Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 226/2020-52

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zatloukalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o: 19 750 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 200 Kč od 2. 1. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 550 Kč od 13. 7. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 200 Kč od 13. 7. 2019 do 1. 1. 2021.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 200 Kč od 2. 1. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 550 Kč od 13. 7. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 200 Kč od 13. 7. 2019 do 1. 1. 2021. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 750 Kč od 13. 7. 2019 do zaplacení ve výši 10 % a náhrady nákladů řízení. V žalobě tvrdila, že žalovaná se žalobkyní uzavřely dne 18. 5. 2018 smlouvu o úvěru ve výši 26 555 Kč (skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 11 550 Kč), podle které měla splácet týdně 443 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná ovšem splácela nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovanou ve výši 6 800 Kč vydělila týdenní splátkou 443 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni 7. 9. 2018 a datum prodlení ke dni 13. 7 2019. Zaplacená částka 6 800 Kč se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56. 497 % a v poměru 43. 503% na souhrnný poplatek – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Žalovaná částka 19 750 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny 11 158 Kč (z každé splátky na jistinu započteno v poměru 56. 497 %) a z nesplacené části souhrnného poplatku 8 592 Kč (z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43. 503 % - souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostního inkasa splátek - týdenní výběr splátek v místě bydliště klienta) – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. K okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně tvrdila, že provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu RČ dálkovým systémem společnosti Credit Check, s.r.o., kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu platební historie klienta u jejich společnosti, vyhodnocením aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta, a to na základě sofistikovaných vědomostí z“ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti, kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení výzvou ze dne 5. 2. 2020.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Žalobkyně ani žalovaná se nedostavily k jednání soudu, čímž se zbavily práva být poučeny ve smyslu ustanovení

Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo že dne 18. 5. 2018 žalovaná a žalobkyně podepsaly smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, úvěr byl poskytnut jako hotovostní bezúčelový. Doba trvání úvěru 60 týdnů. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 66 % p. a., úrok tedy ve výši 5 250 Kč. Dále byl sjednán poplatek za zpracování a doručení úvěru 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 300 Kč. Celková částka, kterou je třeba zaplatit, byla sjednána ve výši 26 550 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit uvedenou částku v 60 týdenních splátkách po 442,50 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 25. 5 2018. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že od žalobkyně v hotovosti převzala jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč. V části smlouvy nazvané Prohlášení Klienta je uvedeno, že klient prohlašuje, že veškeré informace, údaje a podklady, které společnosti poskytl, jsou úplné, pravdivé a správné a že nezamlčel žádné skutečnosti podstatné pro uzavření smlouvy.

4. Z evidenční karty klienta podepsané dne 18. 5. 2018 žalobkyní a žalovanou, že žalovaná v této uvedla počet osob žijících v domácnosti 4, počet vyživovaných osob v domácnosti 3, typ bydlení nájemník, rozvedená, majitel vozu ne, majitel nemovitosti ne, že měla někdy úvěr u společnosti, v údajích o zaměstnání uvedla v domácnosti a jiné – MD, zdroj příjmu státní podpora 7 600 Kč, jiný příjem 7 000 Kč, další čistý měsíční příjem domácnosti 3 600 Kč, celkem měsíční příjmy domácnosti 18 200 Kč, z výdajů nájem/inkaso 6 000 Kč, energie 1 500 Kč, jiné 3 500 Kč, výdaje celkem 11 000 Kč, disponibilní zůstatek 7 200 Kč. Jako ověřené dokumenty jsou v kartě zaškrtnuty 3x výpis z bankovního účtu, výměr podpory, nájemní smlouva.

5. Z interního výpisu žalobkyně – informací o smlouvě číslo že byla zaplacena částka 6 800 Kč.

6. Z nedatované y nazvané předžalobní výzva, že touto žalobkyně sdělovala žalované, že ke dni 5. 2. 2020 dluží po splatnosti 19 750 Kč, které jsou splatné dne 12. 7. 2019, dále že účtují poplatek za upomínku 300 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je v prodlení a že z dlužné částky narůstá úrok z prodlení, které by neúčtovali za předpokladu uhrazení jistiny v náhradní lhůtě splatnosti do 5 dnů od doručení upomínky. V opačném případě se budou domáhat svých nároků soudní cestou.

7. Z poštovního podacího archu, že dne 5. 2. 2020 byla předána k poštovní přepravě zásilka určená pro žalovanou pod podacím číslem RR 2590017057F. Ze sledování poštovních zásilek online, že zásilka s podacím číslem RR anonymizováno není v evidenci.

8. Z kalkulačky výpočtu RPSN, že při zadaných parametrech úvěru 15 000 Kč, s 60 týdenními splátkami po 443 Kč, s datem uzavření smlouvy 18. 5. 2018, datem první splátky 25. 5. 2018, činí roční procentní sazba nákladů 198,08656 %.

Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

9. Žalovaná a žalobkyně dne 18. 5. 2018 podepsaly u označenou jako„ smlouva o úvěru“ a žalobkyně téhož dne vyplatila žalované v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit kromě částky 15 000 Kč úrok 5 250 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 300 Kč. Celková výše, kterou se žalovaná zavázala zaplatit, činila 26 550 Kč. Úvěr byl poskytnut jako hotovostní bezúčelový. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 66 % ročně. Žalovaná se zavázala zaplatit uvedenou částku v 60 týdenních splátkách po 442,50 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 25. 5. 2018. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované na základě informací sdělených žalovanou, že počet vyživovaných osob v domácnosti jsou 3, že její příjem tvoří státní podpora 7 600 Kč, jiný příjem 7 000 Kč a další čistý příjem 3 600 Kč, v poznámce je uvedeno, že se jedná o alimenty, že výdaje činí nájem/inkaso 6 000 Kč, energie 1 500 Kč, jiné 3 500 Kč, výdaje celkem 11 000 Kč. Dle zákaznické karty měly být ověřeno 3x výpis z bankovního účtu, výměr podpory, nájemní smlouva. Tyto dokumenty nebyly žalobkyní soudu předloženy. Žalovaná na svůj dluh uhradila 6 800 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky poprvé dne 31. 12. 2020, kdy byla žalované doručena žaloba.

10. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně měla k dispozici dokumenty, o nichž žalobkyně tvrdila, že z nich vycházela při ověřování úvěruschopnosti, a že byly soudu předloženy, a že žalované byla doručena předžalobní výzva.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

18. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby

z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu),

a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech

a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

21. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splatit pracovala s údaji sdělenými žalovanou, a to konkrétně, že má příjem z dávek státní sociální podpory (dávky mateřské) 7 600 Kč a další příjmy ve výši 7 000 Kč a 3 600 Kč označené jako„ alimenty“, celkem příjmy 18 200 Kč. Dále žalovaná uvedla, že má výdaje na nájem a inkaso 6 000 Kč, energie 1 500 Kč a jiné 3 500 Kč, celkem výdaje 11 000 Kč. Ačkoliv tedy do příjmů žalované byly zahrnuty příjmy ostatních členů domácnosti (například výživné), u výdajů byly počítány pouze osobní výdaje samotné žalované, aniž by zahrnovaly výdaje ostatních členů domácnosti, zejména vyživovaných osob. Je tedy zřejmé, že údaje ohledně majetkové situace žalované byly do evidenční karty záměrně zkreslovány tak, aby se její finanční situace jevila lepší, nežli fakticky byla. V řízení pak nebylo prokázáno, že by žalobkyně měla k dispozici y osvědčující příjmy a výdaje žalované. Obzvlášť v situaci, kdy byla žalovaná v době sjednání úvěru odkázána na dávky státní sociální podpory a dávky výživného, měla žalobkyně pečlivě zkoumat a prověřovat její schopnost úvěr splatit. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení , 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované dne 26. 11. 2018 vyplatila v hotovosti částku 15 000 Kč a že žalovaná zaplatila částku 6 800 Kč. Žalovaná pak sama v řízení nenamítala další žádné vzájemné plnění, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky 8 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ( o. z.), ve výši vyplývající z , a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje v souladu s ustanovením o. z., den následující po dni, kdy byla žalované doručena žaloba, neboť doručení předžalobní výzvy nebylo žalované prokázáno a domněnku dojití dle ustanovení o. z., je možno aplikovat pouze na zásilky prokazatelně doručené. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

22. Lhůtu k plnění soud určil výroku I. tohoto rozsudku podle ustanovení věta před středníkem jako obecnou třídenní, když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady řízení, z důvodu její procesní pasivity, nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.