Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
5 C 157/2021-38
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 7 809,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 700 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 4 109,38 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 006,97 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 693,71 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 5 152,42 Kč od 25. 6. 2019 do 30. 7. 2019, co do zákonného úroku z prodlení z částky 1 452,42 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení a co do úroku 29 % ročně z částky 5 152,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.
III. Žalobkyně je povinna uhradit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů o právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu číslo, variabilní symbol.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 700 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 4 109,38 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 006,97 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 693,71 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 5 152,42 Kč od 25. 6. 2019 do 30. 7. 2019, co do zákonného úroku z prodlení z částky 1 452,42 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení a co do úroku 29 % ročně z částky 5 152,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. III. Žalobkyně je povinna uhradit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů o právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu [číslo], [variabilní symbol]. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26.. 5. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 7 809,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 693,71 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 006,97 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 152,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 152,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 2. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky, zaplatit kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 932 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně sjednanou v čl. 2 Smlouvy o zápůjčce, odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 025 Kč a náklady na administrativní činnost ve výši 3 340 Kč, to vše v 45 pravidelných týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka připadla na 13. 9. 2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když celkem uhradila pouze částku 3 300 Kč právnická osoba proto zbývající část dlužné částky zesplatnila. Pohledávku za žalovanou postoupila společnost právnická osoba na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně doložila pouze Zákaznickou kartu (č.l. 16 spisu), ze které vyplývá, že žalovaná je svobodná, má jednu vyživovací povinnost a je v domácnosti, přičemž její měsíční příjem činí pouze 7 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že její odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Žalobkyně přes poučení, které jí soud poskytl, nedoložila, zda a jakým způsobem ověřovala původní věřitelka skutečné výdaje žalované. S ohledem na skutečnost, že žalovaná byla v době poskytnutí zápůjčky nezaměstnaná, a jejím jediným příjmem byly zřejmě sociální dávky, popř. důchod, ve výši 7 000 Kč, nemohla se původní věřitelka objektivně domnívat, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům a zápůjčku pravidelně splácet, a to částkou 1 096 Kč měsíčně.
4. Soud má za prokázané, že společnost právnická osoba poskytla žalované dne 2. 11. 2016 v hotovosti finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy o zápůjčce (viz smlouva o zápůjčce).
5. Pohledávku za žalovanou postoupila právnická osoba na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019. Oznámení o postoupení pohledávky bylo odesláno doporučeně žalované dne 17. 7. 2019 (viz podací lístek), tudíž do 3 dnů se oznámení o postoupení pohledávek, obsahující výzvu k plnění do deseti dnů, dostalo do dispozice žalované. Žalovaná tak byla povinna zaplatit dlužnou částku do 30. 7. 2019.
6. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
7. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala důsledně schopnost žalované zápůjčku splácet, přesto původní věřitelka poskytla žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč na základě smlouvy o zápůjčce. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud uhradila pouze částku 3 300 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena původní věřitelkou na žalobkyni.
8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (i zápůjčky) povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru důsledně zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o zápůjčce a zápůjčku splácet. Původní věřitelka objektivně nemohla mít za to, že žalovaná bude schopna zápůjčku splácet, neboť žalovaná byla v době poskytnutí zápůjčky nezaměstnaná a jejím jediným příjmem byly sociální dávky (popř. důchod) ve výši 7 000 Kč. Pokud původní věřitelka i za této situace zápůjčku žalované poskytla, aniž se blíže zabývala strukturou pravidelných výdajů žalované, jednalo se na straně původní věřitelky o hrubou nedbalost. Soud proto pokládal smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovanou za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytla žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z., a žalovaná byla povinna bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud uhradila částku 3 300 Kč. Soud proto zavázal žalovanou uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 3 700 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.
9. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je ze shora uvedených důvodů neplatná, nemohl soud vycházet z data splatnosti sjednaného v této smlouvě. Jak vyplývá z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., splatnost pohledávky nastává na základě výzvy věřitele (resp. uplynutím přiměřené lhůty od doručení takové výzvy). Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky, které bylo žalované doručeno dne 20. 7. 2019. Žalovaná byla povinna dlužnou částku uhradit do 10 dnů, tj. do 30. 7. 2019. Pokud tak neučinila, ocitla se dnem 31. 7. 2019 v prodlení s úhradou dluhu. Od tohoto data pak byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené vyhláškou č. 351/2013 Sb. , přičemž ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.
10. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady řízení jí však nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
11. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 400 Kč, k úhradě tak zbývá soudní poplatek ve výši 600 Kč.
12. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.