Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 102/2021-44
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v rozsahu částky částka, představující jistinu ve výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši částka a úrok ve výši částka, zastavuje.
II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplacení další částky ve výši částka a kapitalizovaný úrok ke dni datum ve výši částka, úrok ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. jméno příjmení jméno,
Odůvodnění:
I. Řízení se v rozsahu částky [částka], představující jistinu ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a úrok ve výši [částka], zastavuje. II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplacení další částky ve výši [částka] a kapitalizovaný úrok ke dni [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] [jméno],
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce právnická osoba obec (dále jen právní předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši částka, jež se žalovaná zavázala vrátit v celkové výši částka, formou 17 pravidelných měsíčních splátek po částka v dohodnutém termínu splatnosti, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum. Žalovaná však smluvené podmínky porušila, neboť žalobci uhradila pouze část dohodnutých splátek a pro prodlení žalované s úhradou došlo k zesplatnění celého úvěrového dluhu. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu úvěrového dluhu ve výši částka, sestávajícího z jistiny úvěru částka, úroku ve výši částka, z poplatku za uzavření smlouvy částka, z administrativního poplatku ve výši částka, z poplatku za splátky v hotovosti ve výši částka a z příslušenství. Smlouvou ze dne datum postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na žalobce.
2. Žalovaná ve svém odporu ze dne datum proti platebnímu rozkazu nejprve vznesla námitku promlčení (s níž žalobce nesouhlasil), avšak následně v podání ze dne datum sdělila, že částku částka a náklady řízení ve výši částka uhradila žalobci dne datum, což doložila. Se zbývajícím příslušenstvím sporné pohledávky nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby.
3. Žalobce svým podáním ze dne datum vzal žalobu v rozsahu částka (představující jistinu ve výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši částka a úrok ve výši částka) zpět. Soud postupoval podle § 96 odst. 2 a 4 o.s.ř. a řízení ve zpět vzatém rozsahu zastavil (odst. I. výroku rozsudku).
4. Předmětem řízení tak zůstal zbývající nárok žalobce na zaplacení další částky ve výši částka, kapitalizovaného úroku ke dni datum ve výši částka, úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,05 % ročně.
5. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. Z předložené písemné smlouvy o úvěru ze dne datum uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou pod číslo soud zjistil, že předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované jako spotřebiteli úvěr ve výši částka a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši částka (sestávajícím z úroku částka, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, z poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši částka a z poplatku za inkaso plateb v hotovosti ve výši částka) v 17 měsíčních splátkách po částka pod sankcí zesplatnění úvěrového dluhu v případě prodlení se splátkami a dalších smluvních pokut, poplatků, úroků a úroků z prodlení. Z přehledu splátek úvěru soud zjistil, že žalovaná uhradila na úvěrový dluh v období od datum do datum celkem částku částka. Podle smlouvy ze dne datum ve znění příloh a dodatků postoupil právní předchůdce tvrzenou pohledávku na žalobce. O postoupení informoval předchůdce žalobce žalovanou dopisem ze dne datum. Předažalobní upomínkou ze dne datum vyzval soud žalovanou k úhradě dlužné částky.
6. Žalobce konkrétně netvrdil ani žádnými důkazy neprokázal, že splnil zákonnou povinnost zjišťovat a s odbornou péčí ověřovat schopnost žalované poskytnutý úvěr vrátit ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb..
7. Smlouva o úvěru má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a spotřebitel požívá ochrany podle § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 145/2010 Sb., z jehož ustanovení § 9 odst. 1) mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.
8. Podle § 588 o.z. soud přihlíží i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, z úřední povinnosti, t.j. sám bez návrhu účastníků. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb.
9. Věřiteli je v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
10. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
11. Povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla již mnohokrát vyložena v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR, Nejvyššího správního soudu ČR i Ústavního soudu ČR (viz např. rozsudek NS ČR ze dne 20.3.2019, č.j. 33 Cdo 201/2018, rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí ÚS ČR ze dne 5.3.2019, č.j. TZ 26/2019, rozhodnutí NSS ČR ze dne 1.4.2015, č.j. 1 As 30/2015).
12. S odkazem na výše uvedená rozhodnutí soud ve stručnosti zdůrazňuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1) výslovně stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá, že věřitel ověří údaje i informace, které mu dlužník o svých osobních, příjmových, výdajových a majetkových poměrech uvede jak z veřejných rejstříků, tak i z objektivních podkladů, které mu musí spotřebitel doložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele objektivně zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud.
13. Soud zdůrazňuje, že podle uvedené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr tehdy, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, přičemž na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
14. Žalobce v řízení netvrdil ani neprokazoval, že při uzavírání sporné spotřebitelské smlouvy o úvěru zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalované ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. s řádnou, natož s odbornou péčí. Neprokázání této povinnosti žalobcem, na němž leží břemeno tvrzení i důkazní břemeno, má podle § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. (i podle rozsudku NS ČR ze dne 20.3.2019, č.j. 33 Cdo 201/2018) za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 588 o.z. Na základě neplatné smlouvy nelze žalobci ani zbývající žalobou uplatněné nároky přiznat.
15. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku, které si musí smluvní strany podle § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. vzájemně vrátit.
16. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze datum částku částka a že žalovaná uhradila před podáním žaloby žalobci na spornou pohledávku částku částka a v průběhu řízení další částku částka, celkem částku částka. Žalovaná tak žalobci uhradila o částka více, než byla její zákonná povinnost, a v tomto rozsahu se žalobce bezdůvodně obohatil na úkor žalované. Na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru proto nelze žalobci přiznat ani zbývající požadovanou pohledávku ve výši částka, kapitalizovaný úrok ke dni datum ve výši částka, úrok ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení ani zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,05 % ročně.
17. Ze všech uvedených důvodů soud podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a podle § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. žalobu ve zbývajícím rozsahu jako zjevně neoprávněnou zamítl (odstavec II. výroku rozsudku).
18. Žalovaná v průběhu řízení uhradila celou požadovanou jistinu pohledávky ve výši částka a navíc částku částka. Žalobce měl tudíž ve sporu plný úspěch, proto podle jeho výsledku je žalovaná ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka, která představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši částka a účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši částka za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bod 2. citované vyhlášky, to znamená za 3 úkony právní služby celkem částka, a podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši částka za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem částka, dále za vyjádření ve věci, částečné zpětvzetí žaloby a za účast při jednání soudu náleží advokátu také odměna za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a podle § 7 bod 5. a § 14b odst. 3 citované vyhlášky ve výši 3 x částka, což činí částku částka a paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 a § 14b odst. 5 písm. b) citované vyhlášky á částka, což činí částku částka, vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši částka. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v Přerově žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.