Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 19/2021-87
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zatloukalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 3 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 24. 8. 2014 do 29. 3. 2021.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 475 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 24. 8. 2014 do 29. 3. 2021. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 475 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 24. 8. 2014 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela dne 24. 7. 2014 se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 3 000 Kč, a to v hotovosti dne 24. 7. 2014 při uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky dne 23. 8. 2014. Doposud tuto částku nevrátil. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2017. Žalobkyně jako právní nástupce původního věřitele nedisponuje informacemi a důkazy k tomu, jak byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobou se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny a zákonného úroku z prodlení, tedy nikoli částek, na které by vznikl nárok platným uzavřením smlouvy o úvěru/zápůjčce. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění, datovanou dne 19. 5. 2020.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobkyně ani žalovaný se k jednání soudu nedostavili, čímž se zbavili možnosti být poučeni podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. Jelikož proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání, je jeho odůvodnění koncipováno jako zjednodušené ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.
4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 24. 7. 2014 žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, sepsali listinu označenou jako smlouvu o zápůjčce, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 3 000 Kč a tuto povinnost splnila, když částku 3 000 Kč téhož dne žalovanému vyplatila v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě se naopak žalovaný zavázal zaplatit částku 3 000 Kč a poplatky ve výši 990 Kč, celkem částku 3 990 Kč, a to do 23. 8. 2014. Pohledávka za žalovaným byla dne 27. 12. 2017 postoupena na žalobkyni. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, a že žalovanému byla doručena předžalobní výzva či jiná výzva k plnění před podáním žaloby.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele
s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. S odkazem na výše citovaná zákonná ustanovení byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdkyně žalobkyně učinila, když neoznačila ani nepředložila žádný důkaz, který by tato tvrzení prokazoval. Naopak žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že takovým důkazem nedisponuje. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostála dle soudu své povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat podle ustanovení § 580 a § 588 o. z. za absolutně neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 24. 7. 2014 vyplatila v hotovosti částku 3 000 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje v souladu s ustanovením § 1958 o. z. den následující po dni, kdy byla žalovanému doručena žaloba, tj. den 29. 3. 2021, když nebylo prokázáno doručení předchozích výzev k plnění předložených žalobkyní. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. a II. tohoto rozsudku uvedeno.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 31,87 % dle úspěchu ve věci (s vyčíslením úroku ke dni vyhlášení rozsudku dle § 154 odst. 1 o. s. ř.) Náklady ve výši 475 Kč (před snížením v částce 1 489 Kč) sestávají z poměrné části zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 2 000 Kč, sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí
a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného, údaje o smlouvě a dlužném období) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč Částku 475 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.
12. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní, když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.