Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
22 C 119/2021-53
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 30 069 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 123,33 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 069 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 163,91 Kč, s úrokem ve výši 19,12 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 041 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 123,33 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 069 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 163,91 Kč, s úrokem ve výši 19,12 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 041 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 069 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dlužnou pohledávku nabyla od předchůdkyně žalobkyně (původního věřitele) společnosti právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to dluh vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, podle které byla žalovanému bezhotovostně na účet poskytnuta částka 20 000 Kč a tuto částku spolu s úrokem 14 992 Kč a poplatkem 12 000 Kč byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit v 24 měsíčních splátkách po 1 958 Kč počínaje datum, poslední splátka byla stanovena na datum. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného předchůdce žalobkyně dluh zesplatnila ke dni datum a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě. Dosud žalovaný neuhradil ničeho. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 19,12 % ročně. Žalobkyně vyčíslila dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 20 000 Kč, na dlužných úhradách za služby 10 069 Kč, na úroku částku 4 163,91 Kč, na úroku z prodlení částku 2 123,33 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány doklady předloženými žalovaným a byly zaznamenány do karty zákazníka. Žalovaný uvedl, že je je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako slévač u právnická osoba, jeho měsíční příjem je 18 600 Kč, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost k další osobě. V insolvenčním rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný i ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ).
3. Z listin y nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO. Podle této smlouvy se předchůdce žalobkyně zavázala bezhotovostně převést na účet žalovaného uvedený ve smlouvě částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s úrokem 14 992 Kč a poplatkem ve výši 12 000 Kč, tj. celkem 46 992 Kč, v 24 měsíčních splátkách po 1 958 Kč.
4. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že datum splatnosti první splátky bylo stanoveno na datum a poslední na datum.
5. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný v tomto formuláři uvedl, že je vdovec, žije v nájmu, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u právnická osoba, IČO a má příjmy ve výši 18 600 Kč měsíčně, osobní výdaje 3 410 Kč měsíčně, splátky úvěrů 6 134 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činí 5 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje 1 000 Kč měsíčně, celkem 15 544 Kč měsíčně.
6. Z pracovní smlouvy ze dne datum bylo zjištěno, že zaměstnavatel IČO uzavřel s žalovaným pracovní smlouvu s datem nástupu do práce datum, na dobu neurčitou, na pozici slévače.
7. Z potvrzení o výdělku vystaveném zaměstnavatelem právnická osoba dne datum bylo zjištěno, že ze mzdy žalovaného nejsou prováděny měsíční srážky. Průměrný čistý měsíční výdělek soud z potvrzení nezjistil, jelikož byl špatně čitelný.
8. Z výplatního lísku číslo bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem po srážkách 11 563,70 Kč. Na nájemné Residomo bylo sraženo 4 976 Kč a na stravné přibližně 600 Kč.
9. Z výplatního lísku číslo bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem po srážkách 56 012,70 Kč. Na nájemné Residomo bylo sraženo 6 840 Kč a na stravné přibližně 300 Kč.
10. Z výplatního lísku číslo bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem po srážkách 11 563,70 Kč. Na nájemné Residomo bylo sraženo 5 645 Kč a na stravné přibližně 460 Kč.
11. Z potvrzení o provedení transakce právnická osoba soud zjistil, že dne datum poukázal předchůdce žalobkyně na číslo účtu bankovní účet částku 20 000 Kč.
12. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu z úvěru číslo který se stal zcela splatným.
13. Dále bylo zjištěno, že dne datum podala žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému (zjištěno z průvodky k předávanému souboru od podatele).
14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy číslo byla předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, postoupena žalobkyni.
15. Z listin y označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že obsahuje sdělení společnosti právnická osoba, adresované žalovanému, ve kterém se mu oznamuje postoupení pohledávky ze smlouvy číslo na žalobkyni.
16. Dále bylo z podacího lístku zjištěno, že dne datum podala žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému.
17. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne datum a podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo to do datum.
18. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.
19. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne datum s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které mu na jeho účet předchůdkyně žalobkyně bezhotovostně zaslala 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu spolu s úrokem a poplatkem, to vše ve výši 46 992 Kč vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 1 958 počínaje dnem datum, ten však nezaplatil ničeho. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila kartu zákazníka ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž byl žalovaný zaměstnán ve společnosti právnická osoba na hlavní pracovní poměr s příjmem 18 600 Kč čistého měsíčně, což si žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy, ze které vyplývá, že žalovanému měl pracovní poměr jako slévař od datum a z výplatních pásek, ze kterých vyplývá, že měl žalovaný číslo příjem 11 563,70 Kč, číslo měl příjem 56 012,70 Kč a číslo měl příjem 11 563,70 Kč. Společnost dále zjistila, že žalovaný bydlí v nájmu, výdaje na bydlení žalovaný uvedl ve výši 5 000 Kč, přičemž z výplatních lístků vyplývá, že na nájem Residomo byly prováděny srážky v období číslo v částce 4 976 Kč, v období číslo v částce 6 840 Kč a v období číslo v částce 5 645 Kč. Další výdaje ve výši 4 410 Kč žalobkyně ničím nedokládá. Žalovaný dále prohlásil v kartě zákazníka, že má další zápůjčku/úvěr na kterou splácí částku 6 123 Kč měsíčně. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Poprvé byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu v oznámení o zesplatnění, které bylo odesláno na adresu žalovaného dne datum. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne datum. Pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena žalobkyni.
20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
21. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
22. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
23. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
26. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
27. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.
28. Smlouvy byly uzavřeny předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož je na smlouvy nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum, sp. zn. C číslo, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
29. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 číslo dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smluv předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčky splácet. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do zákaznické karty, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do insolvenčního rejstříku, neboť ten dokládá pouze to, že dlužník není v insolvenci, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, když doložila pouze zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů, pracovní smlouvu žalovaného a výplatní pásky, přičemž ve vztahu k výdajům žalovaného nebylo prokázáno, že by byly údaje uvedené v této listin ě ověřeny i příslušnými doklady, žalobkyně soudu žádné další důkazy nepředložila. Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen„ o. s. ř. “), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
30. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 20 000 Kč a ten ničeho neuhradil, soud jej zavázal k úhradě této částky. Splatnost nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v oznámení o zesplatnění ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dluhu v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru. K odeslání oznámení prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ). Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení (po kapitalizaci úroku ke dni rozhodnutí) činí úspěch žalobkyně 57 % a její neúspěch 43 %. Ve výši rozdílu (14 %) má žalobkyně právo, aby jí žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložila při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 1 041 Kč. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 203 Kč, odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1 , písm. a), b) a c) bod 3 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, (dále jen„ vyhláška”), (za předžalobní výzvu, převzetí a přípravu věci, sepis a podání žaloby), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky, a jeden úkon právní služby po 2 340 Kč dle § 6 odst. 1 , § 7 bod. 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky (za účast u jednání), paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky, 1/4 náhrady za ztrátu času za 2 půlhodiny po 100 Kč za cestu z obec do obec a zpět dle § 14 odst. 3 vyhlášky, 1/4 náhrady cestovních výdajů v původní celkové výši 242,44 Kč za cestu autem z obec do obec a zpět (ujeto celkem 33 km osobním automobilem Toyota, registrační značka s průměrnou spotřebou 10,6 litrů benzínu na 100 km, základní sazba opotřebení 4,40 Kč za 1 km a ceně benzínu 27,80 Kč za 1 litr podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ) a náhrada 21% daně z přidané hodnoty z těchto částek vyjma soudního poplatku, tedy 1 082 Kč. Soud na žádost žalobkyně přiznal 1/4 výše nákladů z náhrad a cestovních výdajů z důvodu, že se žalobkyně téhož dne u zdejšího soudu účastnila ještě dalších jednání. Požadovanou náhradu nákladů za podání ze dne datum soud nepřiznal, jelikož žalobkyně na výzvu doplnila žalobu o skutečnosti a důkazy, které měly být již součástí samotné žaloby. Celkové náklady řízení tak činí částku 7 436 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 14 % činí částku 1 041 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.