Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
19 C 137/2020-54
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 14 908 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 18.6.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 563,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D..
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 18.6.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 563,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D..
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 14 908 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo. Nedílnou součástí Smlouvy byly Dispozice a Produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty Banky a Všeobecné obchodní podmínky Banky, se kterými se žalovaný dle prohlášení ve Smlouvě seznámil, a také Úrokový lístek Banky a Sazebník Banky. V souladu se Smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Současně mu byla poskytnuta kreditní karta příjmení příjmení příjmení Standard, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Čerpaný úvěr se žalovaný dle Smlouvy ve spojení s podmínkami zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Přesný výčet transakcí kreditní kartou, výše smluvních úroků a průběh splácení jsou zachyceny v přiložených měsíčních výpisech z účtu číslo ke kreditní kartě příjmení příjmení příjmení. Žalovaný vyčerpal jednorázově dne 1.11.2018 částku ve výši 10 000 Kč, a to výběrem v hotovosti. Právní předchůdkyni žalobkyně a ani žalobkyni na tuto částku nezaplatil vůbec ničeho. V důsledku porušení smluvních povinností způsobené zejména prodlením s hrazením měsíční povinné minimální splátky, využila Banka svého práva sjednaného v podmínkách a dne 01.06.2019 ukončila Smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany Banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.10.2019, a to s účinností ke dni 21.10.2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 05.11.2019. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 21.10.2019, celkem 16 626,37 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 10 200 Kč, poplatků ve výši 4 708 Kč, úroků z úvěru ve výši 1 374,73 Kč kapitalizovaných ke dni 01.06.2019, úroků z prodlení ve výši 343,64 Kč kapitalizovaných ke dni 21.10.2019, dále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 22,99% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 10 200 Kč od 02.06.2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9,75% p.a. z dlužné částky ve výši 14 908 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela Banka z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne datum (dále jen„ Žádost o úvěr“), když žalovaný žádal Banku o Kreditní kartu s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného Banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem Banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů Banka zjistila, že vůči Bance neměl žalovaný v době podání Žádosti o úvěr žádné závazky a z externích zdrojů Banka zjistila, že v době podání Žádosti o úvěr měl žalovaný závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 756 Kč.
2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se cítí„ vinen“, je v současnosti ve Věznici Mírov, ústního jednání se nechtěl zúčastnit a požádal, aby se konalo bez jeho přítomnosti. Dále uvedl, že„ odmítá vypovídat“.
3. K ústnímu jednání nařízenému na datum se nedostavil žalovaný. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
4. Soud ve věci provedl dokazování na základě listinných důkazů označených žalobkyní, a to konkrétně listin označených jako Žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru čl. 17-18 ze dne datum, Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, Vyjádření ke smlouvě číslo čl. 26, Dispozice, Produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty Banky, Všeobecné obchodní podmínky Banky, Sazebník Banky, Úrokový lístek Banky, Výpisy z kreditní karty, Platební historie čl. 28-29, Výpověď smlouvy, Smlouva o postoupení pohledávek, Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – Seznam pohledávek, Potvrzení o zaplacení úplaty, Oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, Upomínka ze dne 26.4.2019, Upomínka rozhodnutí o zesplatnění ze dne 1.6.2019 čl. 47 vč. podacího archu čl. 30, Předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání, z nichž soud zjistil skutkový stav, tak jak byl popsán žalobkyní v žalobě. Z žádosti o smlouvu revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce částku 13 200 Kč. Dále pak uvedl, že celkový čistý měsíční příjem je ve výši 30 000 Kč a jako zdroj příjmů uvedl pouze„ 1“. Dále pak uvedl, že nemá žádné další měsíční splátky. Pokud jde o pracovní poměr k tomu uvedl, že ten má na dobu určitou od 1.2.2018 do 1.2.2019. Žádost pak byla datovaná dnem 30.10.2018. Sama právní předchůdkyně žalobkyně pak provedla své vlastní šetření, kdy z externích zdrojů zjistila, že žalovaný má závazky s celkovou výší měsíční splátky 1 756 Kč. Dále uvedla, že vycházela z příjmu, který žalovaný deklaroval v žádosti, tj. 13 200 Kč a příjmu domácnosti ve výši 30 000 Kč. Žádnými doklady tyto příjmy ověřovány právní předchůdkyní žalobkyně nebyly. U jednání, které bylo ve věci nařízeno na datum, byla práv. zástupkyně žalobkyně vyzvána, aby doplnila tvrzení k úvěruschopnosti žalovaného, když nebylo zřejmé z čeho bylo vycházeno při příjmech deklarovaných žalovaným ve výši 30 000 Kč, když sám žalovaný uvedl, že příjmy domácnosti jsou pouze jedny. V tom případě by to byla pouze jeho mzda ve výši 13 200 Kč, nebylo zřejmé, z čeho plynou další příjmy žalovanému ve výši 30 000 Kč. Rovněž tak nebylo vysvětleno, jak právní předchůdkyně žalobkyně naložila se zjištěním, že žalovaný nepravdivě v žádosti o úvěr uvedl, že nemá žádné další měsíční splátky, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že v té době (tj. k 30.10.2018), měl žalovaný další závazky s měsíční splátkou ve výši 1 756 Kč. Práv. zástupkyně žalobkyně poukázala na písemné doplnění žaloby z 26.8.2020 a ničeho dalšího již k úvěruschopnosti žalovaného nedoplnila.
5. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud. Pokud se dle svých tvrzení žalobkyně spokojila s nedoloženým prohlášením žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedený názor soudu plně koresponduje se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25 7. 2017 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze kterého vyplývá, že„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných vždy od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Jako dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Je tak nutno údaje, které žalovaný jako dlužník věřiteli poskytl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně v tomto konkrétním případě doklady k příjmům žalovaného v tvrzené výši 43 200 Kč měsíčně (13 200 Kč + 30 000 Kč), a dále také k tomu, že žalovaný uvedl, že nemá žádné další závazky, přičemž sama právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že tyto závazky k datu vyplnění žádosti měl přinejmenším v měsíční výši 1 756 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela nedůsledně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, když se nijak nevypořádala s tím, že pracovní poměr měl žalovanému skončit k 1.2.2019, tj. v podstatě za dva měsíce od žádosti o úvěr, nijak neověřila výši tvrzených příjmů žalovaného, nijak nevyhodnotila nepravdivost žalovaným poskytnutých údajů o jeho výdajích v případě závazků od jeho jiných věřitelů.
11. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila, že by si všechny tvrzené údaje získané od žalovaného ověřila, a dále sama hodnotila informace obdržené od žalovaného ve vztahu k pracovnímu poměru sjednanému pouze na dobu určitou, která měla vypršet již záhy poté, co byl úvěr sjednán, porušila právní předchůdkyně žalobkyně ust. § 86 cit. zákona, když s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet půjčku. Je zřejmé nade vší pochybnost, že právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalovaného, z tohoto důvodu je nutno smlouvu o úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což se nakonec potvrdilo i tím, že žalovaný nezaplatil na uvedený úvěr ničeho. Je tak vždy nutno údaje, které žalovaný jako dlužník věřiteli poskytl, ověřit, resp. objektivně podložit, když dlužník má vždy tendenci chovat se účelově, aby úvěr získal, tj. přeceňovat své výdělkové poměry a schopnost splácet, což ho může přivést do dluhové pasti a ve svém důsledku pak poškodit i žalobkyni, viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.2.2019 sp. zn. 27 Co 221/2019 , jakož i rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s.r.o., proti GK.
12. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporné, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný od žalobkyně přijal částku 10 000 Kč, čímž žalovanému v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost úvěr vrátit dříve její právní předchůdkyni (pak žalobkyni v souvislosti s postoupením pohledávky). Tuto svoji povinnost žalovaný dosud nesplnil. Žalovaný pak ani k výzvě právní předchůdkyně žalobkyně ničeho na svůj dluh neuhradil. Od datum (tj. od uplynutí lhůty k plnění dané žalovanému ve výzvě ze dne datum, která byla žalovanému odeslána doporučeně dne datum) je tak žalovaný v prodlení se zaplacením částky 10 000 Kč.
13. Soud věc posoudil podle shora uvedených ustanovení a vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla pro nesplnění podmínek v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyhodnocena jako absolutně neplatná, z čehož vyplynulo, že žalovaný na základě tohoto neplatného jednání (smlouvy o úvěru) převzal od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinen vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2991 odst. 2 a § 2993 občanského zákoníku . Jelikož žalovaný tak dosud neučinil, bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaný v této výši, tj. 10 000 Kč, obohatil. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě této částky, a to i s úrokem z prodlení od 18.6.2019 tj. poté, co byla žalovanému zaslána výzva k plnění. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 občanského zákoníku , dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. .
14. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.
15. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal procesně ne zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve zkrácené míře, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , když její procesní neúspěch představuje částka 4 908 Kč, když v této části byla žaloba zamítnuta. Uvedený procesní neúspěch tak představuje 33 % z celkového předmětu řízení. Při plném úspěchu je sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 1 700 Kč. Právní zástupce žalobkyně učinil za řízení čtyři úkony právní služby, představující přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, sepis kvalifikované výzvy k plnění a účast u ústního jednání dne datum. Za tyto čtyři úkony mu při plném procesním úspěchu náleží odměna ve výši 6 800 Kč. Dále by mu náležela náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 4 x 300 Kč, tj. částka 1.200 Kč. Dále by žalobkyni náležela k vyúčtovaným částkám 21% DPH ve výši 1 680 Kč, a také částka 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. V součtu při plném úspěchu by žalobkyni náležela částka za náklady řízení ve výši 10 480 Kč. Protože však žalobkyně nebyla zcela procesně úspěšná, její procesní úspěch představovalo pouze cca 67 % z předmětu řízení, je třeba od jejího procesního úspěchu odečíst její procesní neúspěch, tj. 33 %. Žalobkyni tak po vyčíslení nákladů řízení ve výši 10 480 Kč náleží z této částky pouhých 34 %, tj. částka 3 563,20 Kč Tyto náklady ve výši 3 563,20 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.