Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 116/2021-50

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 21 069,94 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 999 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky ve výši 10 070,94 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 418,87 Kč, s úrokem ve výši 948,05 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 999 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 999 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky ve výši 10 070,94 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 418,87 Kč, s úrokem ve výši 948,05 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 999 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 21 069,94 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce číslo dne 11. 8. 2018, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli poplatek ve výši 11 441 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, odměnu za administrativní činnost a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 408 Kč, poslední splátka byla splatná dne 5. 10. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem částku 2 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 10 999 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 10 077,94 Kč, kapitalizované úroky ve výši 948,05 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 6. 10. 2019 do 20. 1. 2020), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 418,87 Kč (z dlužné jistiny od 23. 8. 2018 do 20. 1. 2020). Původní věřitel ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované doklady uvedeným v zákaznické kartě. Tyto doklady nemá k dispozici, když se předkládají pouze při uzavírání smlouvy. Současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení.

2. Soud věc projednal bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaná se k jednání nedostavila.

3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 11. 8. 2018 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 11 441 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 2 325 Kč, částku za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 284 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 832 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 24 441 Kč v 60 splátkách po 408 Kč v týdenním splátkovém období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí zápůjčky v hotovosti. Dle smlouvy činí výše výpůjční úrokové sazby 29 % a je pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Ze zákaznické karty ze dne 11. 8. 2018 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované ze stvrzenek důchodu, kdy žalovaná potvrdila svůj čistý příjem ve výši 4 517 Kč, další příjem ve výši 16 000 Kč a další čistý příjem domácnosti ve výši 32 200 Kč, celkem 52 717 Kč a výdaje ve výši 3 000 Kč. Žalovaná uvedla, že žije s rodiči, je svobodná, údaj o zaměstnavateli není vyplněn. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a oznámení o postoupení pohledávek ze stejného dne vzal soud za prokázané, že pohledávka z výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni a původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalované. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě. Dopisem ze dne 28. 1. 2021 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě.

4. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. (dále jen„ “) a též v zákoně č. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované též předložením dokladu (stvrzenky důchodu) ze strany žalované. Další čisté příjmy nebyly ověřeny. To vše za situace, kdy finanční prostředky byly poskytnuty osobě, která nebyla výdělečně činná a pobírala důchod. Výdaje žalované nebyly ověřeny. Původní věřitel tak neprověřoval úvěruschopnost žalované řádně. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nálezu Ústavního soudu , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu ( ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 13 000 Kč a žalovaná zaplatila celkem částku 2 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 10 999 Kč, tj. ve výši jistiny požadované žalobkyní v žalobě. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , které je aplikovatelné i v poměrech nového , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Mezi účastníky pak nebyl prokázán spor ohledně lhůty k plnění. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení v rozsahu uvedeném ve výroku I. I když je smlouva neplatná, tak žalovaná byla v oznámení o postoupení pohledávky vyzvána k vrácení celé dlužné částky a již ze smlouvy bylo zřejmé, že uplynula sjednaná splatnost závazku. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením , dle kterého byla v řízení převážně úspěšná žalovaná. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Žalované však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuci).