve výši po 500 Kč za písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Dále strany sjednaly pro případ prodlení klienta s plněním jeho závazků dle smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Totožnost žalovaného byla zjištěna z kopie občanského průkazu. Částku 3 000 Kč žalovaná dne 12. 8. 2019 převedla na účet uvedený ve smlouvě č. bankovní účet. Žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr vycházela z výpisu z účtu žalovaného za červenec roku 2019, kdy počáteční zůstatek na účtu činil mínus 5 125,54 Kč, konečný zůstatek mínus 5 083,58 Kč, k účtu byl sjednán kontokorent s limitem 5 000 Kč, žalovanému byl v tomto měsíci účtován sankční úrok ve výši mínus 0,89 Kč. Žalobkyně dále měla k dispozici výplatní pásky žalovaného, z nich vyplývalo, a to za červenec 2019 čistý příjem žalovaného 17 309 Kč, ze mzdy byly provedeny srážky ve výši 465 Kč, za duben 2019 čistý příjem 14 376 Kč, srážky ze mzdy 520 Kč, za duben 2015 čistý příjem 17 613 Kč, srážky ze mzdy 550 Kč. Žalobkyně dne 18. 9. 2019, 25. 9. 2019 a 2. 10. 2019 vyhotovila upomínky k úhradě. Výzvou ze dne 14. 10. 2020, doručenou žalovanému dne 22. 10. 2020 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku
z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
11. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
12. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splatit vycházela pouze z předloženého výpisu z účtu za červenec 2019 a výplatnic za duben, květen a červenec 2019. Pokud jde o výdaje a závazky žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by si tyto jakkoliv ověřovala. Žalovaná vycházela pouze z údajů uvedených žalobcem o tom, že jeho měsíční výdaje činí částku 12 000 Kč. Z výpisu z účtu přitom vyplývalo, že na účet žalovaného sice přišla mzda, avšak počáteční i konečný měsíční zůstatek po provedení všech plateb byl záporný. K účtu byl navíc sjednán kontokorent a žalovanému byl účtován sankční úrok za prodlení s jeho splacením. Z výplatnic pak vyplývalo, že žalovanému byly prováděny srážky ze mzdy. Pokud se za této situace žalobkyně spokojila s tvrzeními žalovaného o jeho výdajích a disponibilním zůstatku, aniž by si tato tvrzení jakkoliv ověřila, nedostála dle soudu své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle ustanovení § 87 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému dne 12. 8. 2019 poskytla částku 3 000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje v souladu s ustanovením § 1958 o. z., den následující po dni, kdy byla žalovanému doručena předžalobní výzva, tj. den 22. 10. 2020, když doručení jiných předložených výzev a upomínek nebylo v řízení prokázáno. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto usnesení uvedeno. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jako obecnou třídenní. Ve zbylé části soud žalobu výrokem II. zamítl.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobkyně i žalovaný měli stejnou míru úspěchu ve sporu (při kapitalizaci zákonného úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí).
14. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. a). Soudní poplatek činí 1 000 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 400 Kč, doplatit proto zbývá 600 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.