Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
107 C 97/2021-51
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Coufalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 30 520,55 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 350 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 29. 10. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 2 170,55 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 325,36 Kč, úrokem ve výši 28,22 % ročně z částky 28 350 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 979,59 Kč od 29. 10. 2020 do 19. 3. 2021 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 170,55 Kč od 29. 10. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 496 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 350 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 29. 10. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 2 170,55 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 325,36 Kč, úrokem ve výši 28,22 % ročně z částky 28 350 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 979,59 Kč od 29. 10. 2020 do 19. 3. 2021 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 170,55 Kč od 29. 10. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 496 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 30 520,55 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené dne 29. 4. 2020 s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v měsíčních splátkách ve výši 5,5 % úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky a poplatky. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované důsledným zjišťováním jejího kreditního skóre, posouzením její příjmové a výdajové stránky s využitím statistického modelu a následně kontrolou v externích registrech. Žalovaná celkem čerpala částku 30 000 Kč a uhradila částku 1 650 Kč. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, proto žalobkyně dlužnou částku zesplatnila ke dni 14. 10. 2020. Žalovaná následně na svůj dluh neuhradila ničeho, nereagovala ani na předžalobní výzvu k plnění. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 28 350 Kč, poplatků za pojištění ve výši 440,55 Kč (3x 146,85 Kč), nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč (100 Kč za výzvu formou obyčejného psaní a 130 Kč za doporučené psaní) a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Příslušenství představuje úrok sjednaný ve výši 28,22 % ročně z dlužné jistiny, který kapitalizovala ke dni sepsání žaloby, tj. za dobu od 15. 10. 2020 do 19. 3. 2021, ve výši 6 325,36 Kč, a dále za dobu od 20. 3. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, který kapitalizovala ke dni sepsání žaloby, tj. za dobu od 29. 10. 2020 do 19. 3. 2021, ve výši 979,59 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně za dobu od 20. 3. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání nařízenému na den 11. 8. 2021 se nedostavila. Žalobkyně svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že dne 29. 4. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva číslo dle které žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou 28,22 % a žalovaná se zavázala celkem vrátit částku 34 586 Kč ve splátkách po 1 650 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaná uvedla, že je svobodná, žije u rodičů a je na mateřské dovolené s příjmem 10 500 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti činí 13 000 Kč.
4. Z výpisu příjmení soud zjistil, že žalovaná ke dni 29. 6. 2021 nemá žádný závazek po splatnosti.
5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná dne 29. 4. 2020 čerpala úvěr ve výši 30 000 Kč prostřednictvím úvěrové karty. Dne 20. 5. 2020 zaplatila částku 1 650 Kč a celkem dluží částku 37 825,50 Kč.
6. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 14. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 34 439,99 Kč ze smlouvy o úvěru číslo do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle podacího archu byla výzva žalované odeslána dne 14. 10. 2020.
7. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dopisem ze dne 17. 12. 2020 žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě dluhu. Dle poštovního podacího lístku byla předžalobní výzva zaslána žalované dne 18. 12. 2020.
8. Z dalších žalobkyní doložených listin soud nic podstatného ve věci nezjistil.
9. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaná čerpala dne 29. 4. 2020 prostřednictvím úvěrové karty poskytnuté žalobkyní částku 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit navýšenou o 4 586 Kč ve splátkách po 1 650 Kč. Žalovaná nehradila dluh řádně a včas, zaplatila pouze částku 1 650 Kč, proto žalobkyně dluh zesplatnila ke dni 14. 10. 2020. Schopnost žalované splácet úvěr žalobkyně ověřila z tvrzení žalované uvedených ve smlouvě.
10. Mezi účastníky řízení byla ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s poplatky vrátit formou sjednaných splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla žalobkyně povinna postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
11. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Ze smlouvy vyplývá, že jediným příjmem žalované je peněžitá pomoc v mateřství ve výši 10 500 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 13 000 Kč, přičemž tento příjem není blíže specifikován. Soudu nebyly předloženy listin y prokazující zejména tvrzené příjmy, ať už žalované nebo dalších osob v domácnosti, a také výdaje žalované, přičemž žalobkyně ani netvrdila, že výdaje žalované řádně posoudila. Na tomto místě je nezbytné poukázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , odst. 26, v němž Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
12. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena o potřebě dalšího dokazování ve vztahu k tomu, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vynaložila skutečně odbornou péči tak, jak zákon předpokládá. Takové poučení se však ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. dostane pouze účastníku přítomnému u jednání.
13. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je shora uvedená smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ust. § 2993 o. z., podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila částku 1 650 Kč a žalobkyní jí byla poskytnuta částka 30 000 Kč, soud ji zavázal k úhradě částky ve výši 28 350 Kč (30 000 - 1 650). Splatnost uvedené částky nastala dne 28. 10. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy ke splacení ze dne 14. 10. 2020, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to do 28. 10. 2020 a od 29. 10. 2020, tedy ode dne následujícího, je v prodlení a vznikla jí v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky mají oporu v absolutně neplatném právním jednání.
14. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zavázal soud žalovanou, aby zaplatila žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalované výzvu k plnění, náhradu nákladů řízení v rozsahu 44 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 28 % uplatněného nároku (zamítnutí žaloby o 11 792,53 Kč) a úspěšná v rozsahu 72 % (vyhovění žaloby v částce 30 182,65 Kč). Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 3 400 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 222 Kč, odměny za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) po 500 Kč, tj. 1 500 Kč, a to za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis formulářové žaloby, paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 a. t., tj. 300 Kč a náhrady 21% DPH ve výši 378 Kč. Žalovaná byla proto zavázána k úhradě částky 1 496 Kč k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) do tří dnů od právní moci rozsudku. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.