Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 126/2021-62
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 68 681,04 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 52 670,66 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 52 495,11 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 185,93 Kč, 10% úrok z prodlení p.a. z částky 16 185,93 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 3 892,81 Kč a 16,6% úrok p.a. z částky 66 789,04 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 15 110,77 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 52 670,66 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 52 495,11 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 185,93 Kč, 10% úrok z prodlení p.a. z částky 16 185,93 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 3 892,81 Kč a 16,6% úrok p.a. z částky 66 789,04 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 15 110,77 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 12. 2020 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 68 681,04 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 24. 4. 2018 smlouvu o úvěru s pojištěním možnosti splácet, na základě níž poskytla žalovanému z úvěrového účtu č. bankovní účet částku 85 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i smluvený úrok a poplatky v sjednaných pravidelných měsíčních splátkách. Protože žalovaný sjednané splátky řádně a včas nesplácel, banka úvěr ke dni 24. 7. 2019 zesplatnila. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině úvěru 66 789,04 Kč, na poplatcích a smluvních pokutách 1 892 Kč, na úrocích kapitalizovaných do 24. 7. 2019 částku 3 892,81 Kč a na úrocích z prodlení 175,55 Kč. Žalovaný zbytek dluhu dosud neuhradil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to Smlouvy o úvěru, Produktových podmínek, Sazebníku, Výpisu z úvěrového účtu, Výpisu z účtu žalovaného, Oznámení o zesplatnění úvěru, Smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy, Potvrzení o zaplacení úplaty, Oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, Předžalobní výzvy včetně podacího archu, Žádosti o úvěr a Výpisů z účtu na čl. 20-47 spisu.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním odpovědnosti splácet Konsolidace půjček bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 24. 4. 2018 mezi právnická osoba jako bankou a žalovaným jako klientem. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 85 000 Kč Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu se smluveným úrokem a poplatky v 40 měsíčních splátkách po 3 029,16 Kč včetně pojištění ve výši 248 Kč měsíčně (poslední splátka ve výši 2 426,33 Kč) vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 5. 2018. Dopisem ze dne 24. 7. 2019 má soud za prokázáno, že banka úvěr k tomuto dni zesplatila pro opakované porušování smluvních podmínek žalovaným.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 19. 8. 2020 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o půjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným. Z předložených důkazů nebylo soudem zjištěno, že by předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěryschopnost žalovaného.
7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru poslala žalovanému na jeho účet částku 85 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně nijak nedoložila, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o zápůjčce prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/ rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 /44/ rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008 /48/ musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.
8. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tedy částku 52 495,11 Kč (85 000 Kč po odečtení žalobkyní tvrzené úhrady od žalovaného v celkové výši 32 504,89 Kč). Soud rovněž přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení z jistiny ve výši 175,55 Kč kapitalizovaný do 24. 7. 2019, jakož i na zákonný úrok z prodlení z jistiny i od 25. 7. 2019 do zaplacení. Ve zbytku, tedy co do požadavku na zaplacení částky 16 185,93 Kč, 10% úroku z prodlení p.a. z částky 16 185,93 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 892,81 Kč a 16,6% úroku p.a. z částky 66 789,04 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítnul.
9. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle § 1879 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. V příloze se mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávka za žalovaným. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalovaného k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně činí 77 % původně žalované částky, její neúspěch 23 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 54 %. Soud proto přiznal žalobkyni 54 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení v žalobkyní uplatňované výši 27 982,92 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 2 748 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 5 úkonů právní pomoci po 3 860 Kč dle 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby, doplnění žaloby a účast u jednání), 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, 1/8 náhrady za ztrátu času za 2 půlhodiny po 100 Kč za cestu z obec do obec a zpět dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky, 1/8 náhrady cestovních výdajů v původní celkové výši 242,44 Kč za cestu automobilem z obec do obec a zpět a 21% DPH. Soud na žádost žalobkyně přiznal 1/8 výše uvedených nákladů z důvodu, že se žalobkyně téhož dne u zdejšího soudu účastnila ještě dalších sedmi jednání. 54 % z částky 27 982,92 Kč činí 15 110,77 Kč a tuto částku soud uložil žalovanému k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).