Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 135/2021-40
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o: zaplacení 7 400 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba na zaplacení částky 7 400 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba na zaplacení částky 7 400 Kč s příslušenstvím se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 8. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 7 400 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny 6 084,05 Kč za období od 28. 8. 2016 do 2. 10. 2020 v celkové výši 2 036,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 6 084,05 Kč za období od 21. 8. 2016 do 2. 10. 2020 v sazbě 23,72 % ročně v celkové výši 6 029,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z žalované jistiny 6 084,05 Kč od 3. 10. 2020 do zaplacení a s úrokem 23,72 % ročně z téže částky za totéž období. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 11. 7. 2015 k uzavření smlouvy nazvané smlouva o půjčce číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit taktéž částku 7 400 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a částku za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 58 týdenních splátek po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 20. 8. 2016. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátku uhradila dne 29. 3. 2016 Celkem žalovaná na pohledávku uhradila 10 000 Kč, přičemž částka 3 915,95 Kč byla žalobkyní započtena na jistinu, částka 1 400 Kč byla žalobkyní započtena na úrok, částka 2 000 Kč na administrativní poplatek a částka 2 684,05 Kč na hotovostní inkaso. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 6 084,05 Kč a na dlužných poplatcích za služby částku 1 315,95 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou byla uzavřena dne 11. 7. 2015 smlouva o půjčce částky 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, a to formou 58 pravidelných týdenních splátek po 300 Kč RPSN činila 75,72 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 58 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 23,72 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 10 000 Kč.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč hradit dále poplatky ve výši 7 400 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě rozdělen na více částí, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovanou smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 7 400 Kč nepředstavuje nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatků jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 66,34 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v lednu 2018 činila 14,69 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud taktéž odkazuje na závěry název soudu uvedené v rozsudku ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka.
6. Jelikož žalovaná podle tvrzení žalobkyně uhradila na pohledávku až do postoupení částku 9 500 Kč a následně dne 2. 10. 2020 částku 500 Kč nedluží žalobkyni ničeho ani z titulu bezdůvodného obohacení, když celý předmět původní zápůjčky splatila. Proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta jako zcela nedůvodná.
7. Výrok II. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).