Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
20 C 4/2021-29
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa
doručovací adresa adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění doplnění ze dne datum a ze dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně právnická osoba (dále jen právní předchůdkyně) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o úvěru číslo byla uzavřena dne datum a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku částka (kterou měl žalovaný převzít v hotovosti), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým administrativním poplatkem 3 % z jistiny ve výši částka a s úrokem 25,85 % ročně, tj. s celkovými náklady ve výši částka. Administrativní poplatek částka byl splatný při výplatě úvěru a zbylá část byla splatná ve 13 měsíčních splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla splatná dnem datum Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku částka. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť uhradil pouze částku částka, která byla započtena nejprve na poplatky a úrok a následně na jistinu, přičemž zbývá nedoplacená jistina ve výši částka. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od datum do zaplacení. Žalobkyně v žalobě obecně popsala, jak její právní předchůdkyně u smlouvy o úvěru zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu písemně nevyjádřil. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne datum, ke kterému se žalovaný osobně dostavil, a žalobkyně se bez omluvy nedostavila; soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) věc projednal i bez účasti žalobkyně. U jednání žalovaný uvedl, že na úvěr od žalobkyně zapomněl, když se stěhoval, že už ale zaplatil dost a požadovanou částku by už platit neměl, závěrem navrhl zamítnutí žaloby.
3. Soud k důkazu provedl listin y, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, neboť žalovaný žádné důkazy nenavrhl. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.
4. Z listin y označené jako smlouva o úvěru ze dne datum označené číslo bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finanční hotovosti částka, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s náklady ve výši částka zahrnujícími poplatek za administrativní činnost částka a úrok 25,85 % ročně, zavázal splatit tak, že administrativní poplatek je splatný při výplatě úvěru a zbylá částka je splatná ve 13 měsíčních splátkách ve výši částka. Listin Listina je oběma stranami podepsána a datována a je k ní přiložena rozhodčí smlouva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, předpis splátek ke smlouvě o úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, kontaktní údaje na jinou osobu, nevyplněný formulář informací o spoludlužníkovi, a vyplněný formulář pro posouzení bonity klienta se scoringovou kartou. Z listin y označené jako žádost o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta ze dne datum bylo zjištěno, že k půjčce požadované ve výši částka byly právní předchůdkyní žalobkyně zkoumány poměry žalovaného. V listin ě jsou uvedeny údaje o osobě, údaje o bydlišti (obec p. O. 573), dále že žalovaný bydlí v „ RD, byt družstevní nebo v osobním vlastnictví“, že je zaměstnán na dobu určitou jako pomocný dělník v obec, že průměrní čistý měsíční příjem činí částka, průměrné měsíční výdaje činí částka, nejsou žádné závazky, nejsou žádné další příjmy, nejsou vyživované osoby, průměrné výdaje domácnosti činí částka a průměrné příjmy domácnosti činí částka. V listin ě jsou zaškrtnuta políčka, podle kterých byly k ověření poměrů předloženy občanský průkaz a pracovní smlouva; uvedené dokumenty žalobkyně k žalobě nepřipojila.
5. Z listin y označené jako transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný v 17 splátkách v době od datum do datum uhradil žalobkyni (její právní předchůdkyni) na úvěr číslo celkem částku částka.
6. Z listin y označené jako smlouva o prodeji části závodu ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba převedla na společnost právnická osoba část závodu týkající se činnosti uzavírání úvěrových smluv. Z listin y označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že společnost právnická osoba postoupila na žalobkyni pohledávky označené v příloze smlouvy, přičemž v příloze je předmětná pohledávka vůči žalovanému uvedena. Z listin y označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že společnost právnická osoba oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky smlouvy o úvěru; z potvrzení České pošty, s. p. bylo zjištěno, že společnost právnická osoba předala k přepravě 5 113 kusů obyčejných zásilek s datem odeslání datum. Z listin y označené jako předžalobní výzva ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky částka ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum a oznámila mu postoupení uvedené pohledávky na žalobkyni, přičemž z podacího poštovního lístku vyplývá, že zásilka byla žalovanému odeslána dne datum.
7. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši částka a zavázal se vrátit celkem částku částka. Žalovaný žalobkyni (její právní předchůdkyni) uhradil ve splátkách celkem částku částka. Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala informace o majetkových poměrech žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla část svého závodu na společnost právnická osoba a ta převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Převedení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.
8. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům.
9. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť bylo prokázáno převedení části závodu z právní předchůdkyně žalobkyně a následné platné postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
10. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (listiny označené jako„ smlouva o úvěru“) podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 9 spotř. z., podle kterého je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí s úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo).
11. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána a že žalovaný sám podpisem na listinách potvrdil správnost a úplnost poskytnutých informací. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila listin u obsahující informace o poměrech žalovaného. Předně je nutno uvést, že žalobkyně tvrdila jen obecné skutečnosti a neuvedla žádná konkrétní tvrzení ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného v konkrétním případě. Z předložené listin y nicméně vyplývají některé informace o majetkových poměrech žalovaného, ale jde pouze o obecné informace, ze kterých není zřejmé, jakým způsobem byly zjištěny a zda dostatečně zohlednily skutečnou situaci žalovaného (např. v listin ě je uvedeno, že je žalovaný měl bydliště v obec a pracoval v téměř 90 km vzdáleném obec, kam zřejmě musel za prací dojíždět, avšak tomu neodpovídají uváděné výdaje). V listin ě uvedené informace pak měly být prokázány pouze občanským průkazem a pracovní smlouvou, což se jeví nedostatečné, a navíc tyto dokumenty žalobkyně k žalobě nedoložila. Soud proto musí uzavřít, že z obecných žalobních tvrzení ani z připojených listin nelze mít za to, že by žalobkyně prokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru. Na tom nic nemění ani tvrzení žalobkyně, že žalovaný sám aktivně vyhledal služby poskytovatele úvěru a o poskytnutí půjčky sám požádal, neboť účelem pravidel o poskytování spotřebitelského úvěru je ochrana spotřebitelů i celé společnosti před negativními jevy provázejícími předlužení spotřebitelů a jejich neschopnost splácet poskytnuté půjčky. Je proto na poskytovateli úvěru, aby možnosti spotřebitele řádně prověřil a úvěr případně neposkytl, třebaže ho spotřebitel aktivně sám požaduje. Žalobkyně tedy (ani přes písemnou výzvu soudu k dotvrzení konkrétních skutečností týkajících se zkoumání úvěruschopnosti) v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Nebylo-li pak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o zápůjčce je proto neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 spotř. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.
12. Soud tedy uzavřel, že uzavřená smlouva o zápůjčce (úvěru) je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytla právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému a žalovaný je povinen tyto prostředky vrátit v poskytnuté výši. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy však žalobkyně nemá nárok na zaplacení v neplatné smlouvě sjednaných poplatků a úroků a dalších plateb, ale má nárok jen na vrácení poskytnuté jistiny. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku částka, kterou je nyní povinen vrátit. Zároveň pak bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni (její právní předchůdkyni) již uhradil částku částka. Žalobkyně tedy od žalovaného již obdržela zpět celou výši jistiny, proto žalovaný nemá povinnost žalobkyni další prostředky z titulu bezdůvodného obohacení vracet. Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku zamítl podanou žalobu v celém rozsahu, tj. v rozsahu dlužné částky částka a požadovaných úroků z prodlení.
13. Nad rámec odůvodnění soud dodává, že povinnost vrátit si vzájemná plnění z absolutně neplatných smluv o zápůjčce tíží obě strany, tedy žalovaného i žalobkyni. Pokud tedy žalovaný uhradil žalobkyni nějaké platby nad rámec toho, co od něj sám obdržel jako zápůjčku, má možnost tato plnění požadovat zpět, a to i prostřednictvím žaloby ve sporném civilním řízení. Je však na žalovaném samotném, zda se v souladu se starou právní zásadou vigiliantibus iura (bdělým náležejí práva) bude svých práv domáhat.
14. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. V řízení měl žalovaný větší procesní úspěch, avšak při jednání se náhrady nákladů výslovně vzdal. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).