Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 58/2021-84

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul jméno příjmení, titul.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 19.972 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 5.506 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z uvedené částky od 7. 4. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení

a) 14.466 Kč,

b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.095,28 Kč,

c) kapitalizovaného úroku ve výši 3.806,19 Kč,

d) zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 11.094,62 Kč od 21. 1. 2020 do 6. 4. 2021 a z částky 5.588,62 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení,

e) ročního úroku ve výši 29 % jdoucího z částky 11.094,62 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 5.506 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z uvedené částky od 7. 4. 2021 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení a) 14.466 Kč, b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.095,28 Kč, c) kapitalizovaného úroku ve výši 3.806,19 Kč, d) zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 11.094,62 Kč od 21. 1. 2020 do 6. 4. 2021 a z částky 5.588,62 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení, e) ročního úroku ve výši 29 % jdoucího z částky 11.094,62 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 11. 2020 se žalobce po žalované domáhal zaplacení jednak 8.614 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 475,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.775,23 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 4.854,05 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně jdoucího z částky 4.854,05 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, jednak 11.358 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 619,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.030,96 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 6.240,57 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně jdoucího z částky 6.240,57 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. V žalobě tvrdil, že se jedná o nesplacenou část dvou úvěrů poskytnutých na základě smluv uzavřených dne 29. 8. 2017 a 18. 10. 2017 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba Předchůdce žalobce poskytl žalované na základě těchto smluv dva úvěry po 8.000 Kč a žalovaná se každou z obou smluv zavázala vrátit kromě jistiny také úrok ve výši 1.431 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2.436 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 3.366 Kč, vždy v 60 týdenních splátkách po 254 Kč. Úvěr měly být splaceny do 23. 10. 2018 a do 12. 12. 2018, avšak žalovaná zaplatila na prvně uvedený úvěr pouze 6.619 Kč a na druhý 3.875 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

3. Soud nároky posuzoval veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v obdobné věci téhož žalobce projednávané pod sp. zn. Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. -80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.

4. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Jak ale uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí,„ judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (založené na č. l. 34-35 soudního spisu) soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, poskytl žalované dne 29. 8. 2017 v hotovosti zápůjčku v částce 8.000 Kč. Ve smlouvě byly dojednány poplatky za poskytnutí zápůjčky v celkové výši 7.233 Kč. Další, obsahově totožnou (i co do částek) smlouvu, uzavřel předchůdce žalobce s žalovanou dne 18. 10. 2017 (viz č. l. 38-39). Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, předložil žalovaný zákaznickou kartu, v níž je uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu, je svobodná, důvodem zápůjčky byly neočekávané výdaje, má dvě nezaopatřené děti, nepracuje (je v domácnosti), má jediný zdroj příjmů v čisté výši 15.553 Kč ze sociálních dávek. V kartě jsou uvedeny jako výdaje splátky vůči předchůdci žalobce ve výši 1.066 Kč a odhadované měsíční výdaje žalované ve výši 3.000 Kč.

9. Finanční situace žalované zachycená v kartě zákazníka vzbuzuje silné pochybnosti o možnosti žalované poskytnuté úvěry splácet. Žalovaná neměla v době poskytnutí prvního úvěru žádný příjem, vyjma dávek (jež v deklarované výši musely zahrnovat i dávky určené pro její děti) a jež jsou vypláceny státem proto, aby pokryly esenciální životní náklady potřebného. Na první pohled je zřejmé, že částka 15.553 Kč může stěží postačit k živobytí tří osob (žalované a jejích dětí), nota bene bydlících v nájmu, natož aby z ní bylo možné splácet úvěr (navíc při existenci dřívějších závazků vůči předchůdci žalobce). Tuto úvahu podporuje i tisková zpráva Českého statistickéhou ze dne 14. 7. 2017 (na č. l. 82), podle které průměrná roční spotřeba české domácnosti na hlavu činila 125.947 Kč, což odpovídá částce 10.496 Kč na osobu a měsíc. Při poskytnutí druhého úvěru už předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované nezkoumal vůbec.

10. Z výše uvedeného nelze než uzavřít, že předchůdce žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy potřebnou a zákonem předvídanou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalované. Obě úvěrové smlouvy uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalovanou jsou tak absolutně neplatné.

11. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 16.000 Kč, avšak smlouvy o zápůjčce byly shledány neplatnými, lze konstatovat, že na straně žalované došlo ke dni poskytnutí hotovosti k bezdůvodnému obohacení ve výši 2 x 8.000 Kč ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaná obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu). Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaná zaplatila na zápůjčky 6.619 Kč a 3.875 Kč. Žalobce, jemuž byly pohledávky postoupeny, má tak nárok na vrácení rozdílu mezi částkami, které vyplatil žalované jeho právní předchůdce (16.000 Kč), a částkami, jež byly na dluh uhrazeny (10.494 Kč), tedy na částku 5.506 Kč.

12. Žalobci vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ustanovení a Žalobce předložil soudu a soud provedl k důkazu dva podací lístky k zásilkám datovaným dny 14. 2. 2020 a 24. 4. 2020. První z nich (na č. l. 54) se zřejmě vztahuje k oznámení o postoupení pohledávky (na č. l. 53 soudního spisu). Soud zadal číslo zásilky z podacího lístku do systému track&trace České pošty, s.p., avšak s výsledkem, že zásilka nebyla vůbec nalezena (č. l. 80). Druhý lístek (č. l. 57 soudního spisu) se nejspíše vztahuje k předžalobní výzvě (na č. l. 55 soudního spisu). Ani tato zásilka nebyla v systému České pošty, s.p., dohledána (č. l. 81 soudního spisu). Prvním okamžikem, kdy se žalovaná mohla prokazatelně seznámit s existencí dluhu vůči žalobci, je pak den, kdy jí byla (náhradním způsobem) doručena žaloba, tj. 5. 4. 2021 (viz obálku na č. l. 21 soudního spisu). Nejpozději další den mohla žalovaná na dluh plnit, a protože tak neučinila, dostala se od 7. 4. 2021 s plněním dluhu do prodlení. Soud proto žalobci přiznal zákonný úrok běžící ode dne 7. 4. 2021 do zaplacení.

13. Ve zbytku, tj. co do poplatků spojených s úvěrem, úroku a úroku z prodlení, tedy všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvami, jež byly shledány neplatnými, soud žalobu zamítl.

14. Právo na náhradu nákladů řízení by podle náleželo žalované, té ale žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává u nadepsaného soudu ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku, odvolacím soudem je Krajský soud v Hradci Králové.

Nebude-li povinnost uložená pravomocným rozsudkem splněna dobrovolně, může být vymáhána cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.