Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 15/2021-40
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 15 000,58 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000,58 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky ve výši 4 257,5 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000,58 Kč od 21. 1. 2018 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 351,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000,58 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky ve výši 4 257,5 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000,58 Kč od 21. 1. 2018 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 351,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 17. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000,58 Kč s příslušenstvím přestavující kapitalizovaný úrok, zákonný úrok z prodlení z částky 15 000,58 Kč od 21. 1. 2018 do zaplacení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky 500 Kč. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené dne 20. 3. 2017 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěrový rámec do výši 35 000 Kč. Jelikož žalovaný nehradil úvěr řádně a včas zesplatnila jej právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ke dni 21. 1. 2018. K tomuto dni žalovaný dlužil na jistině částku 15 000,58 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila dne 18. 12. 2018 svou pohledávku za žalovaným na společnost právnická osoba, přičemž tato pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni dne 19. 12. 2018. Žalovaný dluh neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku, žalobkyně tak po žalovaném požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 3 757,50 Kč, náhrady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč a zákonný úrok z prodlení od 21. 1. 2018 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně z jednání před soudem konaného dne 22. 7. 2021 omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti.
4. Žalovaný ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
5. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vystavila smlouvu a standardní informace znějící na jméno žalovaného, jejichž předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, a to do výše 35 000 Kč Smlouva o úvěru ani formulář nebyly žalovaným podepsány (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 20. 3. 2017, obchodními podmínkami a standardními informacemi o spotřebitelském úvěru). Výpisem z účtu revolvingového úvěru bylo prokázáno, že žalovaný právní předchůdkyni neuhradil částku ve výši 15 000,58 Kč, jež byly zaslány na bankovní účet č. bankovní účet, jež byl v této době dle sdělení anonymizováno S.A., ze dne 26. 4. 2021, veden pro žalovaného (prokázáno výpisem účtu žalovaného variabilní symbol s údaji od 31. 10. 2017 do 20. 1. 2018, s údaji od 31. 10. 2017 do 20. 12. 2017, s údaji od 31. 10. 2017 do 20. 11. 2017, s údaji od 15. 6. 2017 do 20. 10. 2017, s údaji od 24. 5. 2017 do 20. 6. 2017, s údaji od 28. 4. 2017 do 20. 5. 2017 a s údaji od 20. 3. 2017 do 20. 4. 2017, loan application info pro číslo ze dne 20. 3. 2017, loan application info pro číslo ze dne 2. 10. 2017 a zprávou anonymizováno S.A. ze dne 26. 4. 2021). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na společnost právnická osoba výše uvedenou pohledávku s účinností ke dni 18. 12. 2019 (prokázáno smlouvou po postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek). právnická osoba výše uvedenou pohledávku postoupila na žalobkyni s účinností ke dni 19. 12. 2019 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávek ze den 27. 5. 2020). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dní ode dne doručení dopisu, který dala k poštovní přepravě dne 27. 5. 2020 (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 5. 2020 včetně podacího archu).
6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení.
7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje,
že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.
8. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
9. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou anonymizována dvě slova Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl anonymizována dvě slova Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 směrnice 2008 číslo, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle anonymizována dvě slova zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.
10. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C číslo ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.
11. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z.
12. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.
13. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 15 000,58 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 15 000,58 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí název soudu sp. zn. spisová značka, ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 15 000,58 Kč ode dne 21. 1. 2018 do zaplacení.
14. Soud žalobu, co do částky 4 257,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 15 00,58 Kč od 21. 1. 2018 do 1. 6. 2020, zamítl, když částku 3 757,50 Kč představující kapitalizovaný úrok žalobkyně požadovala bez právního titulu, stejně tak částku 500 Kč přestavující náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť nejde o vzájemný závazek podnikatelů v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný je nepodnikající fyzickou osobou, tudíž žalobkyně nemá v této věci na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky nárok. Splatnost bezdůvodného obohacení nastala až na výzvu žalobkyně, tj. v rámci dopisu 27. 5. 2020, který byl podán k poštovní přepravě téhož dne. Předmětná písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z. dne 1. 6. 2020, přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala dne 4. 6. 2020 (s ohledem na 3 denní lhůtu k plnění stanovou mu žalobkyní).
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 351,20 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000,58 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.