Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
107 C 108/2021-75
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Coufalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 15 121,15 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 066 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 25. 6. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 9 055,15 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 071,15 Kč od 1. 6. 2020 do 24. 6. 2020 a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 005,15 Kč od 25. 6. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 066 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 25. 6. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 9 055,15 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 071,15 Kč od 1. 6. 2020 do 24. 6. 2020 a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 005,15 Kč od 25. 6. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 11. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 15 121,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené s žalovanou dne 11. 10. 2018, na jejímž základě byly žalované dne 26. 10. 2018 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 199 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v měsíčních splátkách po 1 103 Kč. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, proto původní věřitel ze smlouvy odstoupil a dlužnou částku zesplatnil ke dni 31. 5. 2020. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 11 549,69 Kč, úroku ve výši 2 198,55 Kč, poplatku ve výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 522,91 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 50 Kč. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou. Žalovaná je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, proto žalobkyně požaduje také úroky z prodlení.
2. Přípisem ze dne 14. 7. 2021 žalobkyně na výzvu soudu doplnila žalobu a uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudil původní věřitel úvěruschopnost žalované na základě informací od ní získaných při osobním pohovoru a tyto si ověřil nahlédnutím do databází. Původní věřitel telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalované k zjištění její příjmové stránky a zohlednil dostupné pohyby na bankovním účtu žalované v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu. V žádosti žalovaná prohlásila, že informace, které poskytla, jsou úplné, přesné, pravdivé a že nezamlčela žádné relevantní informace potřebné k posouzení její úvěruschopnosti.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání nařízenému na den 11. 8. 2021 se nedostavila. Žalobkyně svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Ze smlouvy o klasickém úvěru soud zjistil, že dne 11. 10. 2018 byla mezi právnická osoba PERSONAL FINANCE a žalovanou uzavřena smlouva číslo dle které tato společnost poskytla žalované částku 18 199 Kč na nákup drobného černého elektra a žalovaná se ji zavázala vrátit navýšenou o 8 273 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 1 103 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 11. 2018. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí předmětu financování. Žalovaná uvedla, že je zaměstnaná sezonně na dobu určitou od července 2018 ve společnosti právnická osoba a dosahuje čistého příjmu 12 000 Kč měsíčně. Mezi pravidelné měsíční výdaje uvedla pouze náklady na bydlení ve výši 3 500 Kč. Totožnost žalované byla ověřena z jejího občanského průkazu.
5. Z výpisu úhrad soud zjistil, že žalovaná na svůj dluhu uhradila celkem částku 12 133 Kč a nadále dluží částku 15 071,15 Kč.
6. Z odstoupení od smlouvy ze dne 28. 4. 2020 soud zjistil, že původní věřitel vzhledem k prodlení žalované se splácením úvěru, odstoupil od smlouvy o úvěru a úvěr ke dni 31. 5. 2020 zesplatnil.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2020 soud zjistil, že právnická osoba PERSONAL FINANCE postoupila pohledávky uvedené v příloze číslo na žalobkyni se všemi právy s nimi spojenými ke dni podpisu smlouvy. Ze strany 15 přílohy smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že zde figuruje pohledávka za žalovanou ze smlouvy číslo.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 6. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy číslo na žalobkyni. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dopisem ze dne 16. 6. 2020 žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě dluhu. Dle poštovního podacího lístku byly předžalobní výzva a oznámení o postoupení pohledávky zaslány žalované dne 16. 6. 2020.
9. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba PERSONAL FINANCE poskytla dne 11. 10. 2018 žalované částku 18 199 Kč na nákup zboží, kterou se žalovaná zavázala vrátit navýšenou o 8 273 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 1 103 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí zboží, které bylo úvěrem zaplaceno. Žalovaná nehradila dluh řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila ke dni 31. 5. 2020 a dluh zesplatnila. Tato pohledávka byla postoupena ze právnická osoba PERSONAL FINANCE na žalobkyni. Schopnost žalované splácet úvěr právnická osoba PERSONAL FINANCE ověřila z tvrzení žalované uvedených ve smlouvě.
10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 18 199 Kč na zboží, které převzala, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s poplatky vrátit během 24 měsíců formou sjednaných splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
11. V žalobě popsaný způsob, jakým právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Prohlášení klienta o tom, že věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti úvěr splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Ze smlouvy vyplývá, že jediným příjmem žalované je příjem ze zaměstnání, přičemž je zaměstnána pouze sezonně a úvěr bude splácet 24 měsíců. Soudu nebyly předloženy listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalované a žalobkyně ani netvrdila, že zejména výdaje žalované řádně ověřila. Na tomto místě je nezbytné poukázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26, v němž Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
12. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena o potřebě dalšího dokazování ve vztahu k tomu, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vynaložila skutečně odbornou péči tak, jak zákon předpokládá. Takové poučení se však ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dostane pouze účastníku přítomnému u jednání.
13. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je shora uvedená smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ust. § 2993 o. z., podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila částku 12 133 Kč a právní předchůdkyní žalobkyně jí byla poskytnuta částka 18 199 Kč, soud ji zavázal k úhradě částky ve výši 6 066 Kč (18 199 – 12 133). Splatnost uvedené částky nastala dne 24. 6. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní výzvě ze dne 16. 6. 2020, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to do 5 dnů. K odeslání výzvy prokazatelně došlo dne 16. 6. 2020 a v souladu s ust. § 573 o. z. soud považuje oznámení za doručené dne 19. 6. 2020, do 24. 6. 2020 měla žalovaná plnit a od 25. 6. 2020, tedy ode dne následujícího, je v prodlení a vznikla jí v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 10 % ročně až do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky mají oporu v absolutně neplatném právním jednání. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 o. z.
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnější žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.