Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
11 C 47/2021-202
Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Chrástem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 23.999,09 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10.474,80 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.474,80 Kč za dobu od 8. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 13.524,29 Kč, úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13.524,29 Kč za dobu od 15. 1. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.474,80 Kč za dobu od 15. 1. 2019 do 7. 4. 2021, úroků z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 10.474,80 Kč za dobu od 8. 4. 2021 do zaplacení, úroků ve výši 5.190,12 Kč, nákladů spojených s uplatněným pohledávky ve výši 1.845,63 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10.474,80 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.474,80 Kč za dobu od 8. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 13.524,29 Kč, úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13.524,29 Kč za dobu od 15. 1. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.474,80 Kč za dobu od 15. 1. 2019 do 7. 4. 2021, úroků z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 10.474,80 Kč za dobu od 8. 4. 2021 do zaplacení, úroků ve výši 5.190,12 Kč, nákladů spojených s uplatněným pohledávky ve výši 1.845,63 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou 19. 10.2 020 domáhá po žalovaném zaplacení částky 23.999,09 Kč, úroků ve výši 5.190,12 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23.999,09 Kč za dobu od 15. 1. 2019 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.845,63 Kč. K odůvodnění žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba uzavřel 14. 5. 2017 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky společnosti právnická osoba ke spotřebitelským úvěrem poskytovaných spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice. Na základě této smlouvy se se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr s úvěrovým limitem ve výši 35.000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit poskytnutou jistinu společně s úrokem z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky. Vše měl splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1.000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek ve výši. Výše minimální pravidelné splátky byla sdělována žalovanému vždy ve výpisu. Žalovaný na základě smlouvy o revolvingu čerpal celkem částku 30.489,52 Kč. Žalovaný neuhradil jistinu úvěru ve výši 23.999,9 Kč. Díky prodlení žalovaného vznikl právnímu předchůdci žalobce nárok na úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 23 999,09 Kč za dobu 15. 1. 2019, nárok na úrok z úvěru ve výši 8,5 % ročně z částky 23.999,09 Kč za dobu od 28. 10. 2018 do 14. 12. 2019 a nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 1.845,63 Kč. K náhradě účelně vynaložených nákladů žalobce uvedl, že věřitel má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s placením kterékoliv z částky ve výši 250 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
3. K jednání dne 4. 8. 2021 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobce se z jednání omluvil, žalovaný nikoliv. Předvolání k jednání a žaloba mu byly doručeny dne 19. 7. 2021 dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Dle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle § 562 odst. 2 o.z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.
5. Podle § 7 zákona č. 597/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.
6. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“) pro účely tohoto nařízení se rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.
7. Podle čl. 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.
8. § 86 z.č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. zní: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce právnická osoba uzavřel s žalovaným 14. 5. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru s tím, že tato smlouva uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního účtu na webových stránkách společnosti právnická osoba žalobce dále uvedl„ Žalovaný doručil právnická osoba prostřednictvím webového rozhraní žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Společnost anonymizováno následně prověřila totožnost dlužníka, kladně posoudila jeho úvěruschopnost a na základě tohoto zhodnocení zaslala dlužníkovi nabídku k uzavření smlouvy o úvěru ve formě návrhu textu smlouvy včetně textu obchodních podmínek a dalších součástí smlouvy. Žalovaný potvrdil, že se s textem smlouvy seznámil a vyjádřil svou vůli akceptovat nabídku právnická osoba tak, že ve svém uživatelském účtu vložil do příslušného pole unikátní identifikační kód, který mu byl zaslán na telefonní číslo, jež uvedl v rámci registrace, kliknul na příslušnou ikonu a potvrdil, že má zájem být vázán smlouvou o revolvingovém úvěru. Odesláním akceptace nabídky na základě vložení unikátního identifikačního kódu, který slouží jako elektronický podpis a jedinečná identifikace žalovaného, došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru.“ Tyto skutečnosti žalobce pouze tvrdil. Pro soudní rozhodnutí je ale nutné tyto skutečnosti nejen tvrdit, ale hlavně prokázat. Bylo na žalobci, aby prokázal, že došlo k uzavření jím tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru a ve znění, jak je žalobce předkládá. Toto nebylo dostatečně prokázáno. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy v písemné ani jiné formě, v podobě, jak jí předložil žalobce. Z důkazů: smlouvy o revolvingovém úvěru s datem 15. 5. 2017 a 23. 4. 2018, které nejsou podepsány žalovaným, standardních informací o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek společnosti právnická osoba ke spotřebitelským úvěrům poskytovaných spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice, platným od 1. 12. 2016 a od 4. 4. 2018, standardních podmínek smlouvy o úvěru, které se vztahují na zákazníky s pobytem v České republice, listin označených jako„ Loan application info“, potvrzeními o provedené platbě, která vystavila právnická osoba, s.r.o., listinami označenými„ Platební informace: Výpis z účtu“ nebo„ Platební informace“ ani z dalších důkazů, které byly založeny ve spise není prokázáno, že by žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřel tvrzenou smlouvu o revolvingovém úvěru, v podobě, která vyplývá z listin předložených soudu. Věrohodný a dostatečný důkaz o uzavření této smlouvy prostřednictvím internetu – uživatelského účtu na webových stránkách společnosti právnická osoba soudu předložen nebyl. Listiny, které byly soud předloženy nejsou podepsány žalovaným a nelze z nich dovodit, že by žalovaný souhlasil s uzavřením smlouvy v podobě, jak je nyní předkládána soudu. Takovýmto důkazem není ani listina označená jako„ loan application info“. V této listině jsou uvedeny žalobcem blíže nevysvětlené údaje, dále zde je uvedeno jméno celé jméno žalovaného. Toto není doklad o tom, že by smlouva byla řádně podepsána či odsouhlasena žalovaným a nejedná se ani o podpis ve smyslu § 7 z. č. 297/2016 Sb ani dle článku čl. 3 bodu 10 eIDAs. Důkazem o uzavření smlouvy o úvěru v žalobcem předkládané podobě nejsou ani potvrzení o provedených platbách ani soudem vyžádané výpisy z účtu žalovaného. Skutečnost, že byla žalovanému vyplacena právním předchůdcem postupně částka 16.965,23 Kč není důkazem, že strany řízení uzavřely smlouvy o úvěru ve znění, jak jí nyní předkládá žalobce. Rovněž ani nebylo dostatečně prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru dle § 561 odst. 2 o.z. protože nebylo možné dostatečně ověřit totožnost osoby, která jako dlužník měla komunikovat s věřitelem a že byl žalovaný seznámen a uzavíral smlouva v podobě, jakou jí nyní předkládá žalovaný. Nebylo doloženo, že při uzavírání smlouvy užity prostředky zakládající odpovídají úroveň záruky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 eIDAS. Soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018, kde se uvádí:„ Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o.z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o.z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o.z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“
12. Žalobce dostatečným způsobem nedoložil, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla jeho právním předchůdcem ve smyslu § 86 z.č. 257/2016 Sb. prověřena úvěruschopnost žalované. Žalobce pouze tvrdil, že tak učinil a co učinil, ale nebylo prokázáno, že by tak skutečně postupoval. I z tohoto důvodu je dle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. žalobcem tvrzená úvěrová smlouva neplatná. K této neplatnosti soud přihlížel z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvora Evropské unie ve věci C - 679/18 z 5. 3. 2020.
13. Z výše uvedených důvodů nemohl soud žalovaný nárok posuzovat jako plnění ze smlouvy o úvěru a na základě tohoto právního titulu žalovanému uložit zaplatit žalovanou částku. Musel ale zvážit, zda-li žalobce nemá vůči žalované mu nárok vůči žalované z titulu bezdůvodného obohacení.
14. právnická osoba z 31. 5. 2021 a 18. 6. 2021 a potvrzeními o provedených platbách vystavenými společností anonymizováno webová adresa dne 2. 7. 2018, 3. 9. 2018, 27. 9. 2018, 12. 11. 2018, 25. 6. 2018 bylo prokázáno, že z účtu společnosti právnická osoba vedeného u platební brány anonymizována dvě slova došlo na účet žalovaného dne 25. 6. 2018 496,19 Kč, dne 2. 7. 2018 5.000 Kč, dne 27. 9. 2018 500 Kč, dne 12. 11. 2018 10.765 Kč, dne 3. 9. 2018 204,40 Kč, tj. celkem 16.965,23 Kč. Skutečnost, že žalovaný od právního předchůdcem žalobce čerpal celkem částku 30.489,52 Kč prokázána nebyla. Žalobce neztvrdil, jakým způsobem měl žalovaný čerpat 13.524,29 Kč, tj. zbytek z částky 30. 489,52 Kč a nepředložil ani neoznačil dostatečné důkazy k prokázání tvrzení o čerpání částky 13.524,29 Kč. Věrohodným důkazem o čerpání této částky žalovaným nejsou listiny označené jako„ Loan aplication info“ a to pro jejich nesrozumitelnost, nevěrohodnost – z těchto listin není zřejmé, kdo je vystavil, při jaké příležitosti byly vystaveny a také tyto listiny nijak neprokazují, že se částka 13.524,99 Kč dostala do dispozice žalovaného. Z tvrzení žalobce uvedených v žalobě (Žalobce uváděl, že žalovaný čerpal z úvěru celkem 30.489,52 Kč a nevrátil 23.999,09 Kč) vyplývá, že žalovaný vrátil žalobci z 6.490,43 Kč, to znamená, že z prokazatelně poukázané částky 16.965,23 Kč žalovaný nevrátil částku 10.474,80 Kč. Žalovaný neprokázal, že by tuto částku vrátil. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce. Toto bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právnická osoba a společností právnická osoba 16. 12.2019 včetně části seznamu postupovaných pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalobcem z 19. 12. 2019 včetně části seznamu postupovaných pohledávek.
15. Jelikož k výplatě částky 16.965,23 Kč došlo na úkor společnosti právnická osoba ve prospěch žalovaného bez právního důvodu, bez platné smlouvy o zápůjčce, žalovaný se na účet společnosti právnická osoba ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně obohatil. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce. Žalovaný bezdůvodné obohacení žalobci či jeho právnímu předchůdci dodnes vydal jen zčásti a zbytek 10.474,80 Kč nevydal ani poté, co mu byla dne 6. 4. 2021 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. doručena žaloba v této věci. Proto soud dle § 2991 odst. 1 o.z. uložil žalovanému povinnost toto bezdůvodné obohacení ve výši 10.474,80 Kč žalobci vydat – zaplatit. Ve zbytku žalované částky 13.524,29 Kč s úrokem z prodlení z této částky soud žalobu zamítl, protože nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, na základě, které by byl žalovaný povinen tuto částku hradit a nebylo ani prokázáno, že by žalovaný od žalobce či jeho právního předchůdce tuto bezdůvodně obdržel. Protože žalovaný toto bezdůvodné obohacení ve výši 10.474,80 Kč žalobci neuhradil ani následující den poté, co k tomu byl vyzván žalobou, která mu byla doručena 6. 4. 2021, dostal se žalovaný od 8. 4. 2021 do prodlení s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení. Soud proto dle § 1970 o.z. uložil žalovanému povinnost za dobu od 8. 4. 2021 do zaplacení uhradit žalobci i úroky z prodlení z částky 10.474,80 Kč. Žalobu o zaplacení úroků z prodlení z částky 10.474,80 Kč za dobu od 15. 1. 2019 do 7. 4. 2021 zamítl. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky 10.474,80 Kč dne 8. 4. 2021 soud přiznal dle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. žalobci nárok na úroky z prodlení z částky 10.474,80 Kč ve výši 8,25 % ročně dle výše roční repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Ohledně zbytku žalovaných úroků z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 10.474,80 Kč za dobu od 8. 4. 2021 do zaplacení žalobu zamítl. Skutečnost, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 10.474,80 Kč před 6. 4. 2021 prokázána nebyla. Soudu byla sice předloženy oznámení o postoupení pohledávky z 15. 9. 2020 a předžalobní výzva zástupce žalobce žalovanému z 15. 9. 2020 o zaplacení žalované částky. Nebylo ale prokázáno, že by tyto dopisy byly žalovanému doručeny nebo se dostaly do jeho dispozice. Soud rovněž zamítl nárok na zaplacení úroků 5.190,02 Kč a nákladů na uplatnění pohledávky 1.845,63 Kč, protože nebylo prokázáno uzavření platné úvěrové smlouvy a proto žalobci nepřísluší nárok na tyto částky. U nákladů uplatnění pohledávky nebylo ani tvrzeno, za co jsou účtovány a nebylo prokázáno, že byly vynaloženy.
16. Žalovaný byl v řízení poměrně úspěšnější a proto by mu dle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalobci příslušelo právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému vznikly v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné ze stran.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat do 15 dnů ode dne doručení u podepsaného soudu ve dvojím vyhotovení odvolání. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci.